Všechny recenze uživatele Jana V.

Přisprostlá edice koťátek je super. Nasmáli jsme se u nejednoho obrázku. Navíc lze balíček smíchat s původní hrou a může tak hrát až 9 hráčů. To jsme ještě nezkoušeli, ale na silvestra určitě výbušná koťátka rozbalíme ve velkém. Hráli jsme i jenom ve dvou.
Narozdíl od běžných karet, kdy ve dvou zábava vázne, tady i v malém počtu osob napětí nechybí.

Jamaica je krásná, jednoduchá hra. Už při první partii člověk taktizuje.
Herní princip opravdu není složitý -výběr ze tří surovin a pohyb dopředu, dozadu. Na začátku nám přišla hra dost nevyrovnaná, někdo zůstal na plánku daleko za ostatními, ale ukázalo se, že to mechanismy hry vyrovnají.
První hru jsme hráli snad hodinu a půl (v 5 lidech), ale to jsme ještě listovali v pravidlech. Ve třech jsme pak zvládli jednu hru za 45 min, další za hodinku. Grafika je krásná, komponenty jsou všechny kvalitní.
Přemýšlíme i nad rozšířením, kde kromě surovin můžete na palubu naverbovat i námořníky a hru si tak trochu zkomplikovat.

Nájezdníky jsme si hned oblíbili. Jsou skvělí i jen ve dvou hráčích. Na youtube jsme si našli 25 min video s pravidly. Dneska je výhoda, že se tím nemusí člověk sám prokousávat, ale jde si to společně pustit.
Bylo popsané krásně a polopatě, takže už první hru jsme měli plnohodnotnou. Na to, jak jsou pravidla jednoduchá, je zde dost prostoru na strategie. Při plenění se háže kostkou, ale prvek náhody zde velký není. Výsledek ovlivní hlavně rozhodování při umisťování a odebírání figurek.
Na kostkách jsou dokonce čísla 2,3,3,4,4,5, takže jsou hody vyrovnanější než s klasickými šestistěnkami. Hru vřele doporučuji, jen se musí počítat s větší herní plochou.

Hra mírně předčila očekávání. Slova jsou vybraná dobře, každý vidí tři možnosti, které kreslíte - pardón, čmáráte - všichni zároveň, a jde spíš o to vymyslet oroginální pohled na věc, aby byl váš obrázek rozpoznatelný. Nevíte, jaký je rozdíl mezi vláčkem a rychlíkem? Nakreslete váleček a je to. Hodiny jsou půlminutové, takže to doslova odsýpá a není čas na pěkné malůvky. Jak asi vidíte na přiloženém obrázku. :)
Podobná hra - Pictomania, ale tam se vybírá ze 7 obdobných výrazů (3 karty s různými tématy, každá po sedmi) a všichni hádají zaráz, zatímco kreslí. Je to tedi víc hektické a pro soutěživější povahy. U Co to čmáráš? si při tipování trochu oddechnete a nemusíte spěchat se svými tipy.

Dávám jen čtyři hvězdy, protože... Rozšíření hru rozhodně vylepší, ale ne, dkyž jste dva. Nikde to uvedeno není, ale v malém počtu hráčů se vám pak začnou prostě hromadit karty na ruce. Naopak ve více lidech to hru ozvláštní. Lze lízat i zespod balíčku a točit směr.
Je tedy složitější umístit výbušné koťátko zpět do balíčku tak, abyste zaručili, že na vás by jít nemělo. Jo, a taky je v rozšíření límec hamby. Sice v něm trochu špatně slyšíte, ale alespoň si připadáte jako kočka po kastraci. : )
Což je kladné hodnocení. (Pro ty, co by jim to nedošlo: anglické verze mají jiné ruby karet, proto pokud máte hru v češtině, kupte i toto rozšíření ve stejném jazyce. Už vyšlo.)

Knihu jsem ještě nečetla, jen prolistovala. Po tom, co mi došla a rozbalila jsem balík v hospodě po ní vznikla poptávka. Půjčil si ji kamarád, že ji za den přečte a vrátí. Už ji má asi měsíc a tvrdí, že je to na něho moc silné kafe, než aby to dočetl, ale že to určitě dočte. No, tak čekám a pořád se na to bizarní počteníčko těším.

Boom kolem Stopařova průvodce mě dřív nechal chladnou. Nerada čtu něco provařeného. Ale takto po letech jsem se do toho dala a rovnou si koupila celou pentalogii. Zatím jsem v druhém díle a je to super. Tím že je kniha rozdělena na 5 částí, se mi dokonce výtisk vleze do kapsy (hodně velké kapsy) a není nijak těžká. A obrázky jsou vtipné a krásně do knihy ladí.

Super hra, super provedení. Komponentně je velice kvalitní. Penízky nejsou papírové, ale plastové, takže se nezničí. Karet je poměrně málo, ale cenově to vyváží právě know-how. Hra je napínavá, odsípá, a přesto, že se háže kostkama, tak lze taktizovat.
Pravidla nejsou těžká, jediné, co mě mrzí, že na kartách z koloniálu není jejich efekt napsaný přímo na nich. Jsou tam jen symboly, které sice efekt vysvětlí, ale už neříkají, že máte zahrát kartu třeba hned. Kdo hraje poprvé, bere často do ruky pravidla, aby si přečetl, jakou kartu si vybrat.
Hráli jsme ve dvou, třech, čtyřech i pěti a to jsem hru rozbalila předevčírem. V míň hráčích se dá víc ovlivnit strategie, ve více hráčích hru o něco míň kontrolujete, ale je to zase větší hazard.

Jedním slovem jsme si rychle oblíbili. Hra je nenáročná na pravidla, jediné, co vyžaduje, je kreativita. Balení není zbytečně velké, jak to často bývá, ale plné komponentů. Dost karet, fixy a stojánky. Nějaké fixy jsme už vypsali, ale hráli jsme to mockrát. Jdou dokoupit.
Karty vystačí na neuvěřitelné množství partií. Upravili jsme si pravidla a místo, abychom tahali vždy novou kartu, tak si každý vezme jednu (aby ji neviděl) a jedeme postupně 1., pak 2. slovo a dál - šest kol. Vymysleli jsme si i bodové hodnocení, protože jinak je ta kooperačka málo soutěživá. Kdo by chtěl využít, tak: 1 bod pro každého, co zadával a nevymazal se; 1 bod pro hádajícího + bod za každého vymazaného.

Kletbu z minulosti jsme hráli jako druhý Osud. Tentokrát se nám nepodařilo postavu zachránit, i když jsme si domysleli většinu příběhu. Přišla nám tato verze složitější, žena zemřela i, když to hrál brácha s rodiči.
Přesto bych hru doporučila, protože kdyby to bylo lehké, nikoho by to nebavilo.