Recenze filmu Dungeons & Dragons: Čest zlodějů

Na film jsem se vypravil s velkým očekáváním. Trailery slibovaly zábavnou jízdu plnou barvitých postav, akce, vtípků a odkazů na Dungeons & Dragons, Mečové pobřeží a spoustu dalších slavných míst z Faerûnu. Jak se to filmu povedlo? Pokud se vám nechce číst dlouhé elaboráty, zkrátím to pro vás hned na začátku – dostal jsem přesně to, co upoutávky slibovaly. Čest zlodějů možná nepatří mezi revoluční filmy, které změní světovou kinematografii, přesto vám však nabídne pár hodin skvělé zábavy. Obzvláště, pokud jste fanoušci her na hrdiny a Forgotten Realms. Film se totiž za svoji předlohu nestydí a naopak se na ni odkazuje všude, kde to jde.

Postavy

Celým příběhem vás provede družinka nesourodých hrdinů, které svedl dohromady společný zájem. Každá z postav si sice pro sebe ukrojí kousek stopáže filmu, ale nejvíce se dozvíme o životním příběhu barda Edgina a jeho dcery Kiry. Barbarianka Holga nám sice dovolí nahlédnout pod pokličku své minulosti, ale z příběhu Simona a Doric dostaneme opravdu jen střípky.

Už to, jak se družina dává dohromady, silně připomíná klasickou kampaň v D&D. Postavy mají před sebou nějaký cíl, pár z nich spojuje předchozí známost, ostatní se přidají, aby nestáli stranou a tradá – nastal čas vyrazit za dobrodružstvím. Nikdo se nechce zdržovat dlouhým přemlouváním, vysvětlováním a chozením okolo horké kaše. A když se dají naši hrdinové dohromady, může začít ta pravá jízda.

Postavy totiž fungují skvěle – Edginův příběh táhne děj, díky tomu dostává nejvíce prostoru a tak není divu, že je ho nejvíce slyšet a vidět. Holga mu zdatně sekunduje a její postava není jen tupá mlátička, ale zvládá projevovat i city, nebo tu a tam přispěje do debaty kousavou poznámkou. Čaroděj Simon bojuje s nedůvěrou ve vlastní schopnosti a funguje jako protiváha sebevědomého Edgina. Nejméně prostoru dostává druidka Doric, alespoň tedy v lidské podobě. Ve chvíli, kdy použije Wildshape, její postava kraluje plátnu.

Dohromady má tahle sestava parádní chemii. Postavy sice spolupracují, ale nebojí se ukázat na chyby ostatních, narážejí na ostré hrany a padají mezi nimi trefné vtípky. Jakmile se do koktejlu přidá i paladin Xenk a starý známý podvodníček Forge, roztáčí se další kolo zábavy. Trochu stranou ode všeho bohužel zůstává čarodějka Sofina.

Herci

Jestliže chemie mezi postavami funguje, může za to především perfektní výběr herců, kteří se do svých rolí opravdu položili. Chris Pine ukazuje herecké zkušenosti a s přehledem zvládá předvádět smutek a emoce tam, kde to příběh vyžaduje a nasazuje okouzlující úsměv pokaždé, když je třeba ostatním dodat trochu té bardské inspirace.

Michelle Rodriguez dostala postavu barbarianky, která by se mohla snadno změnit v chodící klišé, bručení a nudnou hromadu svalů. Holga sice nemá ve scénáři nejvíc řádků dialogu, ale každý se počítá. Když jde o zbraně, tak se vyzná, magie jde zcela mimo její chápání, ale pro rodinu udělá všechno. A v jejím podání to na velkém plátně to všechno vypadá věrohodně.

Justice Smith si výborně poradil s konfliktem své postavy a Simonovi v jeho podání snadno uvěříte, jak špatné mínění o vlastních schopnostech má. Sophia Lillis bohužel trochu trpí na excelentní výkony ostatních herců a omezený prostor, který její postava dostala a z celé družiny dostává nejmenší šanci se projevit.

Z paladina Xenka jsem měl po trailerech strach, ale Regé-Jean Page zvládl uchopit chodící klišé naprostého dobráka s přehledem a zahrál tuto roli uvěřitelným způsobem, aniž by se z postavy stala parodie jí samotné. Hugh Grant si svoji roli zestárlého podvodníčka vyloženě užívá a každá scéna s ním je zábavná od začátku až do konce.

