Recenze knihy Knihkupectví & kostní prach

Ještě předtím než orkyně Viv pověsila svůj meč na hřebík a otevřela si kavárnu, propadla okouzlující vůni papíru a inkoustu, a z původní kratochvíle se čtení stalo jejím hlavním koníčkem. Travis Baldree se vrací s prequelem ze světa Legend & Latéček a posouvá se v minulosti na úplný začátek Viviny válečnické kariéry o celých dvacet let.

Zároveň není třeba se bát, že by si neznalý čtenář nemohl přečíst Knihkupectví & kostní prach, aniž by si předtím dal práci se čtením  Legend & Latéček – knihy lze číst i samostatně. Nicméně čtenáře, který se s Viv spřátelil už předtím, jistě potěší určité pasáže, kde potká staré známé a o to víc si tak příběh užije. Též se tak můžeme pozastavit i nad Viviným vývojem – v Knihkupectví je ještě žoldáctví a bojovný duch její identitou, ta se ale v Legendách mění a posouvá a díky tomu obě knihy dostávají jistou hloubku, kterou jsme jako čtenáři možná vůbec nečekali.

Naše hrdinka je součástí Rakemovy bandy Havranů a hned na své první výpravě, když se díky přehnané touze máchat mečem chce vypořádat se všemi kostlivci kolem, přecení svoje síly a skončí s vážným zraněním, ze kterého se nevylíže jen tak. (Nevím proč jsem si během scény, kdy Viv kosí jednoho kostlivce za druhým a počítá záseky, vzpomněla na filmového Pána prstenů, kde Gimli s Legolasem soutěží o to, kdo skolí víc nepřátel?) Jejím kolegům nezbývá nic jiného, než ji nechat naložit na vůz a odvézt do městečka Šerák, kde ji ubytují u známého hospodského a zaplatí služby lékaře, aby se vykurýrovala, zatímco sami pokračují ve svém questu za dopadením nekromantky Variny.

Jaká hrůza a nuda ocitnout se na místě, kde evidentně chcípl pes! Rozhodně to platí pro mladou orkyni v rozpuku sil, která baží jen po svém osudu mocné válečnice. Zdálo by se, že pro Viv je to konec, a přitom on je to teprve začátek. Při obchůzce nemnoha zajímavostí města objeví krom vyhlášené pekárny trpaslice Maylee čirou náhodou i malé zašlé knihkupectví krysačky Ferny, která pro ukrácení dlouhé chvíle doporučí knihu, kterou si nakonec Viv i odnese, a po návratu do hostince si řekne, že tomu dá šanci. I když je to podle ní zprvu jen změkčilá zábava, tak se nakonec do knihy ponoří tak, že ani nevnímá jídlo, které si vkládá do úst, a po dočtení se vydává zpět do knihkupectví za Fernou, aby knihu zaplatila (proč si s sebou brát peněženku, když vyrážím na průzkum nového místa, že?) a odnesla si další úlovek, protože času má těď habaděj. S takovou by tu rekonvalescenci mohla i přežít – díky bohům za knihy!

Mezi námi, jako člověk, co svého času strávil dekádu života prací v knihkupectví, si nejsem úplně jistá, že bych zákazníkovi, který mi vrazí do obchodu a rozháže hromadu knih byla hned schopná doporučit vhodnou knížku a ještě zároveň navázat s dotyčným přátelství – proto všechna čest Ferně, že přesně tohle dokáže navzdory všem peprným výrazům, které u toho zároveň vypustí z pusy (nebo spíš tlamičky? Kdo ví, jaký je pro tuto část těla správný terminus technicus u krysáků?).

Náhodná návštěva tedy nezůstane jedinou, Viv se vrací pro další a další čtivo, jímž může zabít velké množství volného času, kterým teď disponuje. Netrvá to dlouho a s majitelkou knihkupectví uzavřou oboustranně výhodnou dohodu, díky které se nová vášnivá čtenářka dostane ke své dávce kvalitní literatury na míru a na oplátku pomůže obchodnici na pokraji bankrotu zprvu s drobnými opravami, které se však po čase zvrhnou v pořádnou rekonstrukci a zvelebí knihkupectví natolik, že do něj začnou pomalu zase chodit i platící zákazníci.

