Bizarro fiction & král Carlton Mellick III.

Pojďme nahlédnout pod pokličku literárního žánru, který se u nás postupně zabydluje, a v Americe největší třesk zažil před deseti, patnácti lety. Už samotný jeho název – bizarro fiction – v jedněch vzbuzuje nadšení a v druhých obavy. Jedná se totiž o literární útvar, kde nic není zakázáno a bezbřehé fantazii se meze nekladou.

Co to sakra je?

Rámcově by se dalo říct, že se jedná o šílený mix sci-fi, hororu, fantasy a dalších subžánrů fantastiky, ale to by bylo v konečném důsledku moc zjednodušující. Musíte si k tomu totiž přidat třeba prvky satiry, grotesky, střílení si z klišé, ale také pořádnou porci absurdity, nebo třeba ždibec weird fiction, či jejího mladšího bratříčka – hnutí zvaného New Weird. Ten mimochodem u nás svého času díky péči nakladatelství Laser-books získal na popularitě, a z jeho středu vyšly taková jména jako China Miéville nebo Jeff VanderMeer.

Pokud budeme hledat autory, kteří tento progresivní žánr ovlivnili, musíme zmínit jména jako Franz Kafka, Philip K. Dick, William Burroughs, Kurt Vonnengut či pohádkář pro malé i velké Lewis Carroll. Jednoduše vše, co je nějakým způsobem divné, ujeté a vymyká se běžnému standartu se do bizarro fiction promítá. V elektronickém horrorovém časopise Howard tento žánr kdysi představili citátem polského spisovatele Grzegorze Gajeka: „Bizarro je tehdy, kdy někdo napíše první blbost a někdo jiný to přečte a řekne: No kurva!“ A přesně takhle to je, neboť bizarru není nic svaté a jeho záběr je stejně obskurní jako neohraničený. Pokud půjdeme do extrému, můžeme celé bizarro fiction označit jako brak, jenže musíme hned dodat, že se jedná o brak tak svěží, že se stává nekorunovaným šestákovým králem.

Na začátku byl Satan

Na začátku rozkvětu nemůžeme hledat nikoho jiného než… Satana. První kniha, která dostala bizarro do povědomí širšího publika (byť ruku na srdce, pořád se jedná o literární underground), se totiž jmenovala Satan Burger (2001). Vypráví o Satanovi, který si otevřel burgrárnu a dělal v ní hamburgery tak pekelně dobré, že mu za ně lidi byli ochotni upsat svou duši. Autorem této boží úchylárny je Carlton Mellick III., o němž bude ještě řeč, a který je považován za vlajkovou loď celého žánru, i když se tomu sám brání.

Traduje se o něm, že začal psát v deseti letech, neboť v knihovně nenašel takové knihy, které by jej bavily číst. Tak se do díla pustil sám. Jak to tak bývá, novému žánru zprvu nemohli mnozí přijít na chuť, autoři bizarra se setkávali u vydavatelů s nepochopením a odmítáním. Mellick ale zapálil pochodeň a od jeho plamenné tvůrčí louče si odpalovali další a další autoři, čímž vzniklo cosi, co by se dalo nazvat literárním hnutím.

Časem byl stvořen dokonce i Manifest bizarro fiction. V roce 2005 so objevila undergroundová nakladatelství, která si dala do vínku starat se o tento podivný žánr a jeho ještě podivnější autory. Nejznámějšími vydavateli v tomto směru jsou Eraserhead Press, Afterbirth Book nebo Raw Dog Screaming. A to už byl jen krůček k akci, která se jmenuje BizarroCon. Ta nejenže žánr vytáhla víc na výsluní, ale také spojila vydavatele, autory a fanoušky v jeden organismus. A jak dobře víme, v davu je síla.

Už podle názvu divná kniha

Jedním z poznávacích znamení bizarra jsou i názvy knih, v nichž odhadnete, co se v nich asi bude odehrávat. Posuďte sami: The Greatest Fucking Moment in Sport (Kevin l. Donihe), Shatnerquake (Jeff Burk), The Pickled Apocalypse of Pancake Island (Cameron Pierce), Menstruating Mall (Carlton Mellick III.), Ass Goblins of Auschwits (Cameron Pierce) nebo Rampaging Fuckers of Everything on the Crazy Shitting Planet of the Vomit Atmosphere (Mykle Hansen). Těch zvláštních názvů by se dalo vydolovat ještě dost a dost. Ani v názvech bizarro fiction není místo na zbytečné servítky.

