Veronika Marhounová a nakladatelství Planeta9

Planeta9 je malé nakladatelství zaměřující se převážně na klasickou i moderní sci-fi literaturu. Rychle se ale dostalo do povědomí čtenářů a získalo práva na velice zajímavé kousky. Aktuálně si dokonce trouflo na nové vydání legendární fantasy série Malazská kniha padlých, která se směle řadí mezi nejrozsáhlejší texty, které si můžete přečíst. Roman Bílek se pustil do rozhovoru s Veronikou Marhounovou, jednou z hlavních postav nakladatelství.

Kde se ve vás vzala touha opustit pasivní pozici čtenáře a stát se nakladatelem knih? Co byl ten rozhodující impuls, že se plán stal realitou? A proč jste pro nakladatelství zvolili název Planeta9?

Vzala se z prosté potřeby číst česky dobré sci-fi. Začali jsme, já a kolega Martin Královec, číst knihy anglicky píšících autorů v originále, protože v češtině jsme nenacházeli texty, které by nás bavily, nebo snad dokonce podněcovaly, vzrušovaly. Musím říct, že Planeta9 se začala z akrečního disku představ formovat tak před pěti lety. Dnes je situace jiná, sci-fi literaturu v mnoha podobách produkuje dost nakladatelství v lepší či horší kvalitě. Planeta9 se drží své výstřední dráhy a jediné body, které ji vymezují, jsou preference a libůstky dvou stálých obyvatel s přihlédnutím ke značnému počtu spřátelených přistěhovalců.

Planeta9 je tvořena dvěma hemisférami, praktickou a kreativní. Každá má svůj moment, který její dráhu posunul rozhodujícím směrem. Pro mě to bylo setkání s Iainem M. Banksem a jeho knihami. První z nich mi přivezl z Anglie můj psychiatr a ukázalo se, že je to bezkonkurenční terapie. Doporučuji všem. Strašně moc jsem chtěla, aby vyšly i v češtině, aby byly dostupné pro každého, kdo si je nedokáže přečíst v originále.

Proč Planeta9? Asi to souvisí s celoživotním pocitem, že jsme z jiné planety. S tím se srovnáte nejlépe tak, že z průšvihu uděláte přednost. Uvažovali jsme o knihách z Marsu. Ale pak se naší myslí mihla neznámá planeta, která jen občas a tajemně protne lidskou dráhu, a možná ji nenávratně ovlivní. Planeta9.

Jaký koncept jste si pro vydávání vašich knih zvolili? Přece jen nabídka tuzemského knižního trhu je dost široká. Na čem jste se tedy rozhodli postavit své portfolio, a co vám v domácí nabídce chybělo?

Teď to bude znít strašně hloupě, ale my jsme si řekli, že budeme dělat „dobré sci-fi věci“. Jen tak. Že se pustíme na širé moře zahraniční literatury a vybereme si, co se nám bude líbit. Martin i já jsme vyrostli na knihách z Laseru, a pořád mám velký respekt k Mistrovským dílům. Ale měli jsme pocit, že za horizontem čekají nová dobrodružství i pro staré a cynické čtenáře. Tak čekala tam hlavně dřina, ale i někteří noví autoři.

Nejvíc mi chyběly knihy, které by měly nějakou vzrušující vizi budoucnosti, protože to je na sci-fi to nejlepší. Kam to všechno směřuje? Ať už jsou to představy katastrofické, nebo plné optimismu. A také knihy, kde autor bere v úvahu aktuální poznatky a teorie z astrofyziky a vědy vůbec.

První kniha pod vaší značkou vyšla v roce 2017, kolik času vám zabraly „přípravy“, než jste hotové dílo skutečně drželi v ruce? Jak moc se lišila vaše představa vydávání knih od reality?  Co všechno jste se museli naučit a co vás nejvíc překvapilo nebo stálo největší úsilí?

První kniha byla takové nedopatření. Navzdory tomu k ní chovám stále vřelé city a pokaždé mě znovu dojme. O nakládání knih jsme netušili absolutně nic, snad kromě nakládání knih do krabic. Měli jsme směšně naivní představy. Naše smělé plány se soustředily na Petera F. Hamiltona, autora knihy Okno do času, a na jeho velké space opery. Novelu Okno do času jsme dostali levně jako takový přívěšek k Hamiltonovým opusům.

