Krev teče vždycky červená
Doby, kdy Plavena byla chudou rybářskou zemí, jsou dávno pryč. Dnes je z ní koloniální velmoc s císařem jako jediným svrchovaným vládcem. Ačkoliv ve stínu jeho majestátu blednou samotné hvězdy, i on jednou zemře. A co se stane pak? Za koho se postaví armáda? Jak se zachová mocná pozemková aristokracie? Co udělá vlivná klika magiků z Východluní?
Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená.
„Kniha mě bavila, hlavně z toho důvodu, že i když je v příběhu nějaká klidnější část, víme, že je to jen klid před bouří a přijde zase akce. A zrovna akce, diplomacie, konflikty mezi postavami, jsou napsané tak, že drží člověka v napětí a nutí ho číst dál. Jsou knihy, u kterých mi nevadí je mezi kapitolami odložit, u Krev teče vždycky červená jsem s tím měla občas problém, protože jsem potřebovala vědět, jak to je dál. Autorka dobře buduje zápletku a nic nenechává nedotažené. A protože jsem hrozná potvora, tak si taky užívám černý humor a týrání postav.“
Tereza Kadečková
„Kniha o Magnólii se mi četla výborně, vtáhla mě do děje a nenechala odpočinout. S každou další stránkou jsem byla zvědavější, co dalšího přinese, a jak se přitom hrdinka nadře. Bavily mě zvraty, překvapení i lehké erotično, dostávala jsem chuť na víno vždycky, když si ho vychutnávala Magnólie. S napětím jsem čekala, kdy se sejdou všechny dějové linky a poznávala nové postavy v propracovaném světě, kde se mágové a psionici dostávají do sporů a Magnólie u toho nemůže chybět. Myslím, že si příběh užijete až do samého konce, tak jako já.“
Marta Drahovzalová
„Kniha je velice čtivá. Psána z pohledu různých postav a čtenář rád drží palce zrovna tomu, o kom čte. Postavy nejsou černobílé a občas se člověk diví, jak nakonec zareagují a na čí stranu se přidají. Celkově byl příběh uvěřitelný, jen mě mrzela ztráta oblíbené postavy…“
Pavel Oberreiter
Když dvůr začíná připomínat harém, vraždy a intriky jsou pro šlechtice rutinní záležitostí a mír je křehký jako sklo, přichází čtyři hrdinové. Princezna Sagjidara uprostřed rodových povinností snící o cizokrajných dálkách. Telepatka Magnólie, která má naopak dobrodružství plné zuby a touží po klidném životě. Plavenský arcimág Zvin zajímající se pouze o výzkum psioniky. A nakonec záhadný mistr Jagoda, který chce jediné. Hlavu svého nepřítele na podnosu z athorského stříbra. Zdálo by se, že neexistují odlišnější jedinci. A přesto mají nejméně jednu věc společnou. Je jí krev, protože ta teče z každé rány a její barva je pokaždé stejná. Vždycky červená.
„Kniha mě bavila, hlavně z toho důvodu, že i když je v příběhu nějaká klidnější část, víme, že je to jen klid před bouří a přijde zase akce. A zrovna akce, diplomacie, konflikty mezi postavami, jsou napsané tak, že drží člověka v napětí a nutí ho číst dál. Jsou knihy, u kterých mi nevadí je mezi kapitolami odložit, u Krev teče vždycky červená jsem s tím měla občas problém, protože jsem potřebovala vědět, jak to je dál. Autorka dobře buduje zápletku a nic nenechává nedotažené. A protože jsem hrozná potvora, tak si taky užívám černý humor a týrání postav.“
Tereza Kadečková
„Kniha o Magnólii se mi četla výborně, vtáhla mě do děje a nenechala odpočinout. S každou další stránkou jsem byla zvědavější, co dalšího přinese, a jak se přitom hrdinka nadře. Bavily mě zvraty, překvapení i lehké erotično, dostávala jsem chuť na víno vždycky, když si ho vychutnávala Magnólie. S napětím jsem čekala, kdy se sejdou všechny dějové linky a poznávala nové postavy v propracovaném světě, kde se mágové a psionici dostávají do sporů a Magnólie u toho nemůže chybět. Myslím, že si příběh užijete až do samého konce, tak jako já.“
Marta Drahovzalová
„Kniha je velice čtivá. Psána z pohledu různých postav a čtenář rád drží palce zrovna tomu, o kom čte. Postavy nejsou černobílé a občas se člověk diví, jak nakonec zareagují a na čí stranu se přidají. Celkově byl příběh uvěřitelný, jen mě mrzela ztráta oblíbené postavy…“
Pavel Oberreiter
Ukázka z knihy
Odkazy
Hanina Veselá (oficiální stránky autorky) recenze na knihu (fantasy-svet.sk)Kniha Krev teče vždycky červená získala na databázi knih vynikající hodnoceni 82 %.
Detaily vydání
Formát
135 x 205 mm
640 stran
vázaná vazba
135 x 205 mm
640 stran
vázaná vazba
ISBN
978-80-87761-41-0
978-80-87761-41-0
Rok vydání
2018
2018
Nakladatel
Mytago
Mytago
Jazyk
čeština
čeština
Autor obalu
Martina Pilcerová
Martina Pilcerová
Autor ilustrací
Kristina Haidingerová
Kristina Haidingerová
Kód produktu
37735
37735
Zařazeno v kategoriích
Licence Gaming & hry Asterion
Výrobci Knihy Mytago
Knihy a komiksy Knihy Fantasy České a slovenské fantasy
Licence Gaming & hry Asterion
Výrobci Knihy Mytago
Knihy a komiksy Knihy Fantasy České a slovenské fantasy
Fotografie od zákazníků
Krev teče vždycky červená - hodnocení
4.5
(2)
(2)
5 |
|
1 |
4 |
|
1 |
3 |
|
0 |
2 |
|
0 |
1 |
|
0 |
Seřadit názory: nejpřínosnější
/
nejnovější
Zobrazeno 1 až 2 z 2
Slušný román o psyoničce Magnólii z pera české spisovatelky Haniny Veselé. V knize najdeme i mapku a ilustrace, které sice nepatří k tomu nejlepšímu co oko spatřilo, ale i tak potěší. Potěšila i záložka z podpisem autorky.
Je toto hodnocení přínosné? ANOVýborná kniha z fantasy světa Asterion. Hlavní hrdinka Magnólie už má něco za sebou a autorka odkazuje na její dřívější dobrodružství a v knize se objevují postavy z předešlého života.
Je toto hodnocení přínosné? ANOZ toho důvodu bych doporučil si napřed přečíst dřívější díla, budete více v obraze ( a nejsou tak obsáhlé). Jinak co říct - Modrý mág není až takový záporák a Riam takový dobrák, jak se zdálo. Kdo chce vědět víc, ať si tuto knihu přečte