Jak přežít konec světa
Už v okamžiku vzniku světa byl naplánován jeho konec. Tam někde v kanceláři dozoru leží papír s informacemi pro ty, co tu budou úplně poslední. Zvednout židle na stůl, zavřít okna a zhasnout…
Lidstvo si od nepaměti představovalo, jak to bude vypadat. Velice často v tom mají prsty věci padající z oblohy, rozhněvané božstvo a celé to nadělá ohromný hluk a nepořádek. My, fanoušci sci-fi a fantasy, máme oproti zbytku mudlovské populace velkou výhodu - jen tak něco nás nepřekvapí!
Antiutopická i utopická díla zná naše kultura minimálně už od starověku a není těžké si představit vyprávění prvních děsivých příběhů pračlověkem u ohně. Jakmile se však společnost dvacátého století dostala do stavu, kdy jsme nemuseli řešit jen vlastní přežití, začali umělci přemýšlet nad tím, co bude potom. Největší rozmach zažila postapokaliptická literatura v nejtemnějším období studené války. Neustálá hrozba jaderné katastrofy donutí člověka myslet na to, jestli by i poté musel chodit do práce a co pak bude vařit na oběd.
Typický fanoušek fantastiky už zažil konec světa v různých podobách. Dalo by se říct, že se na něj někteří vysloveně těší. Život po konci přece přináší tolik zajímavých příběhů a příležitostí. Kolik volných pozemků najednou bude k mání! Ale přece jen se může zdát, že jste čtenář nezkušený, hledající odpovědi a doporučení. Zde jsou!
Bohové musejí být šílení!
Když se bohové rozhodnout zavřít krám, chudák člověk s tím moc nenadělá. V severské mytologii je to Ragnarök, křesťané se děsí čtením knihy Zjevení svatého Jana, muslimové sledují Znamení hodiny. V každém náboženství se nějaký obraz konce světa dříve nebo později objeví. Zvláštní je fakt, že téměř pokaždé v tom mají prsty nějací chlápci na koních. Přežít tento typ události je obecně velice složité. Kdekdo tvrdí, že záchrana spočívá výhradně v pravidelných návštěvách kostelů a podobných zařízení. Jiní zase tvrdí, že je jedinou možností nastoupit v pravou chvíli na meteorit letící kolem. My ale víme, že největší šanci přináší přátelství s některou zúčastněnou osobou. Mít za kamaráda Thora je například dobrým začátkem…
Vzteklina, moc a rýmečka
Morových ran a epidemií si lidstvo užilo dost. Přesto byl celý svět nedávno překvapen z úspěchu a popularity Covidu-19. Každý správný fanda postapo si musel užívat masové útoky vozíky vyzbrojených davů na palety konzerv a mouky v obchodních centrech. Vypadalo to, že jsme se vlastně nepoučili vůbec v ničem. Kdekdo si začal vyskakovat jen proto, že společnost chtěla, aby na ni v autobuse nechrchlal… Přitom byl SARS-CoV-2 v porovnání třeba s T-virem (Resident Evil), wildfire virem (Živí mrtví) opravdu jen rýmečka. George Wellse ve Válce světů ukázal, že i obyčejné nachlazení dokáže překazit i dlouho plánovanou invazi na cizí planetu. A to už se ani nezmiňuji o velice zákeřném viru sexuální přitažlivosti.
Když se z matky Země stane macecha
Tento způsob zániku našeho světa je zákeřný v několika věcech. Předně je téměř jisté, že si za něj budeme moci sami. Navíc je dost pravděpodobné, že už konec světa začal… Agent Smith měl pravdu, lidstvo se opravdu často chová jako virus snažící se svého hostitele maximálně využít a pokračovat ve svém šíření dál. Kácíme co se dá, růžové čumáčky zvířátek schováváme pod hromadami plastu a každý náš zdánlivě dobrý nápad se s pravidelností obrací proti nám. Americký spisovatel a scénárista Michael Crichton byl na podobné katastrofy odborník. V jeho vizích si lidstvo vypěstovalo samo něco, co ho nakonec sežralo. Musíme uznat, že konec světa ve chřtánu hladového dinosaura bude efektní podívaná. Jurský svět zkrátka není pro každého.
Do lesa na atomové hříbky
Zkáza v ohni nukleárního výbuchu je v posledním století populární a zdá se, že v dnešní době je aktuálnější než jindy. Bohužel. Nerdi a survivalisti jsou ale připraveni. V předstihu nanosili do sklepa zásoby, na zahradě si kopou bunkr a ti šťastnější mají zakoupenou permanentku do metra.
Otázkou zůstává, jestli bychom vlastně něco takového přežít chtěli. Série Fallout nás naučila, že život ve světě po výbuchu není žádný med. Všude krávy s třemi hlavami, pavouci velcí jako kůň a z bankomatu padají jen víčka od lahví. Přitom na začátku byla jen touha někoho šíleného zmáčknout jeden pitomý knoflík. Jisté je jedno. Pokud se zvládneme vyhnout této katastrofě, máme šanci dosáhnout velkých věcí…
I něco tak obyčejného jako je náš vesmír, má dobu trvanlivosti. Může to trvat dalších 14 miliard let. Skončí velkým křachem nebo se rozpustí do nekonečné prázdnoty? Uvidíme. Třeba se lidstvu zadaří a bude tento významný okamžik sledovat z bezpečí paralelní dimenze. U toho bude možná poslouchat Nearer, My God, to Thee. Stát se může ledasco. Čtenáři sci-fi a fantasy nebo diváci katastrofických filmů dokáží vyjmenovat celou řadu nejrůznějších verzí konce světa. Bavit se sledováním konce, zvlášť pokud se vás netýká, je totiž ohromná zábava. Ačkoliv i z té bychom se měli poučit!
autor Karel Krajča