Na začátku jsem si bláhově myslela, jak máme všechno promyšlené, přímo skvěle naplánované, zkrátka neúspěch vyloučen. Nic nemohlo být dál realitě. Nevěděli jsme nic, ani jak zadat práci kolegům externistům, respektive jak jim sdělit svou myšlenku tak, aby ji mohli například nakreslit. Jak zadat data pro tisk? Noční můra ještě dnes. Učíme se pořád.

Největším překvapením bylo prozření, že ono nakládání knih není samotářská práce ve vnitřním usebrání, právě naopak — nedělám nic jiného, než že píšu, telefonuju, vysvětluju, urguju termíny, pak je urguju víc, pak škemrám, vyhrožuju….

Čerpali jste zkušenosti a poznatky od svých kolegů, kteří se ve vydavatelské branži pohybují už dlouho? Kdo byl v tomto ohledu největším přínosem?

Jistě, některým z našich přátel a kolegů vděčí Planeta9 za svou existenci. Kromě už zmiňovaného epochálního nakladatele Zdeňka Pobudy, tem měl velkou trpělivost s malou vzteklou Planetou9, která nic nevěděla, ale chovala se, jako by spolkla všechnu moudrost vesmíru.

Pravděpodobně by nikdy nevznikla bez Tomáše Němce z nakladatelství Mystery Press, který vyloženě nakopl kolegu, tedy druhou polovinu Planety9, aby ztratil ostych a obavy, a vrhl se do nakladatelství po hlavě. A díky jeho nezištné ochotě jsme se dozvěděli a naučili megahodně o práci nakladatele.

Planeta9 operuje v distribučním prostoru firmy Seqoy, od začátku. Představuji si ji jako takový Yggdrasil zasahující do všech sfér knihkupeckého prodeje. Jde o výhradní zastoupení, což nám vyhovuje. Ze strany malých i velkých nakladatelů jsou slyšet bolestné stesky i nenávistné kvílení nad nelidskými podmínkami distribucí, především nad výší rabatu. Na jednu stranu tenhle postoj úplně chápu a sdílím, na druhou jsem ráda, že distribuce dělají práci za mě. Při představě, že bych měla zásobovat knihkupectví vlastními silami, na mě jdou mdloby. Malý planetární e-shop stačí nad hlavu.

Jako první knihu jste si vybrali Okno do času od Petera F. Hamiltona, proč právě ji? Věděli jste dopředu, že tohoto britského autora chcete vydávat i dál?

Ano, Peter Hamilton je páteří našeho edičního plánu od začátku. Space opery jsou prostě skvělý žánr, není lehké je napsat. V tom smyslu, že jsou obsáhlé a výpravné, příběh obvykle zasahuje na několik mimozemských a lidských světů, a figur je tam „jak na orloji“. Udržet pořádek v ději a přitom neztratit tempo, a hlavně udržet nosnou myšlenku, je šíleně náročné. Navíc Hamilton dokáže příběh gradovat do velkého finále. Takže ano, věděli jsme jistě, že s tímhle týpkem můžeme fungovat dlouho a báječně.

Asi by bylo fér dodat, že má i stránky lehce jednodušší, například postavy jsou od začátku jasně dané, neprocházejí velkým vývojem nebo snad katarzí. S čestnou výjimkou těch, kteří jsou tajnými agenty vesmířanů, samozřejmě.

Od Hamiltona jste poté rozjeli sérii Sága Společenství, k tomu brzy přibyla série Iaina M. Bankse s názvem Kultura a aktuálně jste se vrhli i na Malazskou Knihu padlých od Stevena Eriksona. Nejsou série pro začínající nakladatelství moc velký risk? Přece jen množství čtenářů fantastiky i komiksů díky minulým zkušenostem s jinými nakladateli kolikrát trpí skepsí k takovýmto rozmáchlým projektům…

Iain M. Banks je láska. Moje, především. A nejlepší autor sci-fi vůbec. První kniha, kterou jsem dostala, a četla v originále, mi doslova obrátila život naruby. Bylo úplně jasné, že Kultury vydávat budeme, a chtěla bych ji rozhodně vydat celou. Jsme jediným nakladatelem, který skutečně dělá Kulturu. 😊

Trpící čtenáři do jisté míry generují i trpící nakladatele, a paradoxně i sami prohlubují své utrpení. Ono to „počkám, až to vyjde celé, a pak si to koupím“ vede k tomu, že celá série nevyjde, protože si nakladatel spočítá „že se to neprodává a lidi to nechcou“. Jak rozseknout tento gordický uzel vzájemné závislosti? Nevím, ale planetární rada se již v počátcích své existence usnesla, že vydáme všechno do konce. Leda bychom na to neměli peníze. Takže kupujte naše knihy a budete zbaveni utrpení!

Které vaše knihy vás překvapily prodejností, ať už v dobrém smyslu, nebo v tom negativním? Jaké vaše knihy jsou nejprodávanější a jak si v tomto ohledu vedou série oproti samostatným titulům?

Absolutně největší překvapení z hlediska zájmu čtenářů a prodejů je kniha Chmurný Válečník. Prosadila jsem si ji jako takovou libůstku, osobní bizár, ze kterého jsem byla u vytržení. Navíc se ukázalo, že Roman Tilcer je obrovským fanouškem autora knihy Alistaira Rennieho.

Neměli jsme žádná očekávání, a to pro mě znamenalo jistou svobodu a trochu jsme u výroby zdivočeli. Ostatně to zcela odpovídá textu, který je sám o sobě šílená jízda, hravá a surová. Čtenář může Válečníka buď milovat nebo nesnášet, a to je přesně to pravé. Žádná průměrnost. A překvapilo nás, kolik čtenářů tu knihu chápe a bere stejně.

Zhodnotit obecně, jak si vedou samostatné knihy oproti celým sériím nebo třeba jejich prvním dílům, asi nedokážu. Planetární produkce je, no, taková pestrá.

Kde můžu, tam vás chválím za to, jak vaše knihy vypadají. V jedné recenzi jsem dokonce psal něco ve smyslu, že díky vám je najednou vidět, co všechno může čtenář dostat za stejnou cenu jako jinde. Kdo se u vás stará o celkový vzhled knihy, a jakým způsobem? Kde berete inspiraci? Myslíte si, že čtenář by měl za své peníze dostat (s cynickou nadsázkou) víc, než ohýbající se brožovanou obálku, tisk na prosvítajícím tenkém papíře a nahuštěnou sazbu?

To je velká pochvala, děkujeme.

Co se týče ceny, balancujeme na hraně ztráty. Měli bychom knihy silně zdražit, pokud si Planeta9 chce vydělat aspoň na další knihy.

Zaujaly mě i obálky vašich knih, jak to funguje v tomhle ohledu a podle čeho si vybíráte výtvarníky? Co říkáte původním zahraničním obálkám, a na co především sázíte u těch vlastních? Kdo dělá celkovou vizualizaci obálky včetně výběru fontů apod.? A kdo přichází s nápady na speciální efekty? Jako například obálka svítící v noci.

Planetární kniha vzniká v mojí hlavě a pak v diskusi s kolegou, při které zkoušíme zahodit špatné nápady a vylepšit ty dobré. Obvykle redakční rada probíhá v hospodě, výsledky tedy ne vždy odpovídají očekávání z kraje večera. Nejlepší je celoplanetární kreativní proces, do kterého vnáší svoje nápady i kolegové externisti, nerada jenom zadávám úkoly.

Obvykle funguje každá kniha jako samostatný organismus, už při prvním čtení textu se formuje první představa, co by příběh vyjádřilo vizuálně ve zkratce, protože tohle obálka tak trochu je, komu z překladatelů by se text mohl líbit, jak by měla působit, když ji hotovou vezmeš do ruky. Postupně to asi tak šestkrát změním a nutím ostatní něco předělávat, protože to nefunguje dobře, ale to už je jiný příběh.

Výtvarníky máme některé oblíbené, se kterými spolupracujeme už delší dobu, a pořád žasnu, že s námi mají chuť spolupracovat takoví mistři jako třeba Tomáš Kučerovský.

Sleduju i různé weby pro výtvarníky a ilustrátory, a vybírám nejdřív podle pocitu, zda se ke knize práce oněch výtvarníků hodí. Potom dle odhadu, kolik by ta práce mohla stát. To je limita každého rozhodování, a smutná pravda.

Pečlivě si vybíráte také překladatele, podle jakých kritérií se rozhodnete, že knihu bude překládat ten nebo onen? Někteří překladatelé samozřejmě mají nasmlouvané zakázky dopředu, takže si na ně raději počkáte, nebo dáte příležitost někomu aktuálně volnému?

