45 let s Vetřelci aneb oslav s námi Alien Day
25. května to bude přesně 45 let, co do kin dorazil film Vetřelec (Alien) a ovlivnil tak sci-fi a hororové filmy. Představil temnou vizi budoucnosti, kdy lidstvo létá vesmírem v tmavých, parou a špínou prolezlých lodí, tak nepodobných voňavým a přívětivým strojům známých třeba ze Star Treku. Vesmír v podání režiséra Ridleyho Scotta je temným místem, kde tě opravdu nikdo neuslyší křičet…
Sedmičlenná posádka vesmírné nákladní lodi Nostromo se probouzí z kryospánku. Umělá inteligence lodi Matka zachytila neznámý druh signálu. Společnost Weyland-Yutani, která loď vlastní, má pravidla jasná. Každý neznámý signál musí být prověřen. Signál vychází z planetky LV-426. Své jméno planetka získala až v roce 1986, v původním filmu název nemá. Právě její jméno bylo inspirací pro Alien Day, který se na její počest slaví 26. dubna (4/26).
Zbytek už většina z nás dobře zná. Na planetce je zjevně mimozemská loď a někde ve sklepě hromada podivných vajíček, ze kterých rádi vyskakují pavoukoidní potvory, co vám do bříška nakladou vajíčko s opravdu nepěkným překvapením. A přesně to se stane nebohému důstojníkovi Kaneovi. Nic netušící posádka ho vezme zpět na palubu. Členka posádky Ellen Ripleyová sice brblá a namítá něco ohledně karantény, ale je přehlasována. Nostromo tak oficiálně přivítalo svého prvního šmejda z vesmíru! Celé to samozřejmě vyvrcholí ikonickou scénou s večeří, kdy se Kaneovi z hrudníku vyklube malý vetřelec.
Když jsem ještě jako mladý hošík tuto scénu viděl, připravila mi noční můry na několik nocí dopředu. S velkým podezřením jsem se pak díval na vajíčka ke snídani. První film je celý postaven na pomalu budovaném napětí, kdy strach vzbuzuje hlavně samotná mysl diváka, namísto krvavých scén plných speciálních efektů. Film rozjíždí spíše psychologické hrátky s divákem a nechá ho bát se neznámého. Samotného vetřelce vidíme jen několikrát a přesto se nám vryl do paměti, a nakonec i do filmové historie.
Sedm dlouhých let se čekalo na pokračování. Na režisérskou židli usedá James Cameron a nebohou Ripleyovou, jako jediného přeživšího z Nostroma, posílá zpět na planetku LV-426. Uběhlo 57 let od její poslední návštěvy. Z dříve prakticky prázdného šutru se díky teraformaci zaplní kolonisty. Ti se sice zrovna jako na potvoru odmlčeli, ale pohádce o slintajících potvorách nikdo moc nevěří. Nakonec se přece jen k záchranné misi přidá, už jen proto, aby se vyrovnala se svými nočními můrami.
Výsledkem je velkolepý, akcí nabitý film, ve kterém se to vetřelci jen hemží a poprvé uvidíme i vetřelčí maminku. Je to zcela jiný přístup. Pomalý horor plný náznaků nahradila akce plná hlášek. Z vetřelců se staly vraždící monstra, fungující jako hmyzí roj, který unáší nebohé kolonisty do svých líhní. Vetřelci tak dostali zajímavé pozadí, na kterém brzy začaly vznikat další adaptace. Vetřelci se tak dostali do literatury, komiksu i počítačových her.
Nejdříve se ale podíváme na třetí film. Ten měl premiéru v roce 1992 a natočil ho režisér David Fincher. Po zničení vetřelčí matky Ripleyová se zbytky posádky ulehá do kryogenického spánku. Netuší, že královna stihla na loď naklást dvě vajíčka. Když na palubě vypukne požár a loď ztroskotá u vězeňského zařízení, kde se skupina vězňů stará o staré slévárenské zařízení, nikdo netuší, že z vajec už zákeřný facehugger vylezl a nakazil samotnou Ripleyovou. Druhý facehugger si počkal na chudáka psa, který se motal okolo.
Třetí díl se vrací k pomalejšímu tempu prvního filmu. Poprvé se dočkáme digitálního Vetřelce. Počítačový model nahradí dřívější propracované loutky a kostýmy. Není to ono. Doba a technologie ještě pořádně neuzrála a musím říct, že Vetřelec ve třetím filmu vypadá divně. Přesto je film úspěšný. Předně však ukazuje pravou tvář společnosti Weyland-Yutani. Té už nejde o záchranu lidí, ale o získání vetřelce a jeho využití jakožto biologické zbraně. Když to dojde Ripleyové, která mezitím zjistí, že jí v hrudi spinká mláďátko, skočí do nádrže s tekutým olovem, kde se předtím podařilo usmažit původního Vetřelce. Zdá se, že je všemu konec…
O pět let později, v roce 1997, se Ripleyová překvapivě vrací ve filmu Vetřelec: Vzkříšení. Uplynulo 200 let od děje třetího dílu. Posádce vědecko-vojenské lodi Auriga se na osmý pokus podaří naklonovat Ripleyovou včetně mláděte královny v hrudníku. Královna je vyoperována a Ellen je ponechána na živu jako poměrně zajímavý výsledek pokusu. Je z ní totiž napůl člověk, napůl Vetřelec. Rozbíhá se chov vetřelců. Co by se tak mohlo pokazit? No, všechno. Vetřelci totiž nejsou jen tupá slintající zvířátka. Umí se přizpůsobovat a učit se. Není proto překvapením, že ze své chovné bedýnky utečou a začnu šířit peklo.