Zápletka

V zápletce tkví jedna z hlavních výhod a zároveň největších slabin filmu. Funguje totiž hlavně jako prostředek, který má divákovi předvést, jak vypadá příběh družiny a její dobrodružství. Setkání postav a tvorba družiny je sice rychlá, ale podobně jako v Dungeons & Dragons, ne úplně uvěřitelná.

Hned na začátku se jasně dozvíme, kdo je ten dobrý, kdo je ten zlý, abychom věděli, kudy příběh zhruba povede. Zároveň nám film po kouscích dávkuje i motivaci postav, aby bylo jasné, proč se za cílem ženou. Postupně nám předvedou své schopnosti, aby je mohli v závěru využít pro dosažení svého cíle.

Že je film zlodějský, se dozvíme už z názvu a trailer nás v tom jenom utvrdí, a tak nás podrazy, plížení a krádeže, které vyvrcholí závěrečnou akcí, nemůžou vůbec překvapit. Všechny postavy přispějí svým dílem, každý má chvilku, ve které zazáří, a film kulminuje přesně tím, co se dá celou dobu očekávat. Byť to znamená, že hlavní nepřítel je trochu plochý a nemá moc prostoru k manévrování.

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů moc dobře ví, jakým filmem chce být, a zápletka tomu odpovídá, protože se do ní vejde přesně to, co je třeba. Na druhou stranu to ovšem činí zápletku velmi předvídatelnou, a pokud se nad ní zamyslíte během prvních pěti minut, dokážete pravděpodobně odhadnout, jak celý film dopadne. Na takové zamýšlení, ale nejspíš nebudete mít čas, protože si tu jízdu budete skvěle užívat.

Atmosféra

Vizuál filmu vás totiž nenechá ani chvíli vydechnout. Barevné lokace se střídají jedna za druhou tak rychle, že se jich vůbec nestihnete nabažit. Ať je to hospoda ve městě, jeskyně v Underdarku, prastaré pohřebiště, nebo aréna v Neverwinteru, scény jsou plné detailů, které během jednoho shlédnutí nemáte šanci pojmout.

I tady si film hraje s nereálným putováním, které hráči moc dobře znají z RPG. Občas sice dostaneme prostřihy putování, ale místy se děj přesouvá z jedné scény na druhou, aniž bychom řešili, jak se tam postavy vlastně dostaly a jak dlouho jim to trvalo. Je to reálné? Ani trochu. Zábavné? Velmi!

Lahůdky pro fanoušky

Jestli film v něčem opravdu exceluje, jsou to právě odkazy na hry na hrdiny, zvláště pak na Dungeons & Dragons a Forgotten Realms, které se ve filmu objevují znovu a znovu. Zápletka, prostředí, postavy, jejich schopnosti i vtipy – to všechno je podřízeno hlavnímu cíli a tím je poskytnout zábavu hráčům.

A pro někoho, kdo se hrám na hrdiny věnuje tak dlouho jako já, bylo ve filmu odkazů tolik, že si je ani nezvládnu vybavit. Musel jsem se pousmát pokaždé, když byla zmíněna nějaká slavná lokace nebo jméno, a že jich tam bylo – Baldur’s Gate, Neverwinter, Underdark, Sword Coast, Elminster, Themberchaud a spousta dalších.

Na filmové plátno se poprvé dostala i oblíbená kouzla a hráči si tak mohli vychutnat Time Stop, Meteor Swarm, Bigby’s Hand, nebo se podívat na poněkud volnější interpretaci již zmíněného druidského Wildshape.

Labužníci pak ve filmu najdou odkazy třeba na animovaný seriál Dungeons & Dragons z devadesátých let, nebo třeba nenápadné pokývnutí tvůrcům Critical Role v podobě jména postavy Fresh Cut Grass. A vůbec si nefandím na tolik, že bych na první shlédnutí objevil všechna překvapení, která se tvůrcům do filmu podařilo nacpat.

Hodnocení

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů není žádný revoluční film, který se pokouší přinést hluboké myšlenky, ale nic podobného se ani nesnaží předstírat. Jde o svižnou akci a barevnou podívanou, která skládá poklonu hrám na hrdiny a přináší na filmové plátno to, co chtěli hráči dlouhé roky vidět.

Tenhle film si určitě užijete, pokud se chcete zasmát a baví vás akční fantasy komedie, které vás ani na chvíli nenechají vydechnout. Jestli jste ale někdy hráli Dungeons & Dragons, Dračí doupě, počítačové Baldur’s Gate, nebo znáte Forgotten Realms, čeká vás i dodatečná porce zábavy. Pro mě moc pěkných 75 % a určitě se podívám znovu.

autor Michal Dlouhý