Vybíráme je jednak intuitivně, podle odhadu, který text by se komu mohl líbit. Také podle náročnosti, samozřejmě. Ale hlavně jsem ráda, když překladatele práce na knize baví, očekávám, a možná je to nepodložená iluze, že se to projeví na kvalitě překladu. Vypadá to, že na Planetě9 panuje solidní anarchie, že?

A ano, raději počkám, až bude mít ten správný překladatel čas

Například Iana M. Bankse překládá pokaždé někdo jiný, proč jste u série *Kultura* zvolili tento postup?

Iain M. Banks je jediný autor, u kterého jsme zvolili takový netradiční postup, důvod je prostý, u Kultury nejde o klasickou sérii, která vede odněkud někam a provází vás jeden hrdina nebo jedna parta. Svorníkem je pouze Kultura, jednotlivé díly se odehrávají na různých místech a v jiných časech. Tomu se pak přizbůsobí i styl vyprávění.

Když se příběh rozvíjí na platformě špionážního románu, je to úplně jiné, než kniha vystavěná v podstatě jako hard sci-fi. Vybíráme různé překladatele podle toho, jaký styl nejlépe „sedí“ konkrétnímu příběhu. Přinejmenším se o to snažíme. Supervizorem je úžasný Richard Podaný, který dohlíží na to, aby se sjednotilo vše, co mají knihy společné.

Nedávno u vás začala vycházet Malazská kniha padlých Stevena Eriksona, proč jste se pro ni rozhodli? Je to taková sázka na „vyprodanou jistotu“ a na to, že fantasy má velké množství oddaných čtenářů?

Protože Steven Erikson je fantastický autor. Fantasy jako žánr mi moc nesedí, moc magie a málo vědy, ale Erikson je výjimka. Dům mrtvých je jediná kniha, u které jsem při četbě brečela na veřejnosti a nemohla jsem přestat číst, ani brečet. Erikson je skvělý, je přísný a vůbec se se čtenářem nemaže. Nechá vás vytvořit si niterné pouto s hrdinou, a pak ho bez mrknutí oka zabije. Především jsou v Malazské knize padlých umně spojeny události velkého světa Malazské říše a konkrétní osudy obyčejných pěšáků. Je to prostě velké dílo.

Naopak bych se ohradila proti tvrzení, že je to sázka na jistotu z prodejního hlediska. Malaz má spoustu oddaných fanoušků, ti jsou úžasní a hodně Planetu9 podpořili. O to větší můj pocit, že je nesmím zklamat. Eriksonovo dílo asi nebude tím typem literatury, jako je třeba Zaklínač, ani nemůže být – je příliš náročný, příliš sofistikovaný a příliš krutý. Takže za mě nejlepší autor fantasy.

Z vaší produkce mě zaujal taky román Silikonový ostrov, který napsal čínský autor Čchen Čchiou-fan. Jaké má kniha ohlasy a jak se prodává? Jaký vnímáte rozdíl mezi angloamerickou a čínskou sci-fi? Může čínským autorům sci-fi u nás pomoci popularita Liou Cch´-sina? A máte v plánu nějakou další čínskou fantastiku? Myslíte, že čínský styl uvažovaní a mentalita mohou Středoevropany oslovit?

Právě sci-fi čínských autorů mi připadá fascinující, protože, myslím si, může trochu ignorovat cenzuru, která je v Číně všudypřítomná a pro nás asi nepředstavitelná. Včetně toho, že funguje na dobrovolné bázi. K čínské fantastice se v Evropě dostáváme oklikou jen díky misi Kena Liu, který, ač sám skvělý spisovatel, se věnuje překladům čínských autorů do angličtiny. Bez jeho úsilí bychom o tom, co se píše v Číně, nevěděli nic.

Jak a jestli nás může čínská fantastika oslovit je těžké říct, beru to jako takový tajný vhled do zcela jiné kultury. Pozorovatele toužícího po cizích civilizacích a kulturách určitě oslovit může, i když nebude dokonale rozumět tomu, co vidí. Nebo čte.

Překvapí často i detail, například vůbec nechápu, že holky kolem osmnácti let z malého čínského města jsou vážně tak moc naivní a neznalé světa? A na základě tohoto detailu bychom mohli rozvinout širokou debatu…

Čchen Čchíou-fan aktuálně píše další knihu spolu s umělou inteligencí, moc bych chtěla, abychom ji vydali také. Ale prodeje Silikonového ostrova nejsou přesvědčivé, a kolega, který naštěstí zastupuje hlas rozumu, mi to nedovolí. A asi ani jiného čínského autora. Ostatně právě čtu výborné bizarní japonské povídky, a ty také nevydáme, i pro mě jsou na hraně skutečného porozumění. Vlastně mi to nevadí, jenom fascinovaně přihlížím výjevům, které sepsali na druhé straně světa.

