Lone Wolf - cyklus Kai
Letošní rok se stal vcelku zásadním pro český gamebookový mikrokosmos. Vydavatelství Mytago se povedl heroický kousek, na který čekala pařanská veřejnost již léta. A tím kouskem nebylo nic jiného než vydání nového, v pořadí již šestnáctého, dílu legendární série Lone Wolf, nesoucího příznačný název Vashnův odkaz.
Spousta hráčů se díky tomu k celé sérii vrátila a v rámci nostalgie ji začala procházet od prvního dílu. Od původního vydání od AFSF uplynulo 30 let a mnohým z nás se stala nemilá věc v podobě poztrácení několika prvotních dílů. Naštěstí výše uvedené vydavatelství dojednalo kompletní reedici, která je navíc doplněna o bonusové příběhy. Než však budu srovnávat staré a nové vydání, kde se zaměřím na první část příběhu – cyklus Kai, je na místě si položit velmi záludnou otázku, co udělalo z Lone Wolfa kult mezi gamebooky, jehož se prodalo na světě skoro 10 milionů výtisků?
Jako první fakt mne napadá promyšlenost samotného příběhu. Joe Dever nás zavádí do fantasy světa Magnamund, kde je uplatněn klasický duální koncept boje dobra se zlem. Samozřejmě náš hlavní hrdina stojí na straně dobra, kdy na jeho domovský klášter zaútočí Temní páni, kteří chtějí pomstít dávnou bitvu, ve které byli poraženi. Lone Wolf jako jediný tento útok přežije a jeho cílem je zabránit vítězství Temných pánů v právě započaté válce.
Joe Dever tento svět dotváří k dokonalosti, kdy jsou do nejmenšího detailu propracovány nestvůry, jednotlivá království, různé bojové řády atd. I proto je často autor nazýván „gamebookovým Tolkienem“. Co je v rámci příběhu důležité zmínit, je unikátnost provedení, kdy jednotlivé díly tvoří jakýsi seriál na pokračování. Tyto díly jdou sice hrát samostatně, ale pro plný zážitek ze hry a pochopení příběhu je vhodné začít od prvního dílu.
Druhou věcí, která přináší unikátní zážitek z příběhu je sledování vývoje hlavní postavy. K tomuto faktu přispívají i speciální schopnosti, které za každý dohraný díl postavě přibývají. Každým dílem je totiž Lone Wolf silnější a silnější, a to stejné se týká jeho schopností. Takže zatímco na začátku příběhu můžete být rádi, že pomocí ovládání hmoty myšlenkou pohnete kamínkem, v pozdějších dílech jste schopni pouhou myšlenkou navodit protivníkovi nesnesitelné bolesti. Každopádně čím vyšší počet dohraných dobrodružství, tím je větší šance na úspěšné dokončení celé ságy.
Unikátní je také herní systém. Vůbec totiž nepotřebujete kostky, ale vše se odvíjí od náhodné hodnoty čísel v tabulce náhody. Stačí zabodnout tužku do určitého místa a je rozhodnuto. Unikátní a na tu dobu jedinečný je rovněž průběh soubojů s nepřáteli. Ten je totiž postaven na rozdílu ve schopnosti boje hlavní postavy a postavy protivníka, kdy jsou podle příslušného rozdílu v tabulce soubojů určeny různě velké škody kondice. I zde stačí jednoduše zabodnout tužku do tabulky náhody. Při velkém rozdílu lze protivníka usmrtit rovnou (ale to stejné se může stát i Vám). A navíc, i při velkém rozdílu bojových schopností Vás může protivník zasáhnout, díky tomu se nemusíme bát, že by se ze soubojů stal stereotyp.
V rámci hratelnosti se však můžete dostat do situací, kdy jeden prvek náhody náhle ukončí dobrodružství Osamělého vlka. A to v dílech s vyšším pořadovým číslem vcelku naštve. Obzvlášť pokud hrajete tzv. hard verzi – kdy musíte po smrti začít znovu od prvního dílu
Co se týče shrnutí první série příběhů zvané cyklus Kai, nabízí se otázka, jaká je kvalita ve srovnání s následujícími sériemi? Při čtení je patrné, že se autor během tvorby příběhu teprve rozvíjí. Sám za sebe musím říci, že mám raději následující sérii, cyklus Magnakai, který na mě působí „svěžejším“ dojmem. Vyprávění příběhu má větší spád a taky příběh samotný je poutavější.
Jednotlivé díly v první sérii se rovněž liší kvalitou příběhu i obtížností. Každý čtenář série Lone Wolf má v cyklu Kai své oblíbené favority, u mne jednoznačně vede druhý díl Oheň na vodě (i přes faktografickou chybu s kopím, kdy bez podvodu není možno gamebook dohrát) a hned v těsném závěsu následuje závěrečný díl cyklu Stín na písku, zejména díky exotickému pouštnímu prostředí a prolézání městské kanalizace.
Naopak prostřední díly Kaltské jeskyně a Rokle zkázy považuji za slabší. Ale jak již bylo uvedeno výše, co člověk, to názor. V otázce obtížnosti bych největší „hárdkór“ viděl v průchodu druhým dílem, kde se vyskytuje hodně náhodných smrtí. Naopak první díl je zahřívacím dobrodružstvím s nižší obtížností. Samozřejmě čím více zkušeností a schopností získáte, tím snadnější je sérii dohrát. Navíc, pokud v druhém díle získáte bájný meč Sommerswerd, stáváte se v soubojích téměř nepřemožitelným.
Na závěr leckoho napadne otázka, zda má cenu pořizovat nová vydání od Mytaga, pokud již vlastní ta z původního vydání. Zde je má odpověď naprosto kladná – určitě se nová vydání vyplatí pořídit, jelikož obsahují bonusové příběhy. První díl je rozšířen o rovných 200 odkazů popisujících boj o klášter Kai, v dalších dílech jsou připojena bonusová dobrodružství, která se netočí kolem Osamělého vlka, ale kolem dalších postav, s nimiž se v hlavním příběhu setkáme.
Co se týče ilustrací a hlavních obálek, musím říci, že jsem z nového provedení od Alberta Dal Laga (obal) a Richarda Longmora (ilustrace) vyloženě nadšen. Původní ilustrace od dvorního kreslíře Garyho Chalka na mne působí dětinským dojmem, někdy až lacině. Ale už jsem se setkal i s názory, že bez starých ilustrací to prostě není ono. Na co jsem si nemohl zvyknout je provedení reedice v menším knižním formátu, kdy kromě malých písmen to odskákalo hlavně provedení mapy. Celkově však musím říci, že po nových reedicích nakonec sahám raději než po původních dílech.
Série Kai je tedy věčným kultem, který sice další série překonávají, ale legendární status se prvotním dílům nedá upřít. Nejen, že ovlivnily další gamebookové tvůrce (u nás třeba výborný cyklus Gabriel Knox z pera Jirky Mikulíka), ale hlavně si získaly spoustu věrných fanoušků. Každý totiž chce být posledním rytířem Kai, Osamělým vlkem, bojujícím proti Temným pánům svými unikátními schopnostmi.
autor: Ondřej Kovář
