Čtení na dovolenou: Deset tipů, které v horkých dnech zchladí

Jako každý rok, i letos vyšlo několik knižních titulů, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Vzhledem k tomu, že je čas prázdnin a dovolených, dovolím si na pár titulů upozornit. První polovina roku je za námi a volno je dobrým důvodem dohonit pár čtecích restů. Zvláště když máte rádi cestovaní vlakem jako já, nebo když rádi poleháváte někde u vody, což pro změnu nikdy nebyla moje parketa. To raději sedět někde ve stínu u zlatavého moku.

Ať je to, jak chce, každý máme nějaký osobní vkus a preferujeme určité žánry či autory. Nyní budu vycházet ze svého vkusu, takže rozhodně nečekejte nějaké humorné ságy o čarodějích amatérech, ani draky plivající oheň nebo putování tam a zase zpátky. Mám rád temné věci, které v parných dnech způsobují na zádech mrazení, nebo vám autor svým sdělením zasadí brouka do hlavy.

A taky moc nemám rád variace na již milionkrát vyřčené a sepsané. Koneckonců suďte sami:

Kazuo Ishiguro – Klára a Slunce (Argo)

Vesměs nejsem toho názoru, že autor ověnčený cenami mi automaticky sedne do vkusu. Popravdě, některé takové věci jsou pěkná nuda a intelektuálno zde vítězí nad vlastním příběhem. Ale najdou se i výjimky. Jednou z nich je britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro, který má mimo jiné na kontě „nobelovku“ za literaturu, ale, co je důležitější, rád občas zabrousí do vod fantastiky, kde má na svém kontě takové pecky jako Pohřbený obr nebo Neopouštěj mě. Tu druhou zmíněnou doporučuji minimálně ve filmové adaptaci. Nyní se ale na knižních pultech objevuje čerstvá novinka Klára a Slunce, jež je výpovědí vyřazené robotky Kláry obdařené výraznou pozorovací schopností a pokročilou umělou inteligencí. Jejím nelehkým úkolem je starat se o nevyléčitelně nemocné dítě, přičemž se bude snažit pochopit, jak vlastně lidé fungují. Nevím jak vy, ale já se na tohle hodně těším.

R. F. Kuangová – Maková válka (Host)

I pro fanoušky fantasy tady něco mám. Jedná se o první knihu třídílné ságy Maková válka. Její autorkou je čínská emigrantka Rebecca F. Kuangová, v současnosti žijící v Americe. Hlavní hrdinkou je dívka Rin, o níž se v anotaci praví „Vyškolili ji pro válku. Ona ji hodlá ukončit.“

Věřte, že tady není místo pro nějaké romantické dějové linky. Jde o temnou militantní fantasy plnou zbraní, utrpení, krveprolití a nadpřirozených jevů. Podobně jako třeba u Liou Cch'-sina i tady je vidět, že čínská mentalita je na hony vzdálená té naší. To dělá z Makové války atraktivní čtivou věc, protože se jen stěží ponoříte do krajin klišé a stokrát vyzkoušených schémat. Navíc mnohé zde napsané je parafrází na dějiny téhle velké země. Kdo si na asijskou kulturu potrpí, nešlápne vedle.

Tahle sympatická autorka začíná pomalu sbírat literární ceny. Třeba za trilogii Maková válka získala Huga coby nejlepší mladý autor.

Štěpán Kopřiva – 101 minut (Crew)

Štěpán Kopřiva se ve své tvorbě již odklonil od fantastiky, ale pořád ho tak nějak považujeme za „našeho“ autora. A to je dobře. Po dvou výborných detektivkách letos vydal knihu, která se dá označit jako katastrofický thriller z prostředí pražského metra. Navíc se odehrává v okleštěném časovém úseku – 101 minut. Rozhodně ho nedoporučuji těm, kteří trpí klaustrofobií a mají živou představivost. Ti ostatní budou hltat každé písmenko napínavého příběhu záchranářů i zachraňovaných.

