Strach z neznáma: Jak Lovecraft změnil hororovou literaturu

„Nejstarší a nejsilnější emocí lidstva je strach, a nejstarším a nejsilnějším druhem strachu je strach z neznáma.”

Znepokojivá tajemství pokrevních linií, záhadné knihy plné zakázaného učení a tak nepopsatelné hrůzy, že pouhé pomyšlení na ně přivádí člověka k šílenství... Tyto prvky se staly standardní součástí mnoha moderních hororových příběhů, nicméně za jejich popularizaci je z velké části zodpovědný jediný autor. Howard Phillips Lovecraft, jehož jméno se stalo synonymem pro zvláštní druh hororu, jenž si podmanil mnohé.

Život a inspirace H. P. Lovecrafta

Narozen v roce 1890 v Providence, hlavním městě Rhode Island ve Spojených státech, vyrůstal Howard Phillips Lovecraft jako velký obdivovatel gotických hororových příběhů Edgara Allana Poea nebo Roberta Chamberse. Ale v době, kdy začal Lovecraft sám psát, byl na tento druh umění vržen dlouhý stín první světové války. Lidstvo bylo vystaveno skutečnému teroru a fantastická tvorba ztratila na své přitažlivosti.

Vědecké prvky v Lovecraftových příbězích

Lovecraft tedy usiloval o nalezení nového druhu hororu. Takového, který by vycházel z vědeckého pokroku jeho doby. Z toho důvodu jsou jeho příběhy doprovázeny vědeckými prvky dodávajícími jim znepokojivou věrohodnost. V díle Barva z Kosmu dopadá zvláštní meteorit v blízkosti farmy a proměňuje místo v děsivou noční můru. V jiných případech využívá vědeckou metodologii jako formu vyprávění příběhu. Například V horách šílenství jsou jednotlivé segmenty vyprávění prezentovány jako zprávy z antarktické expedice, která v ledem pokrytých pláních objeví věci, jež měly raději zůstat navždy pohřbeny. Nakonec i samotná matematika Lovecraftovi posloužila jako zdroj hrůzy, kde nemožné geometrické konfigurace ničí mysl všech, kdo na ně jen pohlédli (Sny v čarodějnickém domě).

Podobně jako největší objevy té doby – subatomární částice a rentgenové paprsky jsou síly v Lovecraftových příbězích mocné, ale často neviditelné a nepopsatelné. Namísto rozpoznatelných příšer, grafického násilí nebo šokujících výjevů spočívá síla „Lovecraftovského hororu“ v tom, co není přímo vyobrazeno, ale je ponecháno temným hlubinám naší představivosti.

Lovecraft vytvořil desítky povídek, novel a básní, které se často odehrávají ve společném fiktivním kontinuu, s opakujícími se postavami, místy a mytologiemi. Na první pohled se může zdát, že je vše vsazeno do kulis New Englandu v USA nicméně pod povrchem této zdánlivě běžné reality se skrývají temní vládci, pro které jsou obyvatelé planety Země naprosto nicotní.

Prastaří: temní vládci na okraji reality

Lovecraftovi „Prastaří“ nejsou jen obyčejným božstvem (konec konců bůh je jen omezený lidský pojem), ale jsou prapůvodními silami skrývajícími se na okraji nám známé reality.Např. Yog-Sothoth, „který pění jako odporný sliz v jaderném chaosu za nejvzdálenějšími výspami prostoru a času, “ je popisován jako bytost složená z nespočetného množství zářících koulí. Je to mimozemská a nadpřirozená entita, která existuje mimo běžný vesmír a čas. Yog-Sothoth je vševědoucí a všudypřítomný a tudíž klíčový pro rituály a zaklínadla otevírající bránu k zakázaným vědomostem a cestování mezi dimenzemi.

Dalším příkladem jsou tajemné bytosti s hlavou připomínající hvězdici, s válcovitým tělem, které je pokryto křídly a zakončeno chapadly. Nazývání jako „Starší“ byli jednou z prvních inteligentních ras na Zemi a vytvořili mnoho technologií a biologických tvorů. Jejich kreativita přesáhla jejich vlastní existenci vytvořením amorfních, želatinových bytosti s mnoha očima, které sloužily jako dělníci a otroci. Nicméně se v průběhu času tito obrovští, přizpůsobiví a neuvěřitelně nebezpeční „Shoggothi“ vzbouřili proti svým stvořitelům a přispěli tak k pádu první civilizace.