Sluníčkově ospalou každodennost Šeráku bohužel musí něco zkazit – místní poklid zčeří tajemný podezřelý cizinec, který do obchodu zavítá a vyděsí Fernu i jejího mazlíčka Perkelta (rozkošná chlupatá kombinace srsti a peří – komu už nestačí kočky, gryfíci se ke knihám evidentně taky hodí) a Viv se s ním neuváženě pustí do křížku, což jejímu hojení dobře neudělá a její ošetřující lékař je z toho krajně nenadšen – přesto se pacientce dostane náležité péče a může tak znovu pracovat na svém uzdravení i projektu záchrany knihkupectví.

Incident sice na chvíli oživí ospalost maloměsta, jeho život se ale velice rychle vrátí do svých zašlých kolejí a Viv tak může opět věnovat svou plnou pozornost obchodu, četbě a svým novým přátelům (je velice milé potkat se tu i se známou tváří, kterou jsme poznali už na stránkách knihy Legendy & Latéčka). Úryvky literárních skvostů, které Ferna doporučuje, si dokonce občas můžeme přečíst i my. Nevím jak vy, ale moje čtenářské já by určitě nepohrdlo, kdyby některé z těchto titulů vyšly i pro náš knižní trh, nadhozené kousky zní vskutku lákavě a k odpolednímu kafíčku by se hodily.

Náš známý/neznámý cizinec se samozřejmě vrátí na scénu a Viv se nakonec ještě dočká překvapivé dávky dobrodružství, tajemna, akce a kostí, a dokonce i na nějaký ten boj dojde (což není na škodu, už tak musí pravidelně trénovat, aby nevyšla z formy – přece jen, četbou si člověk muskulaturu moc neudrží). To vše je servírováno opepřené knižními výprodeji, sladkými bochánky, letní romancí, výpravou za místní elfí spisovatelkou a „vlhkými" knihami. Což je rozhodně víc než Viv čekala, že by ji mohlo potkat na tomto konci světa.

Myslím, že víc netřeba říkat, šup, přečtete si to sami. Kniha je milá, čtivá a za mě překonala i Legendy & Latéčka – už dlouho se mi nestalo, že bych román přelouskala do 24 hodin od zakoupení. A o tom to je – pokud si chcete užít „feel good" příběh plný knih, přátelství a dobrodružství s jemně naznačenou romancí, který vyloženě pohladí po duši, ale vaše nerdské já k tomu zároveň chce i svoji porci mečů, kouzel a dávkované akce, tohle je pro vás ta správná volba. Navíc způsob, jakým se věci vyvinou, mi přijde takový hezky realistický, žádný happy end se vším všudy, o to víc je mi kniha sympatičtější.

Pokud bych měla něco knize vytknout, tak pár drobných chybek, které utekly redakci –  není to ovšem nic, co by vyloženě trhalo oči a neologismus sakrkasticky (namísto sarkasticky na str. 62) vyloženě pobavil a možná by Ferna nemusela používat tolik sprostých výrazů – nějak mi to k sečtělé knihkupkyni nesedí, ale to je jen můj názor a časem jsem si na její výrazivo zvykla a naučila se i nějaké ty nové nadávky.

Čeho jsem si pak nemohla v příběhu nevšimnout, že na mě zcela přiměřeně a nefalšovaně dýchá láska ke knihám a práci s nimi. Jak už jsem zmiňovala, sama jsem v knihkupectví léta působila a díky tomu mi přišlo, že postavou Ferny tak autor vzdává hold všem dobrým knihkupcům, kteří svými kvalitními tipy na knihy šíří svou lásku k psanému slovu dál. A to je jistě krásná a smysluplná práce, kterou snad jen krom vánočního času můžeme všem knihkupcům jen závidět (a to i přesto, že překvapivě práce knihkupce není o tom číst si v pracovní době, i když by si to samozřejmě všichni přáli).

Po přečtení epilogu už pak nezbývá než doufat, že nás autor brzy potěší dalším titulem ze světa, kde si orkyně dávají na seznam priorit knihy, kávu, sladkosti a přátele. A pokud jste tak ještě neučinili, dožeňte i Legendy & Latéčka, čekání na pokračování tak aspoň rychleji uteče.

autor Jana Mrkvicová