Štěpán Kopřiva pořád umí zaujmout a je vlastně úplně jedno, jaký žánr a jaké prostředí si k tomu vybere. Za mě horký kandidát na knihu letošního roku.

Marko Hautala – Architekt temna (Golden Dog)

Finský autor Marko Hautala se již na našem trhu představil dvěma romány (Bába Motyka a Šeptající dívka), ale na původního vydavatele nakonec zanevřel. Z mého pohledu si za to mohl vydavatel sám, neboť Hautalu propagoval jako „finského Kinga“. Jasně, oba píší horor, ale zároveň jsou velmi rozdílní. Pokud vás ovšem bavily staré „kingovky“ z osmdesátek, kdy se opravdu o Kingovi dalo hovořit coby o mistrovi hrůzy, tak si vzpomeňte na tu nejtemnější atmosféru jeho knih. A to je přesně Hautalova parketa. Temný, hororový, děsivý.

Architekt temna vás zavede do jednoho strašidelného domu, ale není to součást odlehlého panství kdesi na kopci, ale činžovní dům v centru metropole. O to víc je děsivější. Tenhle Fin je totiž literárně i tematicky moderní a hlavně po čertech dobrý tvůrce hutné atmosféry. A Architekt temna je jeho nejlepší kniha, která u nás dosud vyšla.

Jeff VanderMeer – Kuňkadlení (Argo)

Trošku odlehčíme. Ale jen zdánlivě, neboť nová knížka populárního Jeffa VanderMeera, první kniha série Prapodivné potíže, Kuňkadlení, je taky pořádný nářez. Sice obsahuje pár hororových prvků, ale spíše se jedná o takovou moderní a odvážnější parafrázi na Alenku v říši divů.

Kdo má VanderMeera rád, ví, že autor rád nenuceně proplouvá mezi žánry, stejně jako ze svých květnatých slov vytváří vizuálně bohaté obrazce. Ne nadarmo byl považován za jednu z hlavních postav literárního hnutí New weird, které po pořádné explozi pozřelo samo sebe jako bájný uroboros. Od té doby americký autor předvádí ve svých dílech nejrůznější řemeslné polohy a boří žánrové mantinely. A jde mu to náramně!

Kuňkadlení vypráví příběh šestnáctiletého Jonathana, který podědí dům po svém podivínském dědečkovi a musí sepsat inventarizaci jeho majetku. Jenže to nejsou jen obyčejné věci, ale taky zvláštní bytosti. Hlavním cílem Jonathanova snažení se najednou stává ochránit náš svět před vpádem černé magie. Každopádně si tuhle VanderMeerovu fantazii pořádně užijete. Zda byste pak chtěli bydlet v jeho hlavě, to je jiná otázka…

Livia Llewellyn – Ta, co jde první (Medusa)

Rozmohl se nám tady takový nešvar – renomovaní překladatelé si zakládají vlastní malá nakladatelství. Dělám si samozřejmě srandu, neboť to je jedna z nejlepších věcí, co nás čtenáře mohla potkat. Tedy minimálně ty, co netouží po tuctovkách označených jako bestseller, které jsou si ve výsledku nápadně podobné.

Roman Tilcer nám ve svém nakladatelství nejprve naservíroval parádní weird novelu Tráva, aby nás ubezpečil, že cesta, kterou si vybral, bude sice trnitá, ale zároveň pořádně šťavnatá a zajímavá. Jako druhá přichází Ta, co jde první. Knížka je ve stejném duchu (ve smyslu rozsahu a formátu) jako předchozí počin, a vydavatel nám naservíroval další pozoruhodnou ženskou autorku Livii Llewellyn. Její novela je uhrančivým mixem lovecraftovské prózy zasazené do časů, co teprve přijdou, a také vpravdě kafkovské atmosféry, kde je hlavní hrdinka jen kolečkem v byrokraticko-mysteriózním soukolí. Bizár bez hranic, cesta do zatracení. A je to zatraceně dobré!

