Jak napsat gamebook a nezbláznit se (1. část)

Gamebook, hra a kniha v jednom. Netradiční autorský počin, který je mnohými milovaný, jinými nenáviděný, a často také nepochopený. Gamebook je interaktivní příběh, ve kterém čtenář/hráč do jisté míry rozhoduje, jak dobrodružství dopadne. Pochopit gamebook je snazší, než se zdá. A od této znalosti je to k tvorbě gamebooku už jen kousek.

Než se více rozepíšu o tom, jak gamebooky psát, doporučím článek Lesk a bída gamebooků (první část) a Lesk a bída gamebooků (druhá část), které vypráví o jejich historii od počátků až po současnost. Já se v tomto článku minulostí zaobírat nebudu. Zaměřím se na to, jak takový gamebook vůbec napsat. Co do něj lze vtisknout a jak se z toho neustálého větvení nezbláznit.

Dopředu upozorňuji, že ani v mém případě nelze mluvit o nějakém těžce promakaném a roky testovaném know-how. Asi jako u všeho, i zde existují nějaké doporučené kroky, appky nebo programy, ale ne všechny vám jako autorovi budou vyhovovat. Pokud máte zájem psát gamebooky, najděte si svůj styl, mechaniku a pomůcky, které budou sedět vám osobně. A jestli vám snad někdo bude říkat, že váš výběr je špatný, tak ho pošlete na patřičný odkaz a dělejte si to dál po svém.

Děj gamebooku

Jestli už u vás proběhlo vnuknutí, vize, opilecký nebo dokonce střízlivý záchvat odvahy, či jiný druh fantaskního poblouznění, jenž vás přiměl napsat gamebook, tak gratuluji! První krok máte za sebou. Teď se pojďme zamyslet nad tím, o čem váš gamebook bude.

Ohlédneme-li se do minulosti na díla jako Lone Wolf nebo knihy Fighting Fantasy - gamebooky, které utvářely podobu interaktivních knih po následující desítky let, zjistíme, že děj bývá extrémně primitivní. Je to právě ona možnost volby, co vyvolává pocit komplexního díla.

Uveďme příklad - Lone Wolf, kniha první, Útok ze tmy. O čem je děj? Jste mladý učeň starodávného rytířského uskupení. Jednoho dne však chrám, kde trénujete, napadnou nepřátelé a vy se po brutální bitvě stanete posledním žijícím členem tohoto doposud věhlasného řádu. Musíte dojít do královského města a přinést svědectví o tom, co se stalo.

To je všechno. Fakt. Žádný komplikovaný děj, žádné body zvratu. Dějové kličky, cliffhangery. Příběh je zcela prostý - jít z bodu A do bodu B. Zážitky, které jako hráč prožíváte mezitím, nejsou hybatelem děje, jako spíš mechanikou náhody a odměn. Ano, můžete potkat postavy, které váš život náramně zjednoduší. Můžete získat věci, které vás posílí. Také můžete zemřít. Ale nic z toho nijak neovlivní fakt, že máte zcela prostý úkol.

Stejná mechanika platí i pro knihy jako Čaroděj z Ohňové hory, Město zlodějů nebo Citadela chaosu. V těchto případech jste naopak povolán nebo se dobrovolně stáváte hrdinou rozhodnutým zničit zlého padoucha. Nic víc, nic míň.

Už vás napadá, jak by mohl vypadat váš gamebook?

Za sebe mohu říct, že jako autorka běžné beletrie neumím s touhle totální jednoduchostí pracovat. Pro mé psaní platí téměř filmová pravidla. V úvodních scénách vás seznamuji s hlavní postavou, představuji jeho charakter a vytvářím základní motivaci. Drama je konflikt, tudíž jde často o nějakou nepříjemnost, která vyšle hlavního hrdinu do světa. Následně vytvářím háčky, drobnosti, které děj lehce pootáčí jiným směrem – mohou to být lidé, předměty, situace. Vyvrcholení a závěr rovněž patří do mých knih a povídek.

TIP: Joseph Campbell ve svých studiích vysvětluje, že základem každého vyprávění je fakt, že hlavního hrdinu stavíme do nestandardní situace. Sebereme mu jeho stabilní místo na zemi. Vykopneme ho z jeho komfortní zóny. Hrdina je vhozen do neznámého prostředí, se kterým se musí popasovat. A nemluvím jen konkrétně. Neznámé prostředí mohou být kupříkladu i doposud neprožité pocity nebo nově objevené schopnosti, jež hrdina neumí ovládat.

Takže, pokud máte hlavního hrdinu a máte jeho motivaci, jste zase o krok dál. Nyní přichází ta (za mě) těžší část. Samotné vyprávění a mechanika.

„Jsi hrdina na cestě do města“

Gamebooky jsou psány z pohledu druhé osoby a v přítomném čase. To znamená, že se vše děje v témže okamžiku, kdy si o něm hráč čte.

Příklad:

Vstupuješ do hospůdky. Od stolu tě pokynutím hlavy přivítá půvabná servírka. Mladá žena má za uchem květinu a své dlouhé, kaštanové vlasy spletené do úhledného copu.