Ovšem nejikoničtějším Lovecraftovým monstrem je bezpochyby Cthulhu. Jeho hlava je tvořená masou chapadel připomínající chobotnici, jeho tělo je mohutné, pokryté šupinami a končetiny zakončené drápy. Záda jsou osazena dračími křídly a sám Cthulhu je tak obrovský, že pouhý pohled na něj vyvolává hrůzu. Přišel na Zemi z hlubin kosmu dlouho před vznikem lidstva, nyní spí v hlubinách Tichého oceánu, čeká na své procitnutí, aby mohl přinést zkázu.

Tyto bytosti existují mimo naše představy o realitě, jejich skutečné formy jsou stejně nevyzpytatelné jako jejich pohnutky. Prastaří leží v temnotách, bdělí a neustále pozorující dění na Zemi, skrytí pod zemskou kůrou, ledem nebo v hlubinách oceánů, naslouchají a vyčkávají na svůj čas na návrat.

Lovecraftovi protagonisté – často badatelé, antropologové nebo starožitníci – narážejí na náznaky jejich existence. Ale i tyto nepřímé pohledy stačí k tomu, aby zničily racionálně uvažující mysl. A i v případě, že postavy tato děsivá setkání přežijí, čtenář neodchází s pocitem triumfu, nýbrž s pachutí nekonečné lhostejnosti – vědomím, že jsme jen bezvýznamnými tvory vydanými napospas nepochopitelným silám.

Snad největší mocí jakou tito tvorové disponovali, byla přitažlivost, kterou působili na Lovecraftovy literární současníky. Během svého profesního života udržoval Lovecraft hojnou korespondenci s ostatními spisovateli a povzbuzoval je, aby ve svých dílech používali prvky a postavy z jeho mytologie. Odkazy na Lovecraftovy bohy nebo tajemné svazky tak lze nalézt v mnoha příbězích jeho přátel, jako byli Robert E. Howard a Robert Bloch. Dnes se tento sdílený vesmír nazývá mýtus Cthulhu, pojmenovaný po Lovecraftově legendárním výtvoru.

Mýtus Cthulhu a Necronomicon

Další významnou roli v mytologii Cthulhu hraje kniha zvaná Necronomicon, která nastiňuje dávný původ Cthulhu a dalších Prastarých. Je to temná sbírka zakázaných znalostí s magickou mocí přinést neuvěřitelné poznatky, ale také šílenství a smrt. Lovecraft sám z počátku tvrdil, že se jedná o překlad skutečného arabského textu, nicméně později připustil, že text Necronomiconu nikdy neexistoval. Jeho pasáže jsou začleněny do Lovecraftových příběhů, ale nikdy neexistoval úplný rukopis s potenciálem vytvořit knihu. A tak si lidé jeden takový rukopis sami napsali. Od 70. let se začaly objevovat fyzické kopie Necronomiconu a jeho stránky se pro některé staly náboženskými texty, kultovní záležitostí, nebo démonickým grimoárem. A tak se Lovecraftova zcela fiktivní „Kniha mrtvých“ stala skutečným účastníkem mytologie Cthulhu.

Osobní pohledy a předsudky

Bohužel, Lovecraftův strach z neznáma měl negativní dopad na jeho osobní postoje. Některá jeho díla proto mohou působit urážlivě, prezentovat hrubé stereotypy či rasismus. Avšak bohatý svět, který vytvořil, zcela překonává jeho osobní předsudky. Po jeho smrti přijala mýtus Cthulhu za svůj široká škála autorů, kteří rozšiřují tento podmanivý svět svými představami, sny a strachy. Pokračují tak v Lovecraftově odkazu a posouvají hranice odvětví zvaného Kosmický horor.

Navzdory svému literárnímu odkazu Lovecraft nikdy nedosáhl finančního úspěchu. Zemřel neznámý a bez peněz ve věku 46 let – oběť smutné lhostejnosti vesmíru. Jeho práce však inspirovala nespočet povídek, románů, komiksů, RPG, stolních her a kulturních ikon. A dokud lidé cítí děs z neznámé budoucnosti, lovecraftovský horor bude mít své pevné místo v nejtemnějších koutech naší představivosti.

„Žijeme na poklidném ostrůvku nevědomosti uprostřed černých moří nekonečna a neočekává se, že se budeme vydávat daleko od břehů...“

autor Petr Eller