Svět Asterionu – starší leč stále oblíbené knihy

Požádali jsme Gergona o tipy na asterionskou literaturu, která mu byla inspirací a kterou by našim čtenářům a hráčům RPG doporučil. Mnohé z titulů, ačkoliv jde spíše o starší kousky, se v naší nabídce dají stále sehnat, aspoň v podobě ebooku.

A teď už přenecháme slovo Gergonovi. 🙂

Od vzpomínek k současnosti

Asterion – už to jméno ve mě probouzí vzpomínky na počátek milénia. Na jazyk se derou ta dvě sladká slova – Dračí doupě. Mnoho hráčů RPG prožilo v Asterionu svá první dobrodružství a tento svět se jim stal stejně známým, ne-li známějším, jako reálný svět. Na české poměry je to neuvěřitelně bohaté a obsáhlé dílo. A klobouk dolů před všemi, kdo se na tvorbě tohoto světa podíleli, ať už prostřednictvím herních modulů, nebo později v povídkách a románech.

Já sám nepatřím k těm, kdo by v tomto světě hráli. Nikdy jsem ho nenavštívil v rámci her na hrdiny. Ale přesto jsem si kupoval všechny moduly i knihy a cestoval po jeho širých pláních a prozkoumával Taru i Lendor z pohledu čtenáře. Mnohokrát mi byl Asterion inspirací pro moje vlastní hry a při pohledu zpět mě často mrzí, že jsme v něm nikdy nehráli.

Po nějakou dobu zde byla odmlka a dlouhou dobu nic moc ze světa Asterionu nevycházelo. Proto pro mě bylo velkým a příjemným překvapením, když se začaly na svět nořit nová díla z tohoto prostředí. Ať už jde o nové herní moduly Krajiny za obzorem, nebo nyní nová kniha povídek Úsvit nových bohů. Bohužel ani jedno z toho nenaplnilo má očekávání, proto jsem se rozhodl ponořit zpátky do historie a připomenout, která díla Asterionu stojí za oprášení, a možná taky ukázat současným autorům, kde byla síla a kouzlo asterionského světa a na jaké věci a díla by měli navázat, aby jeho sláva neupadla do zapomnění.

Z herních modulů mě vždycky víc bavily tématické, které přinášely mnoho nápadů a inspirace nejen pro lidi hrající v Asterionu, ale také pro ostatní hráče, kteří v Asterionu nehrají. Geografické moduly byly potom spíš zeměpisnou encyklopedií plnou nudných fakt. I po letech mohu doporučit jako skvělý zdroj inspirace moduly Zlatá pavučina, Falešná apokalypsa, Vzestup temných bohů a Nemrtví a světlonoši.

Modul Nemrtví a světlonoši vyšel znovu pod názvem Sedmý živel. Bohužel ve formátu, který zdaleka neobsahuje tolik kreativity jako předchozí moduly.

Gergonova úctyhodná asterionská sbírka

Knihy od Zbyňka Holuba a Jana Č. Galety

Pokud bych měl z celé Asterionské tvorby vybrat nějaké knihy, nebo autora, který stojí za přečtení, potom by to byl jednoznačně Zbyněk Holub a jeho knihy o katech a hrobnících. Pravda, je to jednoduchá literatura a přímočará, bez nějakých skoků v čase nebo podobných kliček, ale to je jedině dobře. Protože tyhle knihy jsou o postavách. A ty jsou dokonalé. Ať už vás na cestu vezme Kat, Kočka, nebo Jednooký rum s Tichým ohněm, rozhodně chcete vyrazit a strávit s nimi dostatek času.

Obzvláště kniha Kaat vás hned od prvních stránek vtáhne do světa Eldebranských katů, ze kterého dýchá každým slovem hlubší mytologie. Můžu nahlédnout na okraj toho světa zabijáků, ale v dálce vidím mnoho dalších věcí a další postavy a já se chci podívat blíž a zjistit, co všechno se tam ukrývá. U katů jsme se toho zatím bohužel nedočkali. Jak fungují? Kde mají sídlo? Kdo jsou ti další kati, mělo by jich být devět? Neříkám, že potřebuji znát odpovědi na všechno, vždyť právě ta mystičnost tomu dává to správné kouzlo. Ale pár dalších povídek, nebo další kniha, která zase o kousek poodhalí závoj, by určitě nebyla na škodu.

O hrobnících na druhou stranu vím všechno, co potřebuji. Od jejich povídky v knize Kaat znám všechny hrobníky a jako informace mi to stačí. I když i tak přemýšlím, kdo byli v mládí a co všechno umí. Další informace nepotřebuji. Chtěl bych jen další knihy a povídky, protože to je neskutečně zábavná jízda. Charaktery samy o sobě jsou dokonale postavené, každý je jiný, navzájem se doplňují a svým přístupem k životu a ostatně i ke smrti skvěle baví čtenáře.

Proto jsou Krumpáč a motyky knihou, kterou bych doporučil každému, kdo se chce podívat do světa Asterionu. Velmi zábavně a čtivě napsaná kniha o tom, jak se hrobníci vydají na cestu do světa. Ano, příběh je celkem jednoduchý a nečekejte žádné složité vyprávění, hluboké zápletky nebo tajuplné motivace postav, ale to zde ani není účelem. Humor funguje skvěle, postavy jsou zajímavé a jako odpočinkové čtení ve světě Asterionu to funguje dokonale. Hrobnické historky potom rozšiřují svět hrobníků o pár dalších příběhů a povídek, ale už to nedosahuje kvalit Krumpáče a motyk. Přesto je to velmi zajímavý koncept, kdy několik samostatných příběhů dohromady tvoří jeden souvislý děj, protože jednotlivé povídky na sebe krásně navazují.

