Recenze gamebooku Klinika Smrti

Klinika smrti, interaktivní kniha pro hráče od 18 let, přináší zábavu ve formě zombie apokalypsy. Netradiční volba olezlých protivníků s touhou po mase a mozcích přináší svěží vítr do jinak tradiční gamebookové fantasy tematiky.

Gamebook otevírá svůj děj ránou do hlavy. Hlavní hrdina, za kterého se vydáváte na nebezbečnou cestu, se probouzí bez bot, s krvácející ránou na hlavě a nepříjemnou ztrátou paměti.

Je zcela sám. Skupina přeživších, s nimiž trávil čas, je k nenalezení. Pouze známky boje a několik kusých vodítek dokreslují scény proběhnuvších hrůz. Dobrá přítelkyně a bývalá policistka Paula byla unesena na místo, kterému místní říkají Klinika smrti. Je třeba ji zachránit.

Mario Steinmetz je autorem mnoha hororových knih, tudíž má s touto tematikou dlouholeté zkušenosti. V Klinice smrti se poprvé ponořil do tajů gamebooku. Nutno dodat, že mu to jde dobře. Děj je příjemně dynamický, umí napínat i znechucovat. Steinmetz záměrně a zcela okatě rozděluje probíhající akci do několika odkazů, aby navodil pocit napětí. Mnohdy se uchyluje k popisům, které by člověk raději přeskočil a slova „plíseň“ a „špína“ jsou v knize zmiňovány častěji, než samotné zombies.

Soubojový systém je na můj vkus příliš matematický, ale na druhou stranu rychle pochopitelný.

Během svého putování můžete nalézt všemožné předměty – od obyčejné žvýkačky po sekeru. Také získáte různé druhy oblečení. Během mé hry jsem nasbírala mnoho předmětů a svého hrdinu oblékla od hlavy k patě. Co mě však zarazilo je, že mi byla většina věcí zcela k ničemu.

Mohlo to být hrou, mohlo to být tím, že jsem příběh projela pouze jednou. Zato jsem se vždy snažila v dané lokaci využít veškeré větvení. Právě ono větvení se často ukázalo jako vcelku nepodstatné (ale ne vždy!). Naplnilo mi kapsy batohu a sportovní tašky věcmi, jenž jsem nevyužila.

Velké herní mínus vidím ve vlastním putování po městě, kde se gamebook odehrává. Pohybujete se ulicemi. Přestože máte u sebe mapu, tato mapa názvy ulic nemá. Autor však s velkou pompézností upřesňuje, jak se jaká ulice jmenuje, kam vede a se kterou se kříží. K čemu? To nevím. Možná ulice reflektují skutečné město a místním tak přináší o to lepší zážitek?

Na mě to působilo spíš negativně.

I přes tuto nepříjemnost se mi povedlo ke Klinice dostat. Po cestě jsem pokecala s cizí ženou, vyrabovala kostel a získala zvířecího přítele. Kam se můj toulavý ovčák poděl kvůli následným událostem mi kniha neprozradila.

Gamebook je rozdělen do tří kapitol. Co do orientace ve fyzické knize je to velmi příjemné. U odkazů totiž nemusíte skákat příliš dalek, kupříkladu z 2 na 899. Každá kapitola má omezený počet odkazů a každá určuje novou herní oblast (útočiště – město – klinika). Nejspíš to taky funguje jako „save game“. Nemusíte se vracet na začátek celého příběhu, pokud zemřete.

Pokud se dostanete až na Kliniku, připravte se na místo plné zvrhlostí, obludností, podivností a samozřejmě plísně a špíny. Ve Steinmetzových očích se společnost zasažená apokalypsou uchyluje (místo k primárním potřebám) k sexu, fetišismu a sadismu. To je zajímavá myšlenka (dle mého skromného názoru zcestná) a trochu si říkám, jestli je to zase ten případ, kdy účel světí prostředky. Potřeba vyvolat odpor a kontroverzi skrze zmínky o orálních orgiích s nemrtvými.

Je to u některých autorů taková podivná úchylka. Jen krátce odbočím – jako teenager jsem četla hned několik knih, které se tvářily jako archeologické romány a na obálkách lákaly příběhem o odhalování pokladů starověkého Egypta nebo Asie. Ale každá třetí kapitola obsahovala nějaké sexuální kratochvíle, které s dějem neměly nic společného. A to si pak začnete jako čtenář říkat, „co tím chtěl básník říct?”

Proč rovnou autor nenapíše péčko a schovává se za dobrodružný archeologický příběh?

Na tohle téma by se ale daly vést diskuze. V posledním odstavci ještě naťuknu rozuzlení původu celé apokalypsy. Neřeknu vám, proč se tak stalo, ale tento kopanec do všeho, co jste si doposud mysleli, bude rozhodně připadat některým velmi cool a netradiční! Mně naopak zklamal, protože převalil celý děj z jednoho žánru na okraj jiného, mnohem tradičnějšího. Ale posuďte sami.

Klinika smrti je dynamický hororový příběh s šiframi, hádankami a napětím. Nevyhnete se soubojům se zombies, nevyhnete se úděsnému mučení i pocitu zoufalství. Přestože nepřináší nijak výrazně košatý příběh, odkrývat jednotlivé dějové náležitosti hry rozhodně potěší. Gamebook je vhodný pro začínající hráče. Doporučuji však vzít v potaz násilí a zvrhlosti všeho druhu, s nimiž se setkáte. Klinika smrti není pro citlivější povahy.

autor Eva Lassler