Cesta k překladu Zaklínačské kuchařky a zákulisí její tvorby
Brzy vyjde v nakladatelství Mytago očekávaná Zaklínačská kuchařka, která přenese fanoušky do kulinářského světa této ikonické fantasy série. Tato kniha nabízí nejen recepty inspirované středoevropskou a polskou kuchyní, ale také hluboký vhled do světa Geralta z Rivie skrze gastronomii. U příležitosti jejího vydání jsme oslovili Evu Lassler, překladatelku knihy, která se s námi podělila o své zkušenosti s překladem, o svůj osobní vztah k zaklínačskému univerzu, a taky vylíčila výzvy, kterým čelila.
Když ses dobrovolně pustila do překladu zaklínačské kuchařky, tak musíš být i fanoušek, že? Kdy ses poprvé s Geraltem setkala?
Je to rouhačství, ale nejsem takový fanoušek, jak by se nabízelo. Jsem milovník příběhů – především příběhů vyprávěných skrz počítačové hry. Moje první setkání s Geraltem bylo teprve před pár lety, kdy jsme pořídili hru Zaklínač 3: Divoký hon. Neměla jsem kontext, ale příběh mě bavil. Geralt mě bavil. Také jsem ve hře poznávala dabéry, kteří jsou mi blízcí z jiných her. Třeba Ciri dabuje v angličtině Jo Wyatt, jíž znám ze Star Wars: The Old Republic jako imperiální agentku.
Každopádně mě hra inspirovala, abych se o Sapkowského světě dozvěděla trochu více. Díky tomuto zájmu jsme navštívili Con Morhen, což je pro mě jedna z nejpříjemnějších akcí v ČR. Nedávno jsem se stala členem Společenstva Gwitnu (ale ještě jsem ho nehrála 😄, makám na tom!). Baví mě poznávat Sapkowského odkaz skrze komunitu, která je (dokud se nedotkneš určitých citlivých témat) velmi přátelská. Osobně se považuju spíš za fanouška herního univerza Zaklínače než knih.
Do překladu jsem se pustila taky proto, že jsem si chtěla vyzkoušet pozici překladatele. Zajistila jsem pro Mytago práva na překlad a vydání, trvalo to několik týdnů intenzivního e-mailování. Občas si mě přehazovali jako horký brambor, byl to boj. Ale povedlo se! A pak, když už byla smlouva podepsaná, jsem si řekla, proč se rovnou nenabídnout i jako překladatel?
Dostala jsem důvěru, v níž jsem ani nedoufala. Následně moji práci překontrolovala velmi šikovná korektorka, která poskytla i několik zajímavých tipů a vlastních zkušeností z kuchyně. Bylo to příjemné. Příště bych klidně zkusila přeložit nějaké RPG, které by mi bylo blízké. 😄
Michal Zebrowski nebo Henry Cavill?
Doug Cockle! Ale pokud si mám vybrat, tak Henry. Až do jeho role jako Geralta jsem ho neměla ráda. Přišel mi příliš „americký”. Což je paradox, protože je Brit. Na seriál na Netflixu jsem se koukala čistě z hlediska, kterému říkám „všeobecný geekovský přehled”. Knihy jsem nečetla, tak mi to moc nedávalo smysl. Přesně si však pamatuju, kdy jsem si uvědomila, že je Henry krom napufaného pytlíku svalů i skvělý herec.
První díl druhé sezóny, kdy se Geralt dozvídá, že je Yennefer mrtvá. Odchází od Tissai a ve tváři má naprosto všechno. Smutek, zoufalství, lítost… a všechno probublává na povrch jen tolik, aby nebylo poznat, jak hluboce se ho to dotýká. Jakmile přistoupí k Ciri, emoce jsou pryč.
Že Henry ze seriálu odešel, mě moc mrzí, bude mi tam chybět.
Jak bys kuchařku Zaklínač popsala někomu, kdo neví, co od takové knihy čekat?
Je to kuchařka středoevropských receptů, často inspirovaných tradiční polskou kuchyní. Hodně bigosů, gulášoidů a dušeného masa. Z dostupných surovin, které se dají v obchodě běžně sehnat. A pokud ne, online je seženeš ještě snadněji. Všechny recepty jsou zasazeny do zaklínačského světa. Autorkám a jejich týmu musím vyseknout poklonu, že si všímali ve hře i těch nejnicotnějších detailů a byli schopní kolem nich vystavět celé krátké příběhy i recepty.
