Report z deskoherního a RPG festivalu Žižcon

Ve dnech 13.-15. září proběhl v Praze na Zlíchově už 9. ročník deskoherního a RPG festivalu Žižcon. Pokud i tobě buší v hrudi srdce milovníka deskových her, je na čase zbystřit a zapsat si do diáře, že příští rok v září si určitě chceš udělat výlet do Prahy (pokud tam zrovna nemáš trvalé bydliště, stejně jako je tomu u mne) a tohoto conu se zúčastnit.

Žižcon je totiž skvělá příležitost k tomu si lecjakou deskovou hru či RPG vyzkoušet a hlavně i nějakou vyhrát – velkým lákadlem akce je koncept Hraj a vyhraj! Funguje to tak, že organizátoři seženou množství zajímavých herních titulů, které označí, aby bylo jasné, že jsou výherní. Člověk se pak může zařadit do slosování jen tím, že si něco zahraje a číslo své vstupenkové pásky následně uvede na papírek, kterých je do krabic umístěna dostatečná zásoba. Kdyby se ti ovšem výhra nakonec nezalíbila, není nutné o ni soutěžit a nechat si ji – na slosovací lísteček stačí napsat hlášku: „Čus Hus!“ A kdyby bylo toto číslo vylosováno, deskovka se tak stane součástí festivalové sbírky.

Během pátku a soboty si tak tímto způsobem lze osahat a vyzkoušet všechno, co vášnivému deskovkáři padne do oka, a když se štěstí usměje, je pak rozhodně velice příjemné odejít domů o nějakou tu krabici bohatší (jak mohu z vlastní zkušenosti potvrdit). Krom toho se však na Žižconu děje i mnoho jiných aktivit – v rámci oficiálního programu se můžeš přihlásit na organizované hraní konkrétních nových titulů, které ti pořadatelé rádi vysvětlí, nebo se vrhni do jednorázového RPG dobrodružství – což je skvělá příležitost, pokud tě dračák dosud nepolíbil, a víš o něm jen to, že ho hráli ti nerdi z Teorie velkého třesku.

Každý den je taky možnost zapojit se do Žižbinga, které sice splňuje pravidla binga klasického, ale v jednotlivých políčcích si lze vybrat z mnoha vtipných aktivit, které člověku mohou zpříjemnit třeba čekání na výdej oběda. No a to pořád není všechno, festivalová sbírka deskovek je veliká a tak si tu krom novějších her můžeš zahrát i hry staršího data vydání. Na festivalu je taky skvělé, že si nemusíš pravidla zdlouhavě načítat. Stačí si vyhlédnout jednoho z hroutů – vyhlížej v davu lidi s neonovými nátělníky a neboj se optat, jestli znají pravidla hry, kterou si chceš vyzkoušet – pokud ji neznají oni, najdou ti ideálně jiného kolegu, který ti s pravidly a úvodem do hraní pomůže.

No a co jsem si letos na Žižconu vyzkoušela já? Přece jen zimní večery budou dlouhé a bude fajn vytáhnout doma na stůl něco, u čeho se člověk pár hodin zabaví. Prostě zima se blíží a společně s ní i spousta volného času na hraní. Tady je malý výběr z her, které jsem měla tu čest si na Žižconu zahrát, a nad kterými uvažuji, že bych si je i pořídila.

První hrou, kterou se mi povedlo vyzkoušet hned po příjezdu, byla vtipná a rychlá karetní party hra od Mindoku Co tě žere? Tuhle hru bych doporučila jako rozehřívací rychlovku na začátek nějaké delší deskoherní seance, anebo klidně jako hru na cesty do vlaku. Základní premisou hry je, že chceme sežrat slabší zvířátka soupeřů. V každém kole si hráč vybere 1 z 5 karet, které drží v ruce a poté, co si tajně vyberou i ostatní hráči, se postupně podle předem dané hierarchie vyvolává a určuje se, kdo koho sežral. Jestliže si stejnou kartu vybralo víc hráčů, zvířata se porvala a nic se neděje. Jestli si kartu vybral jen jeden hráč, určuje, koho ze slabších chce sežrat a pokud si někdo z protihráčů toto zvíře vybral, má smůlu a je po něm. Jakmile zůstane jen jeden hráč, nebo už není koho dál lovit, určuje se, kdo získává žetony potravy. Hraje se na několik kol a vyhrává ten, kdo získá jako první 5 žetonů potravy. Hra se dá lehce vysvětlit, je zábavná a rychlá, takže proč ji nezařadit do herního repertoáru?

Jako dítko odkojené knihami profesora Tolkiena jsem si pak nemohla nechat ujít možnost vyzkoušet hru Pán prstenů – Výprava k Hoře osudu od Albi. Protože, kdo by se nechtěl připojit ke Společenstvu na výpravu za záchranou Středozemě, na jejímž konci čeká Hora osudu, kde lze zničit Jeden prsten, po kterém baží Temný pán?

Hra je docela prostorově náročná a chvíli trvalo, než jsme nachystali všechny kartičky, figurky a ostatní propriety. Ovšem hraní samotné už není tak složité – je to kooperační systém, ve kterém pomocí hodu kostek hráči hýbou postavami Společenstva, které se skrz jednotlivá políčka prodírají až ke svému cíli, jímž je Hora osudu. Cestou však musí být hráči ostražití, dávat pozor na přisluhovače Saurona a ideálně potkávat spojence v prvních fázích hry. Pokaždé, když nositel Prstenu projde pojmenovanou lokací, začíná Společenstvu nová fáze, kdy přijdou eventy karet jiných nepřátel či spojenců a občas je třeba dobře naplánovat, kdy se do další etapy pustit.

Herní princip není složitý, ale je to dost o náhodě, a i když se může zdát příliš jednoduchý (rozhodně je to pěkná hra ze Středozemě, kterou si můžeš zahrát i s dětmi), byla to vlastně nakonec docela makačka doputovat až k Hoře osudu, vyhrát a splnit tak cíl výpravy. Za mě je to povedená hra ze světa Pána prstenů, a pokud máš stejně jako já v oblibě kooperační hry s velkým podílem náhody, tak si Výpravu k Hoře osudu rozhodně pořiď! https://www.imago.cz/pan-prstenu-vypravak-hore-osudu.

Další hrou, která nám sežrala nějaký ten čas, než jsme ji rozestavěli na stůl, byla Dálava vydaná nakladatelstvím Rexhry – samostatná hra ze světa známého a oblíbeného Divukraje - Dálava. Jen tentokrát místo lesních zvířátek hráči operují na mořském pobřeží, probádávají se svými průzkumníky neznámé ostrovy, staví města a snaží se během hry nahrabat co nejvíc vítezných bodů. Pokud už máš s Divukrajem zkušenost a tento herní systém se ti líbil, je i Dálava hrou pro tebe – herní mechaniky jsou podobné, hráč vykládá karty a z nich staví svoje městečko, které mu generuje vítězné body pomocí zvířecích pomocníků, zároveň jsou tu i nové herní komponenty a další způsoby, jak si body získat. Vizuální stránka hry je opět velice pěkně vyvedená, takže pokud chceš hru do své sbírky, jen do toho!

Moje kočkomilné já si nemohlo odpustit hru MLEM Vesmírná agentura od Blackfire, na kterou jsem se těšila už delší dobu. Her s kočičí tematikou jsem už vyzkoušela spoustu, ale tohle byly první kočičí astronauti, se kterými jsem měla tu čest. Musím pochválit herní design – krásná neoprenová podložka s vesmírnou dráhou, kam posíláš svoje kočičí astronauty na výpravu za obsazováním planet, jejich měsíců nebo do hlubokého vesmíru. Každý hráč má na výběr z vícero způsobů, jak získávat body – jsou tu osobní a společné úkoly i další možnosti, kde přijít k bodům navíc. Ovšem pozor na své kočičí kolegy astronauty, občas je třeba dát na svoje instinkty a vyhnout se havárii vesmírné lodi včas. V téhle hře jsou totiž kočky nelítostné, a když už si podmanily Zemi, vesmír už je na dosah tlapky. Pokud chceš taky naskočit do vesmírné lodi, pořiď si vlastní kočičí posádku.

Ze starších her jsme si zahráli hru Kartografové, která je skvělá tím, že je pro neomezený počet hráčů, kterým stačí mapa a tužka, pomocí níž zakreslují svoje území podle karet, které se otáčí během jednotlivých ročních období a během nichž se bodují rozdílné úkoly. Je pak třeba dávat pozor na to, když se vyhrne horda nepřátel, kteří ti mapku pokazí minusovými body. Pěkná hra od Rexher ze světa Hrdina v kostce má krásný bloček, na který si hráči zakreslují svoji mapku i s pěknou a zábavnou hlavičkou, kde si můžeš navrhnout svůj titul a nakreslit erb. Pokud hledáš rodinnou hru pro víc hráčů, u které si zapřemýšlíš, ale taky využiješ trochu kreativity, Kartografové jsou skvělá volba.

Další hrou, která už je na trhu nějaký ten pátek a kterou jsem zatím jen míjela, jsou Kroniky Avelu od Blackfire, které by měly vyjít během podzimu v dotisku. Hra mě mile překvapila – je to rychlá rodinná kooperativní hra, ve které hrdinové postupně odhalují mapu s příšerami, před nimiž mají za úkol bránit svůj hrad. Nakonec je taky čeká závěrečný boj s Bestií. Velice se mi líbilo, že v krabici byl krom pravidel i krátký příběh jako úvod do světa, ve němž se hra odehrává společně s bestiářem všech příšer, se kterými můžou hráči postupně bojovat. Všechny komponenty byly pěkně detailně zpracované a jako celek ve mně obsah krabice zanechal moc dobrý dojem. Rozhodně bych doporučila si ohlídat, až bude hra opět k mání, protože jak už bylo řečeno – Vánoce se blíží, a tenhle dáreček by pro rodiny s malými dětmi (a nejen jim, my si to užili jako dospělí taky) mohl zajistit spousty dobrodružstvím naplněných společných chvil.

A to pořád není všechno, co jsme si na festivalu zkusili – kdybych měla zmínit všechny hry, co jsme hráli, bude tento článek dvakrát tak dlouhý a komu by se chtělo to číst. Radši se nech inspirovat a některou z těch her si zahrej. A třeba se příští rok potkáme na Žižconu a zahrajeme si spolu některou z nich. Takže deskovkám zdar!

autor Jana Mrkvicová

foto Tormund.shoots