Čtvrtý díl je přijat rozporuplně. Dodnes má z původní tetralogie nejnižší hodnocení. Já jej mám ale rád. Moc mě tam baví úplně jiná, nebezpečná Ripleyová, které bojuje mezi loajalitou k lidem a k vetřelcům. Mile mě překvapil i nový druh člověkovetřelce, který představuje původní spíše hmyzu podobnou hominizovanou bytost. Ve výsledku jde spíš o návrat k akčnímu pojetí. To jsme ale netušili, co ještě přijde!
Mezitím se s Vetřelci roztrhl pytel a začala vznikat hromada dalšího materiálu. Romány, komiksové série, krátké filmy nebo videohry. Z postavy, jejíž vizuál vytvořil švýcarský výtvarník Hans Rudolf Giger, se stala popkulturní značka, která dobyla svět. Brzy se Vetřelec spojil s další ikonickou vesmírnou „potvorou“ – Predátorem. Jejich věčný souboj nezní úplně špatně, dva vzniklé filmy Alien vs. Predator však patří spíš mezi prvoplánový akční výplach, který trochu náročnějšímu divákovi nedokázal nic zajímavého nabídnout. Lépe se tomuto nápadu dařilo ve videohrách. Třeba titul Aliens Versus Predator z roku 1999 patří mezi nesmrtelné klasiky.
Ze zástupu vetřelcích her musím vytáhnout hlavně titul Alien: Isolation z roku 2017, který ukázal to nejlepší, co může Vetřelec nabídnout – krutou survival hororovou akci, ve které vás vyděsí každý zvuk a vrznutí. Sám jsem ztrávil dlouhé hodiny ve hře, schovaný ve skříni… Krása.
Píše se rok 2012 a do kin přichází film Prometheus. Ten měl být velkým návratem Ridleyho Scotta do vetřelčího světa. Jeho cílem bylo vytvořit velkolepý, velkorozpočtový prequel, který měl ukázat novou verzi původu Vetřelců i samotného lidstva. Výsledek byl ale rozpačitý. Film fanoušky rozdělil. Jedněm se líbil, druzí jej považují za odpad, který z původních Vetřelců udělal zmatenou frašku. Hrdě se hlásím k druhé půlce. Promethea považuji za scenáristický odpad, ve kterém se postavy snaží chovat co nejvíc nelogicky, scény často nedávají smysl, hemží se to tam chobotnicemi, podivným slizem a kdoví čím ještě. Moc nechápu, proč k tomu došlo, a ještě to navíc dali dvojici scénáristů, kteří buď nikdy Vetřelce neviděli, nebo jej nepochopili. Prometheus se nepovedl a nejraději bych na něj zapomněl.
O moc lépe bohužel nedopadl ani další Scottův pokus - Vetřelec: Covenant. Ano film se naštěstí více snaží navázat na původní Vetřelce. Představuje xenomorfa v klasičtější podobě. Scénář ale opět dostala na starost jiná dvojice neumětelů, kteří film zaplevelili tupými postavami, jejichž jedinou dobrou vlastností je, že efektně zemřou… Ano, chápu, že primárním úkolem filmů je pobavit, ale nikdo přece nemůže čekat, že fanoušci s klidem přejdou všechny ty nelogické kiksy, tupé dialogy a rádoby filozofické žvásty. A přitom Ridleyho považuji za schopného režiséra, který umí udělat dobrý film. Jen ho už proboha k Vetřelcům nepouštějte!
Co bude dál? V srpnu letošního roku do kin dorazí Vetřelec: Romulus. Film, do kterého fanoušci vkládají velké naděje. Scotta naštěstí vystřídal uruguayský režisér Vede Alvarez, který má na kontě pár slušných hororů. Má jít o návrat ke kořenům a internetem se šíří zvěsti, že by vůbec nemuselo být špatné! Držím palce. Zároveň je v produkci seriál, který by měl zachytit události mezi první a druhým filmovým dílem Vetřelce. Dočkat se máme někdy v roce 2025. Ve vývoji je i několik velkých her, jen doufejme, že je mezi nimi i pokračovaní úžasné Alien: Isolation.
Vetřelec je ikona, kterou zná celý svět, a která s námi určitě ještě nějakou dobu zůstane. Díky nadčasovému Gigerovu designu bude děsit ještě další a další generace diváků. Vetřelec nějakým způsobem útočí na základní lidské pudy. Vzbuzuje strach svou nelidskostí, živočišnou hmyzovostí. Vetřelec je vrcholový predátor, potvora navržená tak, aby rychle zlikvidoval jakoukoliv konkurenci a množil se. Pokud lidstvo někdy v budoucnu narazí na mimozemskou rasu, doufejme, že bude Vetřelcům co nejmíň podobná.
autor Karel Krajča
