Dungeons and Dragons slaví 50 let
Znáte stolní hru Dungeons and Dragons? Pro čtenáře blogu imago je tahle otázka asi zbytečná. Co ale možná nevíte, je, že naše oblíbené „DnD“ letos slaví padesát let od svého vzniku. K výročí jsme se rozhodli napsat menší článek, který by se zpětně podíval na to, jak celý fenomén Dungeons and Dragons vlastně začal a jakou cestu od svého oficiálního vzniku ušel. Ať už jste aktivní hráči, laici, anebo zatím jenom přemýšlíte, že byste se do tohoto role play fantasy světa chtěli pustit, otevřete k DnD narozeninám láhev šampusu a podívejte se s námi na jeho putování napříč dekádami.
Termín Dungeons and Dragons se sice objevil v roce 1974. Možná vás ale překvapí, že nápad jako takový je známý už přes sto let. Ačkoli ne jako DnD, ale jako wargame, tedy válečná hra. Herní styl byl ovšem docela odlišný od toho, který známe dnes. Šlo totiž vyloženě pouze o bitvy, které spolu hráči jako generálové sváděli na předem připravené mapě. Jejich úkolem tak bylo pouze porazit své protivníky a zvítězit ve válce. Hry ovšem, tak jako každá jiná věc, procházejí vývojem. Podívejme se tedy společně do už zmíněných sedmdesátých let.
Právě začátkem sedmdesátek byl veřejnosti představený předchůdce Dungeons and Dragons – stolní hra Chainmail. Její tvůrce Gary Gygax se v původní verzi hry zaměřil především na simulaci středověkých soubojů. Netrvalo ale dlouho, než přišel s nápadem, jež v podstatě stojí za vznikem celého odvětví stolních her. Chvíli po vydání této hry se totiž Gary rozhodl Chainmail obohatit o rozšíření. Při jeho vytváření se nechal inspirovat různými knihami ze žánru fantasy (například knihy Roberta E. Howarda, Poula Andersona nebo Michaela Moorcocka), ovšem zásadní vliv neměl nikdo jiný než J.R.R. Tolkien. Možná právě to je i hlavním důvodem, proč jsou klasická dobrodružství DnD inspirována dodnes z velké části právě Tolkienovým dílem.
Fantasy rozšíření Chainmailu se stalo velice rychle naprostým trhákem. V roce 1974 přišel Gygax se zcela novou stolní hrou – Dungeons and Dragons.
Kvůli velmi omezenému rozpočtu byl celý projekt ze čtyřiasedmdesátého roku poměrně minimalistický. Jednotlivá vydání byla doručována v krabičkách a obsahovala tři brožurky – pravidla a příběh světa, tvorbu postav a jednotlivé nepřátele a poklady, které mohli hráči najít. Ačkoli se oficiálně jednalo o samostatnou hru, v balení bylo také místo určené pro brožurku samotného Chainmail. Problémem s první verzí DnD totiž bylo, že fungovala na principu Chainmail a v samotných Dungeons and Dragons brožurkách zůstalo nevysvětleno mnoho věcí, které se vztahovaly k boji, nebo k užívaní schopností.
Jak šel čas, koncept DnD se začal vylepšovat, přibyly nové herní třídy, které si mohli hráči zvolit, jako například mnich, bard, nebo asasín. Do roku 1976 vyšlo zhruba 7 „čísel“ DnD brožurek. Po dvou letech tohoto klasického Dungeons and Dragons se tvůrci rozhodli koncept trochu vylepšit. Začali tak pomalu dláždit cestu k DnD, jak je známe dnes. V následujících letech tak vyšly tři publikace, které jsou pro dnešní hráče stěžejní – bestiář, hráčský manuál a manuál pro pána jeskyně, chcete-li, dungeon mastera.
Od roku 1979 tak máme k dispozici Dungeons and Dragons. Od té doby ušla hra dlouhou cestu. Ačkoli existují celé hromady různých manuálů a pravidel, stejně jako spousty předem napsaných kampaní, je to právě variabilita DnD, která si dokáže už zkušené hráče udržet a nové zase přitáhnout. V tomto fantasy světě totiž můžete dělat cokoliv vás napadne (s povolením DM pochopitelně) a tvořit postavy, které jsou svým vzhledem, příběhem, nebo osobností naprosto nezapomenutelné.
Ačkoli celý koncept Dungeons and Dragons ušel dlouhou cestu, myslím si, že s každým dalším rokem se víc a víc vylepšuje. A právě proto máme také tento rok opravdu co oslavovat.
autor Kryštof Halfar