„Bohové s tebou,“ usměje se na tebe a ty musíš uznat, že je hnědovláska skutečným klenotem tohoto jinak chudě vyhlížejícího podniku. „Jsem Yani. Jak mohu posloužit, vzácný pane?“

LASSLER, E. Hrdinové Domoviny: Dáma z Agor-Nhat. 1. vyd. BlackTower Entertainment, 2022. ISBN 978-80-908162-4-4

Spisovatelsky je psaní gamebooku mnohem snažší, jakmile si zvyknete na psaní v přítomném čase (pokud už tak zvyklí nejste). Svůj první gamebook jsem napsala za 8 týdnů! To je čas hodný olympijského vítěze. Běžně si k napsání klasické knihy dávám cca 8-12 měsíců.

Odstavce by měly být krátké a úderné – pokud tedy nepotřebujete něco více vysvětlit. Málokdy naleznete sáhodlouhé odkazy s „tolkienovským syndromem“ popisu každého stébla trávy. Ano, u moderních gamebooků se rozsáhlejší popisy objevují (Za Jitřní štíty nebo Měsíční oheň), ale je to i o tom, co vás více baví jako autora, nebo jako čtenáře.

Jedno kouzelné pravidlo spisovatelů říká: „Pište to, co by vás bavilo číst.”

V mém gamebooku najdete obojí – delší popisy, kde je třeba vysvětlit logiku děje nebo historii. Ale také extra krátké popisy, protože mě nebaví číst o tom, kolik kupek sena leží na poli. Zvláště pokud to není podstatné pro příběh. Mám plnou důvěru ve fantazii čtenáře a nepotřebuji ho vodit za ručičku.

U gamebooků ze 70. - 90. let se budete setkávat s přímou řečí, kterou by promlouvala vaše postava, poněkud méně. Myslím, že je pak snažší se s ní identifikovat. Text se také zkracuje tím, že jednoduše napíšete, že to bylo řečeno.

Příklad:

Následně povykládáš vévodkyni všechno, co jsi doposud prožil. Jusmina všemu pozorně naslouchá.

LASSLER, E. Hrdinové Domoviny: Dáma z Agor-Nhat. 1. vyd. BlackTower Entertainment, 2022. ISBN 978-80-908162-4-4

Vy jako hráč jste to prožili, takže víte, co postava vévodkyni povykládá. Je to vcelku logické. Ale – opět toho můžete využít a také nemusíte.

V momentální době pracuji na novém gamebooku, který je převážně sci-fi. Přemýšlím o něm jako o počítačové hře v knize. Jsem obrovský fanoušek MMORPG Star Wars The Old Republic. To, že postavy, za něž hraju, ve hře mluví, a vidím je reagovat na podněty, je k nezaplacení! Tudíž hlavní hrdina v mém připravovaném gamebooku Druhá Země nejen že mluví – a často – ale má také vlastní názory. Vyslovuje je, stojí si za nimi, přestože to třeba neodpovídá osobním postojům čtenáře. Co si budeme vykládat, neodpovídá to ani mým, ale proto jsme autoři. 🙂 Umíme mluvit za jiné.

Hráčům gamebooků ze staré školy to může připadat nezvyklé, ale věřím, že zábavní průmysl her už se posunul tak daleko, že je pro nás vlastně přirozené hrát za postavy, aniž bychom si představovali, že jsme to my. Vnímáme a akceptujeme emoce, jež se odehrávají na monitorech a televizích, jakoby byly naše vlastní. Přestože hráčem je kupříkladu žena a hlavní hrdina naopak muž, či dokonce zvíře.

Osobně jako hráč her (RPG nebo PC/konzole) a autor preferuji mužské postavy. Opět si k srdci beru pravidlo, že píšu to, co by mě bavilo číst. V mé tvorbě najdete hlavní ženskou postavu jen jednou, a to v mé prvotině – young adult westernu Old-West Story: Na straně zákona (dostupné pouze jako ebook).

Navíc co se pohlaví týče, gamebooky v angličtině mohou využívat luxusu, že jim jazyk dovoluje pohlaví nespecifikovat, pokud o to sami autoři nestojí. My čeští autoři to tak snadné nemáme.

Ještě než ukončím první část tohoto receptu na psaní gamebooků, vzpomenu také ilustrace. Gamebooky mohou a nemusí obsahovat ilustrace. Ve valné většině je ale v knihách najdete. Především ve formě map nebo rozdělovačů stran, kvůli správnému sázení nebo vizuálu knihy. Někdy se ilustrace hodí, pokud chcete navodit atmosféru nebo čtenáři vtisknout do vizuální paměti specifickou věc či osobu.

Pokud chcete obohatit svůj budoucí gamebook ilustracemi, můžete si je sami nakreslit (jako autor Michael Reilly v gamebooku Za Jitřní štíty), nebo sáhněte po profesionálním kreslíři. V tom, co má kreslit, buďte velmi specifičtí, ale také důvěřujte jejich talentu a veďte konstruktivní rozhovory.

V dalším díle se podíváme na obsah vyprávění, dobré rady od profesionálů (Reilly, Green, Lloyd) a zamyslíme se nad samotnou herní mechanikou vašeho budoucího díla.

autor Eva Lassler

Seznam dílů: