Mario H. Steinmetz: Lásku k hororu ve mně probudil Hellraiser

Mario H. Steinmetz (*1965, Porýní-Falc) je dlouholetým úspěšným autorem hororu. Jeho nejznámějším počinem je apokalyptická trilogie Totes Land (Mrtvá země). Mario se krom psaní věnuje také středověkým rekonstrukcím, šermu a hraní postapo her na hrdiny. Jeho první knihou přeloženou do češtiny se stal gamebook Klinika smrti. Využili jsme této jedinečné příležitosti a spojili se s Mariem na krátký rozhovor.

Klinika smrti je interaktivní kniha – gamebook. Doposud jste se ve své tvorbě zaměřoval především na klasickou beletrii. Co vás vedlo k napsání prvního gamebooku?

To je pravda. Doposud jsem psal hlavně horory. Ale teď jsem vydal i cyberpunkový román Shinigami. Když se mě nakladatelství Mantikore-Verlag zeptalo, jestli bych nechtěl napsat gamebook k mé zombie trilogii "Totes Land", byl jsem velmi překvapen. Ale ten nápad se mi líbil, protože je to pěkný doplněk k románům.

Zombíci. Zombíci jsou všude! Co si myslíte, že je na zombies tak přitažlivé, a proč jste si vybral právě je jako hlavní nepřátele v Klinice smrti?

Proč zombies? Čím jsou nemrtvá stvoření tak fascinující? Myslím, že nejde o smrt jako takovou. Ale o člověka, který se snaží přežít v dystopickém prostředí. V apokalypse neexistují masky, za níž je možné se ukrývat. Jen čirá hrůza. Přeživší se vrací k čistému, primárnímu já.

Nebyla by to děsivá představa, bezmyšlenkovitě bloudit světem jako pomalu se rozkládající hororová bytost? Co kdyby vaše duše, vaše vědomí, byly stále uvězněny ve vašem těle a vy jste museli být svědky pomalého, nezastavitelného rozkladu?

Nebylo by to k zbláznění?

Jak již bylo zmíněno předtím, existuje zde jistá spojitost s romány "Totes Land". Děj se také odehrává ve stejném městě, což je i mé rodné město.

Teoreticky – jakou zbraň byste si během zombie apokalypsy zvolil právě vy (můžete si vybrat jakoukoli)?

Jelikož se věnuji středověkým bojovým uměním, první volbou by byl falchion, známý také jako "dlouhý nůž". Neopotřebovává se, nepotřebuje náboje a je téměř nezničitelný. Taky s ním umím vcelku dobře zacházet. Střelné zbraně jsou fajn, ale jejich dostupnost je omezená. Klinika smrti se odehrává v Německu a tam se střelné zbraně shánějí velmi obtížně.

Gamebook Klinika smrti vyšla v roce 2019. Nějaký čas předtím než svět upadl do chaosu způsobeného pandemií COVID-19. Vnímal jste nějakou podobnost mezi vaší představou o světě „v troskách“ a tím, co se dělo kolem vás?

Řekl jste si někdy: *"Jo, věděl jsem, že lidé budou reagovat takhle. Vždyť jsem to popsal ve své knize".

Přiznávám, že ano. Je tu také spousta paralel. Lockdown. Hysterie lidí. Konec přetvářky. Tak rozhodně vypadá počátek katastrofy.

Když si dnes pročítám prolog Kliniky smrti, poznávám podobný vývoj, jako jsme zažili během pandemie. Trochu mě to děsí.

V Klinice smrti děkujete autorům jako jsou Jens Schumacher, Swen Harder, bratři Süssnerovi, Alex Kühnert a mnoho dalších. Jak probíhala spolupráce s těmito velmi zkušenými autory gamebooků? Setkal jste se s nimi někdy osobně?

Znám je všechny osobně. Koneckonců, jsou to lidé z nakladatelství Manticore-Verlag. Samozřejmě jsem se všemi mluvil o svém plánu napsat gamebook. Dostal jsem spoustu tipů. A to je na tom krásné – podporovali jsme se navzájem. Pomáhali si. Jako jedna velká rodina. Bez zkušeností svých přátel bych to asi nezvládl. Jsem jim moc vděčný.

Když jsem se zmínil, kolik má Klinika smrti odkazů, mysleli si, že jsem se zbláznil. Ale fungovalo to. Fascinoval mě vývojový diagram, který vytvořil Alex.

Ukázka z knihy

Jakou nejlepší radu ohledně psaní gamebooku jste od těchto autorů dostali?

Veď si seznamy, seznamy a zase seznamy. Všechno si dvakrát zkontroluj. A pokud ti někdy bude úzko z velkého množství větvení, dej si skleničku whisky. Smaž všechny odkazy, které jsi ten den napsal, a začni od znova.

S tímhle měli sakra pravdu. Někdy to bylo čiré šílenství. Nadával jsem, proklínal, chtěl jsem všechno vzdát. Ale nakonec se to povedlo a je to úžasné.

Jste všeobecně považován za zkušeného a oblíbeného autora hororů. Proč jste si vybral právě horory jako svou specialitu? Co je podle vás na hororových příbězích přitažlivé? Proč se čtenáři rádi bojí?

Nejsme všichni fascinováni strachem? Nemáme rádi nepředvídatelnost, nejistotu?

Rád to přirovnávám k záclonám, které stačí odtáhnout stranou, abyste se mohli postavit neznámému. Strach z toho, co neznáme, nebo o čem si myslíme, že neexistuje.

Lásku k hororu jsem získal, když jsem viděl první filmy Hellraiser. Ta představa, že za zdí je jiný, temný svět, který člověka zredukuje na to, čím skutečně je: skomírajícím, strachem naplněným uzlíčkem masa, kostí a krve. Že od pekla nás dělí jen tenká slupka. Stačí jedno neopatrné říznutí, aby tato blána praskla a vypustila démony číhající v temnotách.

No, nakonec je to právě nejistota z toho, co se stane po smrti. Toho se bojíme nejvíc. Strach, že o všechno přijdeme.

Jaký je váš oblíbený zombíkovský příběh? Je to nějaký film? Počítačová/konzolová hra? Nebo nějaká kniha? Vzpomínám si, že jste na konci Kliniky smrti zmínil Ashe z Evil Dead. Je to váš oblíbený film?

Samozřejmě miluji mýty, knihy a filmy, které jsou o zombie. Ale spouštěčem pro napsání "Totes Land" a následně i Kliniky smrti bylo kolo P&P roleplayingu. První díl trilogie zhruba odráží zážitky z mého hraní. Poté se přidal zombie LARP. Všechno ostatní do sebe zapadlo téměř samo.

Miluju Ashe. Ve filmech i v seriálu. Takže jsem samozřejmě musel přidat něco, co by ho připomnělo. Ale neřekl bych, že by mě Ash inspiroval k napsání Kliniky smrti.

Nyní se přesuňme do budoucnosti. Na vašich webových stránkách jsem si všimla knihy *1888: Kde je Jack Rozparovač*. Což znamená, že je nová interaktivní kniha na cestě! Řekněte nám o ní něco. Jack Rozparovač je jednoduše nejznámější sériový vrah všech dob. Dáte nám v této knize možnost Rozparovače jednou provždy chytit?

Přesně tak, 1888 vyjde v roce 2023. Moje práce na ní je hotová, teď se řeší grafické práce.

Tento gamebook pro mě představoval zcela jiné výzvy, proto je také strukturovaný úplně jinak.

Při svém pátrání jsem vzal v potaz původní zprávy policie, patologů, novinové zprávy a seznamy podezřelých. To vše jsem využil k tomu, abych utkal temnou a velmi realistickou síť, ve které se můžete rychle ztratit.

Pravidla jsou tentokrát velmi krátká a není potřeba kostek. Můžete hrát buď za inspektora, nebo za prostitutku, což generuje dvě zcela odlišné cesty.

Ach ano, na konci je skutečný vrah. Popustil jsem uzdu fantazii a vybral si podezřelou osobu, která je často přehlížena.

Gamebook 1888 bude mít skutečně více stránek než Klinika smrti a opět bude mít zcela geniální grafiku.

(Nakladatelství Mytago má v plánu získat práva na překlad tohoto gamebooku – pozn. red.)

Poslední otázka. Kliniku smrti jsem si již zahrála. Překvapivě jsem přežila. Pořád ale nevím, kde je ten pes, kterého jsem zachránila, a jestli se mu daří dobře.

Gratuluji. Aha, takže jsi našla a osvobodila psa. To je pěkné. Ve hře jsou samozřejmě i další společníci, které můžeš najít.

Co se týče psa, určitě je v pořádku. Sam mám dva psy a dělám vše pro to, aby byli šťastní. Jak bych jim mohl v Klinice smrti ublížit? Také myslím, že psi mají větší šanci na přežití než lidé.

Jaký vzkaz ale máte pro ty, kteří váš gamebook ještě nehráli? Nějaké dobré rady, než se ponoří do světa špíny, plísně a chaosu?

Existuje spousta způsobů, jak se dostat na Kliniku smrti. Nejsnazší cesta není nutně nejlepší. Doporučuji se bojům spíš vyhýbat. Ale pokud vážně musíte bojovat, ujistěte se, že máte předem připravenou vhodnou zbraň.

Nevěřte nikomu, zejména ne těm, kteří se tváří přátelsky!

Rozhodně budete potřebovat jednu věc: hromadu štěstí! Zatraceně velkou hromadu štěstí, protože v Klinice smrti přichází smrt rychle! „Do dalších dní mějte nastražené uši,“ - to je taková zvláštní německá metafora, haha.

Bylo mi potěšením odpovědět na otázky a těším se na reakce českých hráčů a jejich zkušenosti! Posílám pekelné pozdravy!

autor Eva Lassler