Koho zajímá víc informací o katech, může se vydat ještě na jednu cestu s Kočkou v knize Zpívající meč: Čajový drak a kočičí démon. V této knize nás Zbyněk vezme do fantasy pohádkového světa skřítků, kouzel a bojů o císařství. Velmi příjemné čtení, které nahradí temnotu hrobníků a katů příjemným světem s atmosférou asijské mytologie. Takže si uvařte konvičku dobrého čaje a vyrazte za dobrodružstvím!

Kniha Šíp v zádech od Jana Č. Galety zase pozve čtenáře na výpravu do ulic Erinu a je to velmi zajímavé a osvěžující dobrodružství. Čtenář se octne v kůži asasínky Vločky a zaplete se do bojů mezi gangy a šlechtickými rody v tomto městě, je skvělé čtivo. Výborná záležitost pro lidi, kteří mají rádi příběhy ze zločinného podsvětí plného intrik. Opět nejde o nějaké hluboké myšlenky nebo složité pointy, ale o poctivou akční jízdu.

V knize Cesty snů potom Zbyněk Holub a Jana Č. Galeta spojili síly, ale výsledek je bohužel dost slabý. Ani postavy ani příběh nejsou zdaleka tak zajímavé, jako to, co vytvořil každý z nich samostatně. Brubs s Anaretem se nemůžou rovnat hrobníkům, katům ani asasínce Vločce. Co se týká hloubky charakteru, originality postavy nebo příběhu, který prožívají. Po přečtení si o postavách pamatuju, akorát že je Brubs černý a plešatý a Anaret je… no asi obyčejný člověk. A příběh v podstatě popisuje jenom cestu z města do zahrady, kde sem tam stojí v cestě nějaká ta komplikace, aby se hoši cestou nenudili, ale vliv na příběh je buď prvoplánový (dáme Anaretovi ženskou, aby jsme ho potom měli čím vydírat, až budeme potřebovat, aby šel někam, kam nechce), nebo žádný. Zásadní „zvrat“ v ději je také dost kostrbatý a z vysvětlení některých jevů je celkem cítit potřeba autorů dostat postavy do nějaké situace, jak se to hodí příběhu, ale pro postavy to moc nedává smysl.

Nevyužitý potenciál

Podobnými neduhy trpí i kniha Pevnost zoufalství od Radovana Kolbaby. Dva hlavní hrdinové jsou celkem nezajímaví a neoriginální. Barbar je zaměnitelný s jakýmkoliv jiným barbarem, co jsme kdy viděli. Hraničářka je pak zajímavá pouze tím, že nosí čepici staženou do obličeje s dírami na brýle. Jejich dobrodružství o hledání unesené dcery také nic moc nepřinese. Mnohem zajímavější je tady dějová linka kolem hlavního záporáka a lituji, že autor nepostavil příběh na něm.

Ke konci knihy se pak rozjíždí víc akce, ale také víc problémů. Postavy se chovají nelogicky, zvraty jsou jen pro efekt, ale nedávají smysl a dramaturgie scén je špatně poskládaná. Autor sám podkopává příběhu nohy, když děj popisuje z více úhlů a začíná tím nejméně zajímavým. Další problém mám s volbou jazyka, nadbytečné vulgarismy a brutalitu střídají poetické popisy a přirovnání, jako by se spisovatel nedokázal rozhodnout, jakou knihu chce vlastně psát. Navzájem se to pak vylučuje, a ať už vám je po chuti jedno nebo druhé, ve výsledku to na čtenáře působí rušivě. Opět je v této knize vidět potenciál, protože některé nápady a témata jsou zajímavá, ale chybí zde dovednost je zpracovat a využít.

Možná chybí Asterionu nějaký vrchní dozorce či editor, který by dohlížel na kvalitu textů, jednotnost zpracování, dramaturgii příběhů atd.

Cyklus o Magnólii

Čest Asterionu pak dělá Hanina Veselá a její Magnólie. V podstatě všechno, co se mi nelíbilo na předchozích knihách, tak dělá Hanka skvěle. Originální zajímavá hlavní postava – zrzavá napůl psionička napůl nekromantka, takovou jsem ve fantasy ještě neviděl. A zvolený styl psaní je perfektní. Z pohledu první osoby kompletně ve stylu Magnolie. Cynická, drzá, prostě Nolly, jak ji z knihy známe. Perfektně zvolený styl, který sedí k žánru, knize i hlavní postavě. Také je velkým plusem, že cyklus o Magnolii už zahrnuje několik knih, které na sebe postupně navazují a rozvíjejí příběh Magnólie a jejích přátel. I když ona by je nejspíš přáteli nenazvala. Spíš kolegové, milenci, nebo protivníci.

Co tedy doporučit na závěr?

I přes mé výhrady je Asterion skvěle zpracovaný a bohatý svět, který si zaslouží pozornost. Moc bych si přál, aby se vrátil ke své bývalé slávě a aby se znovu stal kvalitní inspirativní literaturou, která bude plná zajímavých postav a napínavých příběhů. Z modulů doporučuji sáhnout pro inspiraci po těch starších tematických, z knih velice doporučuji najít knihy o katech, hrobnících, Vločce a Magnolii. Pokud bude ze strany čtenářů zájem o tuto tvorbu, možná se podaří dodat dostatek energie a zdrojů, aby byl Asterion zpracován stejně kvalitně jako dřív, s péčí a láskou, jako si zaslouží.

Nemáš povídání o světě Asterionu dost? Koukni na Gergonovo video o světě Asterionu a modulu Hranice šílenství.

autor: Gergon