Aleš Pitzmos – Synchronicita (Carcosa)

Další počin, který rozhodně stojí za pozornost je novinka nakladatelství Carcosa nazvaná Synchronicita. Autor pochází z našich končin a jmenuje se Aleš Pitzmos. Můžete jej znát spíše coby autora sci-fi, potažmo space opery, ale tentokrát zamířil do mnohem temnějších a mysterióznějších vod. Vypráví příběh o paradoxech, které v určitý čas a na určitém místě vytvoří alternativní sled událostí. Děj je zasazen do městečka Lipnice nad Sázavou v době protektorátu a hlavní hrdina vlastně neví, zda se pohybuje v realitě, nebo na hranici horečnatého snění. Neboť události si s ním hrají měrou nebývalou. A nechybí ani fiktivní český superhrdina, Pérák.

Sychronicita v sobě s lehkostí mixuje žánry sci-fi, thrilleru, hororu i alternativní historie. Je napsána velmi čtivě, a pokud jí podlehnete, nebudete litovat.

Královny hrůzy (antologie / Fobos)

Jsou tací, co raději romány, nebo sáhodlouhé série, a nad klasickou povídkou ohrnují nos. Popravdě tomu vůbec nerozumím, neboť povídka je přeci základem literárního řemesla. Jistě, jako všude jsou tady díla, která dle osobního vkusu rozdělujeme na dobrá a špatná, chytlavá a nudná, fascinující a nepřístupná apod. Ale je to jen o tom, na jakého koně vsadíte. Stejně jako u všeho ostatního.

A někdy má člověk náladu i na klasiku. Samozřejmě si teď můžete představit, co chcete, ale já mluvím o klasických strašidelných a hororových příbězích. Navíc v podání slavných i trochu pozapomenutých britských a amerických autorek, které jistě byly ve své době považovány vzhledem k tomu, co psaly, za podivínky. U některých byla temnější literatura jen jednou částí jejich spisovatelského portfolia. Každopádně všechny tyhle práce prošly zkouškou času, oprášily se z nich pavučiny a daly vzniknout velmi reprezentativní povídkové antologii Královny hrůzy, kterou sestavil britský spisovatel a badatel Graeme Davis.

Kristina Haidingerová – V rozkvětu (Golden Dog)

U ženských autorek ještě na moment zůstaneme, respektive u jedné z nich, která si již v tuzemských fantastických vodách získala slušné renomé. Kristina Haidingerová je nejen neúnavnou organizátorkou HorrorConu, editorkou povídkových antologií, ale hlavně skvělou spisovatelkou.

Krom upírské ságy Violeti, je také autorkou povedeného erotického románu Richardovy živé hračky. A právě tímto směrem se vydala ve své aktuální novelce V rozkvětu. Zde však popustila uzdu své autorské fantazii hodně na volno, čímž vznikl příběh s neurotizující erotickou atmosférou, který zamířil až někam k vodám new weird či bizarro fiction. O to víc je příběh pikantnější a hlavní hrdinku posílá do říše schované za stránkami tajemné knihy. Krátké a podmanivé čtení, které zaútočí na více smyslů, než byste čekali.

Philip Fracassi – Sacculina (Gnóm)

Dalším z malých nakladatelství vedených zkušeným překladatelem je Gnóm Jakuba Němečka. Je to nějaké čtyři roky, co se pod jeho křídly objevila nenápadná povídková sbírka Philipa Fracassiho Hleď, prázdnota. Nejenže se jednalo o velmi slušnou lekci z toho, jak má vypadat moderní horor, ale také nám byl představen autor, jehož každý počin si zaslouží být pod drobnohledem natěšených žánrových fanoušků. Já si třeba díky této povídkové knize Fracassiho zcela zamiloval.

Nyní vychází pod stejnou značkou jeho novela Sacculina, která čtenáře nechá pohoupat na pořádně zpěněných vlnách. Octneme se totiž na výletě v rybářském člunu společně s podivným kapitánem a čtyřmi muži, kteří slaví návrat jednoho z nich z vězení. O tom, že se taková plavba zvrhne v nefalšovanou hrůzu, není od začátku pochyb…

autor Roman Bílek