Sukuba Ensemble: Hudba z her od krásných lidí

Herní hudba je v mnoha ohledech stejně důležitá, jako samotný příběh nebo mechanika. Kuba ze Sukuba Ensemble ti v tomto rozhovoru povykládá o tom, jaké to je – herní soundtracky nejen hrát, ale i zkoušet a také vytvářet!

Pro ty, kteří slyší tohle jméno poprvé. Co je Sukuba Ensemble? Řekni nám o ní něco!

Sukubí ansámbl je volné sdružení krásných lidí a příznivců fantastiky, folkloru a historie, ale hlavně soundtracků z digitálních her všech žánrů i stáří. To volné sdružení (a samotné slovo Ensemble v názvu) hlavně znamená, že hrajeme nejen v plném složení, tedy v sedmi lidech, ale někdy i v menším – záleží na typu akce, atmosféře, náladě, technice a času.

Co vedlo ke vzniku kapely a proč je právě herní hudba ve vašem repertoáru?

Jako milovník her a zároveň muzikant jsem už dávno před sukubím ansámblem koketoval s myšlenkou, zda tyhle dva velké koně nejde propojit. Taky jsem si vždycky chtěl zahrát hlavní znělky ze série The Elder Scrolls nebo Assassin’s Creed.

První čutnutí do téhle mé touhy byla svatba kamarádů, kteří po mně a ještě jedné zpěvačce chtěli zahrát k jejich taneční scénce Lullaby of Woe ze soundtracku Zaklínače 3. Tak jsem se toho chytnul a nacvičili jsme ještě dalších pár písní. Byly to další skladby ze Zaklínače, něco z Kingdom Come: Deliverance, Assassin’s Creed, Fallout atd.

Potom přišla pandemie s lockdowny, a abych zaměstnal hlavu a třeba se trošku něco naučil, koupil jsem si nový mikrofon na nahrávání a nahrál cover písně Lament of Orpheus ze hry Hades. Byla to velká výzva, protože je celá zpívaná falsetem a myslím, že jsem nikdy předtím nezpíval tak vysoko. Cover jsem smíchal, založil YouTube kanál s názvem sukuba (protože „su Kuba“, haha!), nahrál ho na všemocné internety a sdílel na sociálních sítích. Naštěstí komunita kolem herní hudby je ve světě docela silná a covery tohoto stylu jsou vcelku oblíbené. Takže přišly většinou pozitivní reakce a i „lajk“ od samotného skladatele Darrena Korba, což byla pro mě jakási validace, že to není úplně na pendrek. :)

Na video reagoval i nynější sukubí houslista a technický guru Karel, se kterým jsme v té době hráli ve folkovém projektu Jáma s hranostajem a ještě jsme spolu s ostatními lidmi v Brně organizovali herní festival Gamer Pie. A prý, jestli nechci s dalšími písněmi pomoct, že by ho něco takového taky bavilo, a já jsem to s nadšením přijal.

Nahráli jsme další dvě videa a čím dál víc lidí z našeho okolí se ptalo, jestli nechceme udělat nějaký živý koncert. Mezitím Karel s perkusistou Ondrou dávali dohromady novou kapelu, které jsem měl být taky součástí. Postupně jsme se transformovali do nového uskupení a začali si říkat Sukuba Videogame Ensemble, protože jsme hráli striktně herní hudbu. Po čase jsme název zkrátili jednak z praktických důvodů, ale i proto, abychom nemuseli být v repertoáru tak konzervativní.

Které videohry a soundtracky nejčastěji hrajete a proč právě tyhle?

Nejvíc nám asi sluší fantasy hry či hry inspirované středověkem. Ono je to dáno i složením. Všichni hrajeme na akustické nástroje, s výjimkou basové kytary, a navíc používáme flétny, harfu, cistru (historizující strunný nástroj, kterému říkám loutna pro chudé). Ale nebojíme se ničeho.

Hodně vyhledáváme zpívané písničky, ať už fungují jen jako doprovodná hudba, nebo je zpívají samotné herní postavy. V tomhle jsou právě velmi vděční všichni ti bardové, co ve hrách postávají v hospodách, nebo třeba hry od Supergiant Games, kde například v jejich hře Transistor hrajete za zpěvačku.

Někdy taky vezmeme písničku a přilepíme ji k nějaké jiné, jindy kompletně změníme hudební styl oproti originálu atd. Zkrátka, hrajeme a hrajeme si. :)

Kdo rozhoduje o tom, jaké nové skladby budete zkoušet? A jak vlastně takový proces probíhá?

Rozhodují všichni a v drtivé většině se shodneme. Často dáváme dohromady seznam různých písniček, které bychom chtěli hrát, z nich dělám užší výběr a pak na zkouškách zkoušíme, co půjde a co ne.