Aby bylo jasno, bizarro není jen doménou mužů, ale i ženy zde přiložily ruku k dílu. Zmiňme třeba Kristen Alene a její opus Love in the Times of Dinosaurs, kde v třeskuté lovestory mnicha a dinosaura oprášila námět jednoho z největších milostných příběhů všech dob, Romea a Julie. A v podobném duchu, kdy autoři převrátí nějakou známou osnovu a přebudují ji v rámci nespoutané fantazie, bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

I když už v USA bizarro fiction neprožívá své nejzářivější období, jeho odér se postupně šíří napříč světem. Velkou popularitu získalo například v sousedním Polsku a nyní zapouští návykové kořeny i u nás. Je potřeba ještě zmínit, že tento žánr, který si rozhodně neláme hlavu s nějakými léty budovanými mantinely, ovlivnil i některé z renomovaných literátů jako Chuck Palahniuk, William Gibson, Edward Lee a další.

Bizzarro v česku

Za popularizaci bizarra v našich končinách může především překladatel Milan Žáček, který ve svém rodinném nakladatelství Carcosa rozjel edici Club Bizarre, kde dosud vydal šest knih Carltona Mellicka III. Vzhledem k tomu, že to není drtivý počet, pojďme si v krátkosti jednotlivé Mellickovy opusy představit.

Strašidelná vagína

Jako první se objevila kniha s provokativním názvem Strašidelná vagína. Už ten pocit, když se ptáte paní prodavačky v knihkupectví, zda ji má, je to pravé bizarro. Neméně pofiderní je i samotný obsah. Steve a Stacy se milují a není potřeba pochybovat o tom, že je to osudová láska. Má to však jeden háček. Stacy se z vagíny ozývají prapodivné zvuky, s čímž se časem oba smíří, ale když z ní jednoho večera vyleze kostlivec, oběma zamilovaným dojde, že problém bude asi větší, než čekali. Stacy přesvědčí Steva, aby do ní vlezl a kouknul se, co se to vlastně v jejích intimních partiích odehrává. Svět, který tam Steve najde, je nečekaně šílený, a navíc musí vyřešit otázku, jak se vrátit. Kniha obsahuje jako bonus ještě dvě Mellickovy povídky. Ta s názvem Fantastické orgie je za mě absolutní top ujetosti.

Zbouchnul jsem Satanovu dceru

Rok po „vagíně“ (mimochodem všechny Mellickovy knihy u nás vycházejí v cca pravidelném ročním odstupu, tak už to nebudu dále zmiňovat) se objevil další román s hezkým a všeříkajícím názvem – Zbouchnul jsem Satanovu dceru. Příběh pojednává o zvláštním mladíkovi Jonathanovi, jehož jedinou zálibou je stavění lega. Je tím tak posedlý, že si dokonce z lega postavil dům, ve kterém žije. Jednou si ho ale v posteli osedlá sukuba Veška a zanechá na něm svůj nesmazatelný „podpis“. Problém nastane, když se Veška jednoho dne vrátí, aby Jonathanovi sdělila, že s ním očekává potomka. Tím se odstartuje neuvěřitelně ulítlá jízda mezi peklem a zemí, v níž se bojuje nejen se silami zla, ale třeba i s fundamentálními katolíky.

Plyšákokalypsa

Jako třetí se na náš trh prodrala Plyšákokalypsa, která je i přes pěkný název pořádně militantní a hodně akční. Vzbouří se v ní totiž hračky, které přeberou nadvládu nad světem a hlavní hrdinka se pokusí za cenu sebeobětování stav věcí zvrátit. Tady je třeba poznamenat, že žádná z knih Carltona Mellicka III. nikdy nedopadne tak, jak očekáváte, a jejich autor vás dokáže překvapit na každé stránce. Rozhodně mu nedělá sebemenší problém z ničeho nic zvrátit děj do zcela nečekané roviny.

