Recenze knihy Kosti, pasti, slepice
„Když nejsi tam, kde máš být, tak se věci, co se ti maj stát, stanou místo toho někomu jinýmu.”
V poslední době vychází mnoho fantasy titulů, které si čtenář sice přečte, ale brzy zapomene, že o daný titul zakopnul. To není případ knihy Jefferyho Russella – Kosti, pasti, slepice.
Nejsem „ten“ čtenář, který by si vybíral knihy podle obalu. U tohoto titulu to byla láska na první pohled. Hledala jsem si zahraniční obálky a musím uznat, že Yiri Kus odvedl úžasnou práci, protože česká obálka je opravdu topová! Ilustrátorovi se povedlo zachytit atmosféru knihy a zároveň čtenáři usnadnil představu o tom, jak některé postavy vypadají.
Jak už z anotace vyplývá, tak si (konečně) odpočineme od dokonalých a všemocných hrdinů. Příběh se točí kolem strážného Durhama, kterého osud připlete do cesty profíkům na speciální fušky všeho druhu – Kobkanýrům. Než se stihneme rozkoukat, tak nás autor vyšle na výpravu, kdy o vtipné, výbušné, tajemné a hrdinské momenty není nouze. Jednotlivé postavy mají výrazné charisma. Největší proměnou si projde právě Durham, v jehož případě se z poměrně nudné postavy vyklube týpek, se kterým byste se na nejednu výpravu rádi vydali.
Přesto, že má kniha poměrně svižné tempo, tak se čtenáři nesetkají pouze s lidmi a trpaslíky, ale taky s elfy, kostlivci, nekromanty a ličem. Jednotlivé „rasy“ mají svou mentalitu, způsob mluvy, což místy vede k zajímavým dialogům, kdy dochází k názorovým střetům mezi jednotlivými bytostmi. Já osobně jsem si oblíbila slepice, zejména slépku jménem Kokodák (už jen kvůli ní byste si knihu měli přečíst).
„Měl jsem kočku, která mi pravidelně nablila do bot, ale měl jsem pocit, že to je pro kočky typické.”
Již jsem to několikrát naťukla, ale děj opravdu rychle odsýpá. Během putování jsme rychle seznámeni s velkým množstvím postav. Na žádném místě se dlouho neohřejeme a záhy skončíme v kobce, kde ta pravá legrace teprve začne. Stejně jako v dračáku, tak i zde pasti zamíchají kartami a až do samého finále si nejsme ničím jistí. Poslední strany jsem si začala šetřit, protože se mi ještě nechtělo loučit s touto bandou.
„Sýr. To je to, jak zebereš, co teče z cecků krávy, smícháš to s trochou šťávy ze čtvrtýho žaludku jejího malýho telete a pak to necháš pár let hnít, že jo?”
Shrnuto, podtrženo… tato kniha je pro všechny, kteří milují fantasy světy, které známe z herních seancí dračáku a knižní série Zaklínač. Čtenáře kniha pohltí a nepustí jej. Kosti, pasti, slepice mají parádní dialogy. Místy nekorektní humor, sarkasmus a drsnější zacházení se zvířátky činí z této knihy dobrý prostředek, jak „sváteční čtenáře“ přivést k fantasy. Autor si je dobře vědom, že nepíše druhé „GOTko“, ale zároveň přináší „feel-good“ fantasy plnou výbušnin, záhad, bojůvek a životních moudrostí. Mou nejoblíbenější je: „Dobrý vychování se skoro vždycky vyplácí.”
Určitě s koupí této knihy neotálej… Mystery Press brzy vypustí do světa 2. díl z této série Mlha, moře, mordýři.
autor Adéla Tomanovicsová
