Slavíme Den otců: fantastických, vesmírných i těch skutečných
Jak důležitá je role otce ve výchově dítěte? I přes to, že je doba tradiční „biblické“ rodiny na ústupu, většina psychologů a odborníků se shodne, že značná. Ano, maminky se umí lépe postarat o životní funkce mláděte, vštípí mu základní lidské interakce a jiné jednoznačně velmi důležité schopnosti. Jenže kdo má potomka naučit jiné důležité věci, jako je správné držení ovladače konzole, správný postup při skoku ze stromu, jízdu na kole se zavřenýma očima a podobně? No?
Vědecky je dokázáno, že v životě drtivé většiny bytostí se podíl role táty téměř blíží padesáti procentům. Den otců, který se letos slaví 18.6., sice u nás nemá takovou tradici jako oslava mateřství, stejně si myslím, že si i my otcové zasloužíme uznání.
Historie reálná či fiktivní, celá popkultura i fantastika je otců plná. Dovolím si ale tvrdit, že ti největší borci k problematice otcovství nepřistupují úplně nejlépe. Ano, výroba potomka může být zábava, ale co pak?
Typickým příkladem může být Anakin Skywalker. Na začátku poměrně šikovný kluk s velkým potenciálem. Ale jakmile se zamiluje a zjistí, že bude otcem, nepřijme to zrovna nejlépe. Dalo by se říct, že doslova zblbne. Ano, na temné straně Síly je větší legrace. Můžete okolo vrhat blesky, zvedat kolegy v práci za krk a nestarat se o výchovu, placení alimentů a říkat si Darth Vader.
Z dlouhodobého hlediska ale tento přístup nepřináší tolik výhod. Co pak z takového děcka vyroste? Z Luka Skywalkera se stal zakřiknutý chlapec, který až podezřele moc času tráví zavřený se svými droidy a jakmile se dostane do světa, vyjede po své sestře! Trapas. Navíc když pak zjistí, že jeho taťulda je druhý největší padouch v předaleké galaxii, nepřijme to zrovna nejlépe a snaží se ho zabít. V tomto případě se zdá, že mít otce je spíš nevýhoda.
David „Cinzano Bianco“ Lister má však opačný problém. Ačkoliv byl v mládí nucen zanechat slibně se rozjíždějící kariéru zpěváka v kapele bojující proti kryptofašismu, na těžařské lodi Červený trpaslík se vypracoval až na hodnost třetího technika, posledního žijícího člověka a boha jedné kočičí rasy. A to vše i přes to, že ho jeho rodiče sprostě pohodili v krabici někde pod barový stůl.
Jeho rodiče to totiž pěkně flákali! Listerův otec byl sice nucen zanechat slibně se rozjíždějící kariéru zpěváka v kapele bojující proti kryptofašismu, na těžařské lodi Červený trpaslík se vypracoval až na hodnost třetího technika, posledního žijícího člověka a boha jedné kočičí rasy, ale výchovu svého potomka měl na háku. Už jen kolik narozenin zameškal!
Být svým vlastním otcem rozhodně smrdí metafyzikou. Už jen to, že svůj rodokmen musíte kreslit ve čtyřech rozměrech. Jen si představte, jak podivně musí vypadat třídní schůzky! Listerův osud se stáčí sám do sebe jako Uroboros, mytický had-drak požírající svůj vlastní ocas. Někdy vám nezbývá nic jiného, než si dělat rodiče sami.
Další příklad poukazuje na to, že i když máte rodičů více, nemusí to být zrovna výhoda. O level výš je pak případ, když jeden váš strejda je vaším otcem, druhý strejda je trpaslík a sestra pak tedy něco jako sestřenice, či co. Rodinné oslavy jsou jedním velkým zmatkem! Přesně to se stalo Joffreymu Baratheonovi, největšímu sympaťákovi celého Západozemí. Takový Den otců se stává doslova minovým polem plným společenských přešlapů a faux pas. Není divu, že se z chudáka Joffreyho stane krapet zahořklý král.
Existuje jednoduchá pravda – rodiče si prostě nevyberete. Někdy se stane, že můžete dělat cokoliv a stejně se jim nezavděčíte. Své o tom ví Faramir, jehož otec Denethor II výrazně protěžoval svého prvorozeného syna Boromira. Pro chudáka Faramira měl jen slova opovržení a posměchu. To nejhezčí, co pro Faramira otec udělal, bylo to, že se ho pokusil upálit.
Ono by se zdálo, že otcové jsou k ničemu a ve výsledku je s nimi víc problémů než užitku. Snadno však najdeme řadu opačných, velice pozitivních příkladů.
Leto Atreides z Duny, táta Úžasňák, Rumcajz (třebaže nutil svou rodinu bydlet v lese a živit se žaludy, fungoval jako krásný morální kompas). I náhradní otcové umí překvapit. Joel z Last of Us, banda učitelů kolem Harryho Pottera a další.
Mám štěstí, že v současnosti mám kolem sebe přátele, kteří jsou naprosto ukázkoví otcové. Ono to naše fanouškovství svým způsobem přirozeně k těmto aktivitám vede. Když si člověk umí hrát i v dospělosti, jeho děti ho budou milovat. A o tom to je!
autor Karel Krajča