Lidožrouti z Lízatkova

Lidožrouti z Lízatkova je další obskurní lovestory, kterou byste zažít nechtěli.  Přitom vše začíná jako klasická touha po pomstě. Hlavní hrdina Franklin si to chce vyřídit s podivnými bytostmi, cukrovými lidožrouty, kteří mu zabili sourozence. Opustí své dvě manželky a vydá se po stopě jedné z nich, přičemž se dostane do podivné krajiny, která je pro člověka rájem i peklem zároveň. Z téhle šlamastyky se navíc bude muset horlivě vylízat. A vše dopadne úplně jinak, než byl jeho původní záměr.

Dům na tekutých píscích

Za mě nejlepší mellickovina (spolu se Satanovou dcerou) se jmenuje Dům na tekutých píscích. Vypráví příběh dvou zvláštních sourozenců Polly a Klíštěka, kteří se nikdy nesetkali se svými rodiči. Velký dům, ve kterém žijí, je plný příšer a děsí je k smrti. Když se jim však jednoho dne porouchá chůva, rozhodnou se jednat, nebát se a najít své rodiče. Že to ve velkém domě nebude žádný med, je dopředu jasné. Stejně jako to, že dům skrývá mnoho tajemství a sourozenecká dvojice se pěkně zapotí, než dojde k cíli, který nehledali. Zajímavé je, že tahle kniha je v porovnání s ostatní Mellickovou produkcí pořádně temná, a jako by ani neútočila na vaši bránici, ale spíše na srdeční komoru.

Magořina

Poslední knihou Cartlona Mellicka III., která se u nás zatím objevila je Magořina. A název opět napovídá hodně. Jedná se o bizarní variaci na KTV (Klasická teenagerovská vyvražďovačka), v níž se skupina mladých lidí vydá na opuštěnou chatu. To, že je v celém kraji něco v nepořádku, by jim mělo dojít už cestou, ale jak to v takových případech bývá, varovným signálům nevěnují pražádnou pozornost. Není se tedy co divit, že situace, která na chatě následně nastane, je plná krve, sexu, překvapení a nečekaných zvratů. Tahle kniha je z Mellickovy produkce, která u nás dosud vyšla, asi ta nejúchylnější a nejnechutnější.

Bizzarro po česku

Již dlouhý čas duju do Milana Žáčka, ať v rámci téhle edice vydá i někoho jiného, než duchovního otce bizarro fiction, ale výsledek se zatím nedostavil. Nicméně ještě není všem dnům konec! I když… a teď pozor! Sedmou knihou v rámci edice Club Bizarre bude antologie domácích autorů nazvaná Bizarropolis! Kniha vychází ve spolupráci s edicí oblíbeného HorrorConu a vzhledem k tomu, že jsem se na ní podílel, vám mohu prozradit, že se bude jednat o pořádnou jízdu na rozpálené střele.

Tuzemští tvůrci samozřejmě tenhle žánr pojali po svém, však kdo by taky stál o nějaké bezduché kopírky, a vetkli mu do vínku osobité kouzlo. Povídky jsou velmi pestré a každý čtenář si zde najde tu, která mu rozhodně sedne. Mezi zúčastněnými autory naleznete Petra Stančíka, Ivana Adamoviče, Petra Bočka, Viléma Koubka a devítku dalších. Autorem obálky není nikdo jiný, než Ed Mironiuk, dvorní „obálkář“ Carltona Mellicka III. A když už jsme zase zpátky u tohoto autora, vězte, že jeho dosud u nás nepublikovaná povídka se v antologii objeví také. Speciální host přeci nemůže chybět, a logicky – koho jiného si vybrat? Kniha vychází u nakladatelství Carcosa v říjnu a křest by se měl odehrát 22.10.2022 na tradičním festivalu HorrorCon v pražském klubu Kotelna.

Myslím si, že u určitého typu čtenářstva bude mít u nás bizarro fiction na růžích ustláno. Již se objevily i knihy, které s tímto žánrem výrazně koketují, třeba Hřbitov trpaslíků Petra Bočka nebo new weirdem ovoněné V rozkvětu Kristiny Haidingerové. Kromě toho má tenhle žánr určité styčné body s některými díly, pro něž se u nás nosí označení Česká akční fantastika. Samozřejmě neříkám, že to je totéž, ale třeba v Asfaltu Štěpána Kopřivy je bizarních pasáží fakt dost. Tím chci hlavně říct, že podmínky pro bizarro fiction jsou u nás příznivé a žánr by zde mohl najít domovské podmínky. Necháme se tedy překvapit…

autor Roman Bílek