Jak ušít kostým rytíře Jedi - epizoda 1 (příprava)

Hvězdné války patří k fenoménu, jenž uchvátil srdce fanoušků od chvíle, kdy v roce 1977 americká kina odvysílala Epizodu IV. s podtitulem Nová naděje. V obchodech po celém světě si nyní můžete zakoupit všelijaké předměty s motivem Star Wars – od zubních past po resinové sochy v hodnotě desítek tisíc korun.

V některých případech můžete potkat hrdiny této galaktické space fantasy i naživo. Možná nebudou mít obličeje známých herců, ale vězte, že kostýmy z filmů budou nosit se stejnou hrdostí. Přestože, na rozdíl od hollywoodských legend, za to nejsou jakkoli placení.

Star Wars kostýmovým organizacím se říká Rebel Legion („ti hodní“) a 501st Legion („ti zlí“). Jedná se organizace tolerované nejen Disneym, ale i původním Lucasfilm Ltd., přestože se na jejich aktivitách tito nadnárodní giganti nikterak nepodílí. Fungují také u nás v ČR. Rebel Legion - Lion Base můžete pravidelně potkat na různých akcích – od mainstreamového Comic Conu Praha, přes vyvíjející se popkulturní akce typu Fantastická Ostrava, až po komorní a o to více milované cony jako KoprCon. To stejné platí pro Czech Garrison: 501st Legion.

Aby byla dodržena jistá pravidla a hrdinové, které na akcích můžete potkat, vypadali autenticky, mají organizace návody pro kostýmy. Jejich plné znění najdete v CRL, což je anglická zkratka pro Costume Reference Library (Knihovna kostýmových referencí). Ta vám vcelku jasně říká, jaké materiály, barvy nebo detaily musíte brát v potaz a jakých pravidel se máte držet, když kostým vyrábíte.

Samozřejmě – můžete si vyrobit a nosit kostým, koho chcete. A být hrdí na skvělou práci a kvalitně investovaný čas. Anebo můžete zkusit udělat kostým nejen hezky, ale také vizuálně správně. Osobně přinejmenším doporučuji používat existující CRL jako tahák, kam můžete nahlédnout a zjistit, zda děláte věci tak, jak by se „měly dělat“.

Generický jedi

Jeden z nejklasičtějších a domnívám se, že i nejsnazších kostýmů, je kostým jedie. V CRL existuje něco, čemu se říká generic jedi. Před Rozkazem 66 běhaly po galaxii tisíce jediů. Kdo říká, že jeden z nich nemohl vypadat jako vy, že?

Z toho pramení možnost ušít si svého vlastního jedie. A může mít barvy, jaké chcete (kromě černé a kombinace černé a červené). A světelný meč, jaký chcete. A účes, jaký chcete. Vousy nebo třeba bez. Není to skvělé? Žádná složitá pravidla, jen pár mantinelů, ve kterých je třeba se pohybovat. Chcete se do toho pustit?

Tak jdeme na to!

Jak na to?

Jak vyrobit plně funkční a „standardizovaný“ jediský kostým si ukážeme v sérii čtyř článků. Krok za krokem vás provedu šitím zcela obyčejného jedie. Vysvětlím, co budete potřebovat a na co si dávat pozor. Jediská tunika bude bez podšívky, udělaná způsobem, který skutečně pochopí i ten, kdo zatím ušil maximálně povlak na polštář. Ale víte co? Funguje to.

Věřte mi, jsem jedi . ;)

Momentálně pracuji na kostýmu jedie pro mého kamaráda, moderátora a herce Jiřího Krupicu. Jeho výška je cca 187 cm, je klasické postavy, tak nějak běžných proporcí. Rád by se přidal k Rebel Legion, prezentoval organizaci a třeba i vyrazil na akce nebo potěšit děti do nemocnic, kde Rebelové pravidelně plní svou primární charitativní podstatu.

Jediský kostým (textilní části) se skládá z několika vrstev: Vnitřní tuniky, vnější tuniky, tabardů, pásku sash. Ve filmech je používaným materiálem vlna, ale klidně sáhněte po bavlněném plátnu, lnu nebo třeba dvojité gáze.

Kalhoty můžete použít jakékoli plátěné, lněné nebo bavlněné (nikdy jeansy, kapsáče nebo harémové kalhoty). Jednobarevné. Dost dlouhé na to, abyste je dokázali schovat do holinek/kozaček. Mohou mít klasické kapsy na zadku a na bocích. Nevadí to, schovají se totiž pod vnější tuniku.

Nákupní seznam & vybavení

• 2 m látky vybrané barvy na vnitřní tuniku *(jakákoli přírodní barva krom černé – můžete ale klidně sáhnout po tmavě šedé. Pro ty, kteří kroutí hlavou nad rozměry látky: 2 m mohou být moc, ale já mám raději látky víc, kdybych udělala nějakou chybu)
• Nit v barvě vybrané látky
• Nůžky
• Krejčovský metr
• Šicí stroj
• Krejčovský střih na tričko/halenku. Na internetu jich najdete spoustu. Pokud střih nemáte, sáhněte po nějakém tričku, které máte doma. Nemělo by být uplé. Použijte takové, které se na vás nenapne, jakmile se trochu více najíte. ;)
• Pergamenový papír
• Tužka, guma
• Špendlíky
• Pravítko

Měření (pro obě tuniky)

Co se týče vnitřní a vnější tuniky, budete pracovat de facto se stejnými rozměry, tak je ideálně sfoukněte během jednoho měření.

Jediné, co se mění mezi rozměry vnitřní a vnější tuniky, bude úhel lemu kolem krku. Přiznám se, že na to žádnou velkou radu nemám. Řídím se instinktem. Vnitřní tunika je víc u krku, takže je lem trochu výš než u vnější tuniky. Ono na tom zas tak nesejde, jak je vysoko. Avšak oba překlady musí být na konečném modelu vidět.

Důležité pravidlo: jediská tunika se vždy zapíná zleva doprava. Platí to pro vnitřní i vnější tuniku.

Pokud nepracujete s krejčovským střihem na tričko/halenku, ale kreslíte si střih sami nebo používáte jako vzor nějaké existující triko, pak měření funguje spíš jako zpětná kontrola. Ověříte si tak, zda vám bude model sedět.

Jak vytvořit vzor z existujícího kusu oblečení? Návod najdete zde.

Velmi důležité jsou míry pro délku rukávu vnější tuniky - rukáv musí v klidovém stavu (ruce podél těla) dosahovat min. k záprstním kloubům.

Důležitá je také délka celé vnější tuniky - musí zakrývat minimálně oblast rozkroku a spodní část zadku. Vnější tunika může být dlouhá až na zem, pokud to tak budete chtít.

Co tedy budete měřit - obvod pasu, obvod hrudníku, délka rukávu, celková délka tuniky a délka lemu u krku.

V dalším díle seriálu se zaměříme na střihy a samotné šití vnitřní tuniky.

Seznam dílů:

autor Eva Lassler