Jak jsem objevil wargaming: Příběh o vášni a komunitě

Moje první setkání s wargamingem proběhlo čirou náhodou, jako náctiletý jsem se toulal odpoledne cestou ze školy na Národní třídě a narazil na krámek, který měl nenápadný vchod. Někteří už asi vědí, který obchod to byl. Samozřejmě Ogří doupě, což mi nic neříkalo, a tak jsem se rozhodl nakouknout dovnitř. A to se stalo mou osudovou „chybou“.

Při vstupu mě zaujaly velké stoly a říkal jsem si proč tam asi jsou? Protože zbytek místnosti na mě působil jako klasický modelářský obchod. Byl lemován množstvím poliček, ve kterých byly štětce, barvičky, krabičky s modely, krabičky plné nejrůznějších materiálů, u kterých jsem ani netušil, k čemu by mohly být dobré. Jako puberťák jsem se na nic neptal a jen si prohlížel jednu krabičku po druhé. Za chvilku přišli dva muži kolem třícítky a začali na stoly vyndavat různé kopce a baráčky.

V tu chvíli mi začalo svítat, že asi budou hrát, a tak jsem zůstal a koukal se. První bitva, kterou jsem viděl, byla v systému Warhammer Fantasy Battles, ve světě o kterém jsem nic nevěděl. A tak jsem se i osmělil a zeptal se. Zjistil jsem, jak je to vlastně velký svět, plný monster, magie a vlastně všeho, co jsem měl rád na fantasy, plus velké množství krve.

Začátek byl pak náročný, přeci jen modely nebyly nejlacinější a doma se to nesetkalo s podporou. Rodiče by byli radši, kdybych chodil na tenis. Takže jsem si na hraní s kamarádem nalinkoval a vystřihal z papíru regimenty a tahal je po podlaze (s tímhle se mi do herny opravdu nechtělo). Knížka jako kopec, plechovka od coca-coly a nebo tubus od chipsů jako věž, karty jako řeka nebo cesta. Teď na to vzpomínám s úsměvem. Ale i tady nadešel čas posunout se dál, ostatně jako v každém vztahu.

Mojí nejoblíbenější frakcí byli temní elfové, tak jsem si pár dní po narozeninách šel koupit jejich armybook. Jenže co se nestalo, dark elfí book nebyl... a já nechtěl čekat až bude, tak jsem si řekl, že je jedno, jaký book si vezmu: elf jako elf, a tak jsem si domů nesl knihu vznešených elfů. Říkáte si, proč? Nechtělo se mi domů s prázdnýma rukama. Teď si říkám, že jsem měl chvíli počkat, ale nedočkavost je mé prokletí. Což se nakonec potvrdilo tím, že jsem s výběrem tohoto armybooku udělal opravdu chybu. Ale jak se říká, chybami se člověk učí.

Nebylo to zkrátka ono. A tak vznešení elfové putovali ani ne za měsíc pryč, a to výměnou za docela dost modelů pro lidskou frakci: Empire. Tato frakce se mě držela velice dlouho. Pořád jsem čekal, jestli se mi podaří sehnat vysněnou frakci temných elfů, což se mi po nějakém čase opravdu povedlo. A jak už to tak bývá, šedý plast musí proudit! Proto jsem během následujících let, vyzkoušel prakticky většinu existujících frakcí.

Jednoho dne ale přišel zlom, byl jsem fantasy přeplněn a chtělo to změnu, a jak jinak než přechod ke sci-fi. Tady už jsme měl výběr složitější, neboť systémů bylo několik – Battletech, Infinity, anebo zůstat u stejné značky jen pod jinou hlavičkou? A tak jsem si řekl: systémy jsou podobné, jen pár věcí přidám a některé upravím a skočil jsem do 40tky (čti Warhammer 40 000). Stejné základní principy hry, ale s výrazně odlišným estetickým a tematickým zaměřením.

A právě to mě fascinovalo. Boj v daleké budoucnosti, kde lidstvo čelí nekonečným hordám nepřátel na nesčetných bojištích v galaxii, mě naprosto pohltil. A navíc, modely byly fantastické – od majestátních vesmírných mariňáků až po děsivé orky a tajemné eldary. I zde jsem tápal mezi frakcemi (přeci jen je mnoho možností a přibývají další včetně různých podfrakcí). A tak jsem se držel svého zlatého pravidla – když nevíš co by, drž se lidí, a tak jsem si vybral tehdy ještě Imperiální gardu. I přesto byl můj přechod do světa Warhammeru 40 000 docela plynulý.