Vzpomínám si, jak jsem někde na sítích četla komentář, že to nemá se Zaklínačem nic společného a jen se vezou na značce. Inu myslím, že se Anita Sarna a Karolina Krupecka možná vezou na populárním jméně, ale v jejich díle je velký cit pro Sapkowského práci i pro svět, který ve hře vystavěli tvůrci z CD Project Red, a důstojné zpracování.
Pár tematických kuchařek už mi rukama prošlo a mnohdy jde jen o styl, kdy guláš pojmenuješ Gothamský guláš a puff! máš kuchařku z Batmana. Tohle není ten případ. Je v tom nápad.
Co bylo při překladu největší výzvou?
Nepopulární názor – autorky odvedly skvělou práci v tom, že píší stejně jako Sapkowski. Mně ovšem jeho styl psaní vůbec nesedí. Věty jsou dlouhé, plné detailů a odboček. Sama píšu spíš v kratších větách. Takže první výzva byla zvyknout si psát větu o sedmi čárkách, která popíše události, co byly, jsou a budou, v jednom souvětí.
A poté přizpůsobení kuchařky českému fanouškovi. Autorky samozřejmě myslely na to, že kniha bude také na americkém trhu a hodně pojmů (třeba porcování masa) se liší. Naštěstí mi v tomto případě pomáhal kamarád Tomáš, který je nejen zapálený amatérský kuchtík, ale taky člověk, co má na noze vytetované právě schéma bourání prasete. Kam jinam by měl překladatel jít žádat o radu, že jo…
Udržování stejného názvosloví je taky důležité a překladatel si je musí hlídat. Pak si vzpomínám, že jsem hodně řešila rozdíl mezi kastrolem a rendlíkem. Nakonec jsem při pohledu do jiných tematických kuchařek zjistila, že to moc hrotím. :D
Jak dlouho takový překlad trvá?
Recepty, ve smyslu samotných postupů, šly rychle. Nejvíce času zabralo zpracování úvodních textů k nim, kdy jsem musela fungovat nejen jako překladatel, ale také jako spisovatel. Za 8 hodin práce jsem přeložila někde mezi 5 - 7 recepty. Záleželo na jejich délce a kolik googlení k tomu bylo třeba. Nebo jestli jsem kvůli tomu musela zapnout hru, abych se po mapě prošla. V angličtině jde najít kde co, ale já překládala česky a chtěla jsem, aby to odpovídalo hře (pouze ve dvou případech jde o můj vlastní překlad, kde jsem nebyla schopná dohledat herní variantu).
Na internetu jsem našla diplomovou práci jisté Kateřiny P., která se zabývala právě překladem vlastních jmen Zaklínače 3. Bez ní by všechno trvalo mnohonásobně déle. Jestli autorka práce třeba náhodou tento rozhovor čte, patří jí mé hluboké díky a bezbřehý obdiv!
Zkoušela jsi podle kuchařky něco uvařit? Jak to dopadlo?
Ano! Zkoušela jsem snadnější recepty, a hlavně ty, co nevyžadují moc času u plotny. Bůček podle krčmy U Alchymisty pečený na Redanském ležáku se stal v imago hvězdou. Budu ho muset udělat znovu a pro více strávníků. Dále Kuřecí sendviče s marinádou z Kaedwenského černého a Kroupy se slaninou z bělohradského hostince. Určitě se ale chystám i na takové recepty jako játra s hruškami anebo ještě podivnější věc, a to jsou povidlové koblihy z posypem ze slaniny. Zní to tak divně, že to musím vyzkoušet!
Na jaký pokrm jsi během práce na kuchařce měla největší chuť?
Asi cokoli z Beauclair, Kaer Morhen a Oxenfurtu. Mám moc ráda ryby, takže takový Losos en Croûte podle Louise bude dozajista lahůdka. A pak ty povidlové koblihy se slaninou. Ta kombinace mě prostě fascinuje!
Co si obecně myslíš o všelijakých tematických kuchařkách?
Mluvila jsem o tom výš, tyhle kuchařky musí být dělané s citem. Mít nějakou souvislost a nebýt jen jídlem s načechraným názvem. A také by měly nějakým způsobem dávat smysl. Kuchařky z Harryho Pottera nebo Pána prstenů v mých očích rozhodně dávají větší smysl než kuchařka z God Of War. Nejsem si jistá, jak obratný je Kratos v kuchyni. Nebo kuchařka Fallout? Co přesně si v postapo světě mám uvařit? A hlavně z čeho?!
Doufám, že by se mi pod stromečkem mohla objevit neoficiální kuchařka The Last of Us. Nejen, že jsem velký fanda TLOU, ale docela mě zajímá, s jakými surovinami a jakým způsobem budou „recepty pro přeživší” zpracované.
autor Karel Krajča
