Severská noc 2023 - dobrodružství mezi seveřany

Hloubali jste už někdy nad tím, jaké by to asi bylo, kdybyste se přenesli do časů Vikingů? Pokud čtete tento článek, nejspíš je to váš případ. Jestli máte chuť zažít pravou vikingskou atmosféru na vlastní kůži, bude pro vás Severská Noc to pravé. Ať už toužíte se jen trochu pobavit a seznámit s novými lidmi, nebo máte ambice získat korunu severského krále či královny, můžu plně garantovat, že na své si přijdete určitě.

Nedávno jsem se se svými přáteli účastnil letošního ročníku Severské. I když bych chtěl samozřejmě především informovat, nemohu o této akci psát jinak než v superlativech. A kdo ví? Třeba právě to některé z vás navnadí přidat se příští rok taky. Severská je přeci jen ideální jak pro larpové nováčky, tak pro ty, kteří na akce jezdí pravidelně.

Snad abych už ale začal. Severská se konala ve vikingské osadě nedaleko vesnice Radoškov. Ze začátku jsem měl trochu obavy, jestli celý zážitek nebudou trochu narušovat místní ať už auty, nebo jednoduše tím, že se budou kolem procházet a okukovat, co tam ta banda bláznů vyvádí. Jakmile jsem ale dorazil na místo, zjistil jsem, že moje obavy jsou naprosto „mimo mísu“. Naše působiště nebo chcete-li tábořiště bylo skryto v malebné dolině úplně obklopené okolními lesy. Několik dřevěných chatek stálých účastníků postavených, tak aby s celou atmosférou perfektně ladily, veprostřed ohniště s dostatkem místa pro nás všechny, a především skvěle zásobený výčep už při příjezdu svědčilo o tom, že zážitek to bude nezapomenutelný.

První den se nesl spíš v seznamovacím duchu, a že se bylo s kým seznamovat. Jelikož na celém larpu nepanovala žádná striktní pravidla, potkal člověk jak drsné seveřany, tak například mistra cechu zaklínačského nebo nefalšovaného trpaslíka. Už od začátku panovala skvělá a přátelská atmosféra a já se velmi rychle začal cítit jako doma. První den uběhl velmi rychle a na jeho konci nás všechny čekal zahajovací rituál. Právě ten měl totiž oficiálně zahájit soutěž o titul letošního krále a královny. Všichni jsme se buď rozestavěli nebo poposedali kolem ceremoniálního ohně a za zvuků bubnů přihlíželi, jak loňský král a královna předávají symbol své moci – korunu do rukou organizátorů. A právě tímto momentem hry započaly. Tedy… spíše započala divoká zahajovací hostina. Rituál přeci jen skončil slovy: „Kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil!“

Další den mělo být zahájeno samotné klání. Soutěžilo se v lukostřelbě, hodu kladivem i v soubojích. A to jmenuji jen některé z aktivit, které byly připraveny. Tak či tak byla jedna lepší než druhá. Vše bylo doprovázeno zvuky bubnů, aby se v nás probudila ta pravá „bojová nálada“. Je nutno říci, že i když hlavním cílem bylo bavit se, velmi rychle jsem celé klání začal brát s patřičnou vážností, když mne dobře mířený úder protivníka připravil o brýle. Tím jsem se ale nenechal v žádném případě odradit ani si zkazit náladu, a možná právě díky tomu mi Odin seslal na pomoc vteřinové lepidlo z rukou spanilé severské děvy, stojící opodál.

Na své by si přišli i umělci, neboť každý z přítomných kmenů měl za úkol vytvořit svůj štít. Nebylo to ale tak jednoduché, jelikož používat bylo dovoleno jen přírodních materiálů. Mezi jednotlivými soutěžemi jsem si tak mohl odpočinout u uklidňujícího drcení bobulí a uhlíků kouskem větve z nedaleké kupy chrastí.

Jak se druhý den nachýlil ke konci, byli jsme všichni docela vyčerpaní. Přeci jen jsme se o body pro svůj klan rvali zuby nehty. Nastal čas k sečtení skóre. Zástupci klanů předávali své body v podobě runových kamínků do rukou organizátorů. Chvíle napětí a svolání k závěrečnému rituálu, lomeno korunovaci nového severského krále a královny. Za zvuku bubnů a praskání rituálního ohně bylo vyhlášeno vítězství našeho klanu. Naši ctihodní Jarlové přistoupili k ohni a na hlavu jim byly nasazeny odznaky jejich moci. Co jiného dodat, než ať žije král královna!

autor Kryštof Halfar