Jednou z nejlepších věcí na wargamingu je, že je to koníček, který se neustále vyvíjí. Vždycky je tu nějaký nový systém, nová hra, kterou můžeš objevit. A tak jsem se před časem dostal ke Conquestu.

Conquest: The Last Argument of Kings je poměrně nový wargamingový systém, který se odehrává ve světě, který se vzpamatovává z pádu božstev a navíc do něj vpadli mimozemšťané. Conquest mě oslovil svou unikátní kombinací starého a nového. Na jedné straně jsou tradiční fantasy prvky – hrdiny, velkolepé bitvy a bohatý svět plný historie, a na druhé straně zase máme herní mechaniky, které dělají hru zajímavější. Hráči musí pečlivě plánovat své tahy, přemýšlet o každém kroku a přizpůsobovat se neustále se měnícímu bojovému poli. Oproti WH, kde jsou kola striktně oddělená, se mi zde velmi líbí mechanika toho, že v jednom kole hrají oba hráči a reagují navzájem na pohyb jednotek. Navíc každá jednotka má i aktivační kartu, která určuje její pořadí v daném kole.

Na Conquestu mě také zaujalo, že je možné jej hrát ve dvou variantách. První z nich je The Last Argument of Kings (zkráceně TLAOK) – v této variantě je zapotřebí větší množství modelů, je to více zaměřené na regimenty. Druhá z variant je First Blood (FB) – tato varianta je založena na hlavním charakteru, k němuž náleží menší jednotky. Další výhodou je (aspoň pro mě, ale nejspíš i pro mnoho dalších hráčů), že modely jsou ve větším měřítku a jsou tedy příjemnější k barvení.

Osobně jsem se zamiloval do frakce City States, protože mě vždy přitahovala řecká mytologie a tato frakce z ní vychází. Máš možnost ovládat jednotky minotaurů, titány – kováře, satyry a samozřejmě jednotky phalangitů a hoplitů (pěchota s dlouhým kopím a nebo s kopím a štítem). Modely jsou hezky zpracované, a jak jsem psal výše, díky většímu měřítku mě u Conquestu více baví i malování jednotlivých modelů. Jako první jsem se dostal k variantě First Blood, a ta mi učarovala hlavně svým svižným tempem hry. Hra trvá cca hodinu, oproti klasické hře WH, která trvá až 3 hodiny. A další výhodou Conquestu je i pořizovací cena modelů. Obzvláště u varianty First Blood není třeba velké investice, aby si člověk mohl plnohodnotně zahrát.

Užasným bonusem je fantastická komunita kolem Conquestu. Hráči jsou přátelští, ochotně sdílí své zkušenosti a jsou připraveni kdykoliv pomoci. Často se účastním turnajů a herních akcí, kde se setkávám s dalšími nadšenci a učím se nové taktiky a strategie. Tyto akce jsou skvělou příležitostí nejen pro hraní, ale i ke sdílení tipů na malování modelů a zdokonalování herních dovedností.

Protože mi tato hra opravdu učarovala, chtěl bych v rámci klubu, kde nyní hraju, otevřít kroužek pro zájemce o wargaming. Rád bych jim tímto poskytl příjemnější vstup do tohoto fantastického světa, ukázal možnosti hraní, barvení a utužování vztahů v komunitě wargamingu. Chtěl bych zájemce nadchnout a inspirovat k tomuto koníčku přímou formou, aby nemuseli jako já, když jsem začínal, vše dělat doma na koleni.

Tvůrce a vydavatel hry Para Bellum Games je velmi vstřícný, co se týká budování komunity kolem Conquestu, a to napříč celým světem. U nás v České republice je již pro tuto hru zázemí v několika hernách a věřím, že se řady hráčů budou dále rozrůstat.

Závěrem mohu říci, že moje cesta wargamingem byla plná zábavy, výzev a neustálého učení. Od skromných začátků s papírovými regimenty, až po komplexní bitvy ve světě Conquestu. Každý krok mě posouval dál a hlouběji do tohoto fascinujícího světa. A i když jsem si prošel mnoha různými hrami a systémy, a ne vše jsem hrál víc než jednou, jedno je jisté – wargaming pro mě je a zůstane vášní na celý život.

autor Karel Matějka