Návod na výrobu pečeti
Pečetě byly užívány k potvrzování písemností již v raném středověku. Zpočátku bylo zaváděno hlavně v královských a církevních kancelářích, později však začala pečetí užívat rovněž šlechta a měšťané.
Pojmem pečeť nazýváme otisk kovového rytého pečetidla ve vosku. K listinám a písemnostem byly pečeti přivěšeny buď na proužku pergamenu nebo na svazku jednobarevných či různobarevných nití. Později byly pečeti přitiskovány přímo na písemnost. Na vlastní pečeti rozeznáváme legendu a pečetní znamení. Legendu lze nalézt ve formě opisu po obvodu pečeti, pečetní znamení pak bývá zpravidla umístěno uprostřed - v ohraničeném pečetním poli.
K výrobě pečeti tedy budeš potřebovat patřičnou písemnost, zdroj tepla, pečetidlo a pečetní vosk. K zahřívání pečetního vosku je úplně nejlepší používat lihový kahan - jeho plamen nešpiní vosk sazemi. Lze ovšem užít i prostou svíci. Při zahřívání je potřeba voskem neustále otáčet, abys zabránil/a odkapávání. Nenechávej vosk zbytečně hořet! Pokud ti vosk ukápne, neboj - po zaschnutí ho lze lehce odstranit (z počátku se ti to může stávat často, proto doporučuju používat nehořlavou hladkou podložku).
V průběhu zahřívání musíš vystihnout okamžik, kdy je vosk dostatečně vláčný (chce to trochu cviku) a pak ho natisknout na papír a pomalu táhnout vzhůru, aby se natavený vosk oddělil od zbytku tyčinky. Toto opakuj tolikrát, dokud nedosáhneš voskové kaňky minimálně o šířce pečetidla. Zpravidla jde o dvě až tři opakování. Nemusíš pospíchat, neboť vosk zůstane dlouho měkký.
Aby pečeť vypadala dobře, pečetidlo musí být čisté, suché a studené. Pečetidlo lze potřít kapkou stolního oleje (aby se nelepilo k vosku). Po přitisknutí pečetidla na vosk vyčkej několik vteřin, aby byl výsledný otisk dostatečně jemný a detailní. Pokud se ti v průběhu výroby pečeťe podařilo udělat voskem na písemnost nějaké kaňky, raději počkej, než vosk zaschne a teprve pak je odstraňuj.
A na závěr malé doporučení - voskové kaňky lze z pošpiněných textilií snadno odstranit vyžehlením přes savý papír...