Ještě na závěr – Liou C-chsin, na Západě neprodávanější z autorů čínské fantastiky, píše nejvíce jako Evropan.

Hodně se mluví o renesanci malých nakladatelství. Co si o tomto trendu myslíte? A jaké výhody či nevýhody podle vás mají naši malí nakladatelé oproti těm velkým?

Že jde o revoluci malých nakladatelství! Ne, že bychom vzali cepy a sudlice, vtrhli do chrámu velkých hráčů na trhu a trochu pomlátili výzdobu. Urputně se snažíme proklestit si cestu mezi nimi. Ale vážně, podle mého názoru nás v poslední době přibývá díky technickým možnostem. Jednoduše už můžete spoustu věcí dělat doma v garáži na koleně, protože je možnost pořídit si hard i software, najít návody prakticky na vše. Sci-fi v praktickém životě. Bez technického pokroku bychom si ani neškrtli. Možná tou sudlicí.

Velký nakladatelský dům je pro malého nakladatele obyčejně terčem pohrdání i nesplnitelných tužeb. „Oni“ mají ty velké rozpočty, při jednání s agenty jim stojí za zády ten léty prověřený a otřískaný kolos, také mají marketingové oddělení a vůbec, servis. My máme jen sami sebe a střídavou obsedantní touhu se to vše naučit za pár hodin četby na internetu a totální frustraci, že nic z toho nechápu a nikdo mi s ničím nepomůže.

Nevýhody jsou samy sobě i výhodami, protože řada knih, které mám ráda a chtěla bych je vidět mezi českými čtenáři, by neprošla redakčním sítem, a už vůbec ne marketingovým oddělením.  Nemůžu nic na někoho přehodit a pak se vymlouvat, že to zkazil. Je to maximální osobní nasazení a osobní odpovědnost. S každou knihou nedávám v sázku jenom redaktorskou židli, ale celý život. Tak to bylo hodně patetické. 😊

Také se mluví o tom, že malá nakladatelství udržují nabídku fantastiky rozmanitou. Jak to vnímáte? Za mě je to určitě pravda, neboť u titulů, které vydávají „velcí hráči“, sice cítím prodejní potenciál, ale na druhou stranu mám mnohdy pocit, že se někam vytratilo to průkopnictví fantastiky, novátorské myšlenky, a že je současná tvorba především o tom, čeho se prodá nejvíce. Nebo se pletu?

Tohle je záludná otázka, protože mám chuť se poplácávat po rameni, jak že to děláme dobře a ideově správně.  Bohužel to tak není. Nadšení musíme mít, i okouzlení příběhy a slovy, ale bez přísného počítání se neobejde nikdo. Troufáme si riskovat, to ano. Jsou knihy, které za to stojí. Ale pokud stojíme o budoucnost, musíme vydělávat.

Ještě v tom trochu hapruje ta „současná tvorba“. Planeta9 stojí na čtenářském vkusu nás dvou, a s tím se současná tvorba z velké části míjí. Skvělých autorů a knih nemůže být hodně, výjimečná kvalita je prostě výjimečná. Je těžké ji najít, nebo získat, a někdy i poznat. A někdy se nedokážu zbavit dojmu, že i autor píše podle manuálu na prodejní bestseller, ale nemá, co by řekl, a chce mi nabídnout království za jednu jiskřivou myšlenku.

Banks nebo Hamilton jsou ve světě považovaní za spisovatelské žánrové hvězdy současnosti, jak je podle vás možné, že u nás nakonec skončí u malého nakladatelství (nic ve zlém!), a předchozí pokusy o jejich vydávání ztroskotaly?

Oni pánové jsou hvězdy, jsou o několik kosmických délek před ostatními. Aspoň některými ostatními. Banks vymyslel koncept utopické společnost, která nemá obdoby od dob Thomase Moora, který dává jasnou odpověď, jak vyřešit naše skutečné i žabomyší krize. A je to odpověď výborně napsaná.

Banksovy texty jsou výjimečné, ale jsou i náročné. První překlad knihy Pomysli na Fléba byl zoufale špatný a získal si rychle nejhorší možnou pověst. Odradit od dalších pokusů to mohlo mnohé nakladatele, ale upřímně, prodeje nijak neoslní ani na poměry malého nakladatelství.

Možná měli jiní nakladatelé dobrý odhad nebo instinkt na to, že některé autory čeští čtenáři nepřijmou za své. Ani ty nejlepší. Ale nevzdávám to, ani náhodou, Kultura vyjde celá.

Jakou roli při vydávání knih hraje marketing, public relations a sociální sítě?

Obecně hrají velkou roli, ne? Věříme komentářům pod produkty na e-shopech nebo sociálních sítích, stal se z toho ekvivalent osobního doporučení od přátel. Což je trochu směšné, když vezmeme v úvahu, jak je snadné takové recenze vytvářet. Ad absurdum, jak je snadné najmout si klikací firmu z Bangkoku

Jak z té pasti ven? Netuším. Planeta9 zvolila tu nejsnazší cestu, bereme to tak, že věci, které se nám líbí a baví nás, budou bavit i čtenáře našich knih, tedy lidi s podobným vkusem a smyslem pro humor. Na tom stojí celý náš marketing a sociální sítě. Kdybychom šli se čtenáři planetárních knih do hospody, tak si budeme rozumět. Z marketingového hlediska slabé, ale nic lepšího nevymyslím.

(A jsou samozřejmě i kyselé hrozny, chtěla bych to umět lépe. Nebo mít hromadu peněz a najmout si Jakuba Horáka.)

Co vám jako Planetě9 dala a vzala koronavirová pandemie?

Teď řeknu něco nepopulárního, snažím se covid brát jako jednu z věcí, které nemůžu ovlivnit, jen se je snažím přežít, a prokličkovat nástrahami osudu co nejlépe. Covid nebo moje vlastní chyby, nemá smysl fňukat, ale rozjet lépe e-shop, prostě jít dál. O ztrátách už se toho v knižní branži namluvilo dost. Ovšem jeden velký přínos bych měla - Mikoláš Tuček a jeho akce na podporu prodeje knih za covidu nám ukázal, jak funguje crowdfunding, a to bychom chtěli využít pro další díly Malazské knihy padlých.

Větší dopad má válka na Ukrajině, ta zdrtila mnohem víc mě osobně a má větší dopad na Planetu9, především kvůli kritickému nedostatku papíru a jeho vysokým cenám. Uvědomili jsme si dost intenzivně, že „něco“ může dojít, nebýt k dostání, být příliš drahé i na naše smělé kalkulace.

Na závěr nám odhalte vaše vydavatelské plány do budoucna. Podle edičního plánu na vašich stránkách to vypadá, že ambice vám rozhodně nechybí. A z osobního zájmu se zeptám, zda je v plánu něco na způsob velmi povedeného *Terminusu* Toma Sweterlitsche?

Oblíbená otázka. 😊 Překládají se dvě zajímavé a nezvyklé knihy. První je titul 2184, a kdyby se zdálo, že název odkazuje na Orwella, tak je to správné tušení. Komorní příběh, takový post-noir, kde v roli femme fatale vystupuje umělá inteligence, v prostředí obludné, ale špinavé a mizerně řízené diktatury. Pak titul Hrdinové umírají, mix sci-fi a fantasy světa. V tom prvním jmenovaném je perfektně promyšlená kastovní společnost, která je znuděná a ukájí se dekadentní zábavou. V tom druhém vystupují hrdinové jako z osmdesátkového filmu o Conanovi, který natočil David Fincher.

Na konci srpna vyjde Šaman, kniha, kterou napsal další ze skvělých, ale tady nedoceněných autorů sci-fi, Kim Stanley Robinson. Planeta9 se otočila a putuje do minulosti, Šaman je taková „nová a fantastická verze Lovců mamutů a Cesty do pravěku“, drsný survival ze života našich předků. A oproti Štorchovi obsahuje hodně, hodně sexu.

Na podzim chytáme spolu s nakladatelstvím Triton první díl série Architekti světů, jmenuje se Střepy Země, a je to boží, po dlouhé době skutečná nefalšovaná space opera, a jaká skvělá. Určitě bude i další Erikson, na tom se už usilovně pracuje. A hlavně, stále hledáme další příběhy.

autor Roman Bílek