Většinou si dopředu napíšeme nějakou představu o aranži, kde je napsáno „teď začne hrát harfa plim plum plam“, na zkoušce to pak dopilováváme a šperkujeme. Nebo zahazujeme. Po notách saháme, když jde o nějaké těžší melodie či aranž, a to si buďto noty píšeme sami, nebo se inspirujeme některým ze spousty fanouškovských přepisů. Ale obecně po notách nesaháme tak často. Spíš je hlavní ten poslech.

Jaké jsou největší výzvy při vystupování na různých typech akcí, kde se mění počet členů kapely a dostupná technika?

Asi největší výzva je právě ta technika, protože nazvučit sedm lidí, kdy drtivá většina členů zpívá a většina z nich hraje na víc než jeden nástroj, není žádná legrace. Plně si to uvědomujeme a když to jde, snažíme se co nejvíc vyjít vstříc technickým limitům. Proto taky někdy vystupujeme v menším složení, nebo bereme vlastní techniku od našeho už zmíněného houslisty Karla, který se zvučením živí. Pro něho je to ale potom ještě větší zátěž, když má hrát, zpívat a do toho nás ještě zvučit. Co se týče různého počtu členů, to není až takový problém. Některé skladby prostě nehrajeme nebo zní v různém složení trochu jinak. Ale jádro zůstává.

Další výzva kromě samotného hraní je uvádění. Snažíme se, abychom neříkali takové to stereotypní „a další písnička se jmenuje…“ a lidi opravdu zabavili i v pauzách mezi písněmi. Do toho se pouštíme hlavně já s Karlíkem a někdy je oříšek odhadnout naladění a vkus publika. Nejhorší je pak moment, kdy se snažíte udělat nějaký vtipný bonmot a nikdo se nezasměje. To se potom každá milisekunda zdá jako jeden celý měsíc. :D Ale myslím, že jsme se v tom od začátku našeho živého působení o hodně zlepšili, jemné faux paux se nám stává už jen sporadicky a vždycky to dovedeme zahrát do nějakého dadaistického koutku.

Jak reaguje publikum na vaše vystoupení? Máte nějaké nezapomenutelné zážitky z koncertů?

Musím říct, že v drtivé většině reaguje publikum velmi pozitivně, i když nemá žádný vztah ke hrám nebo fantastice. Třeba když jsme hráli v Brně na nádvoří Staré radnice, chodili za námi i starší lidé a říkali: „Vůbec nevím, co hrajete, ale moc se mi to líbí!“ Ono je to dáno asi i tím, že herní a fantasy hudba je hodně blízká folku, je dobře „stravitelná“ a hodně melodická.

Nezapomenutelných zážitků je hodně, například naše první veřejné vystoupení na brněnské herní konferenci Game Access, kde jsme na Špilberku hráli na párty písničky ze Zaklínače přímo před vývojáři z CD Projekt Red. Musím zmínit i další ročník brněnského Game Access, kdy jsme účinkovali opět na párty a poslouchali nás autoři hry Dwarf Fortress. Nakonec jsem se dozvěděli, že už o nás věděli a dokonce viděli naše video s coverem hudby z jejich hry.

Zážitek je vždycky i to, když se lidé roztancují. To moje nerdovské srdíčko taje blahem, když je vidí pařit jako o život třeba na hospodské písničky ze série Pillars of Eternity.

Připravujete pro každé vystoupení nový set list? Přizpůsobujete ho například tématu akce, na níž vystupujete?

Určitě! Na každou akci nebo svatbu máme speciální set list, kdy bereme v potaz téma akce, program i přání svatebčanů. Přizpůsobujeme ho i tomu, jestli jde spíš o poslechový koncert, anebo je možnost, že by lidi mohli tančit. Pořád zkoušíme nové kombinace a někdy měníme pořadí písniček i za běhu.

Jaké jsou tvé nejoblíbenější herní soundtracky? A jen pro zajímavost, existuje nějaká herní melodie, kterou nedokážeš vystát?

Těch nejoblíbenějších soundtracků je hromada. :) Spíš mám už i oblíbené skladatele jako Austin Wintory, Darren Korb, Borislav Slavov a mnoho dalších. Ale určitě jsou mému srdci hodně blízké třeba soundtracky ze všech Zaklínačů, Kingdom Come: Deliverance, Pentiment, Disco Elysium anebo třeba celá hudební nálož pro hru Alan Wake 2.

Jsem docela hlava otevřená a rád prozkoumávám různé hry i žánry hudby, a asi jsem nikdy nenarazil na soundtrack nebo melodii, kterou bych nedokázal vystát.

Sukuba kromě cover verzí produkuje také vlastní hudbu. Můžeš nám přiblížit některé z čistě autorských skladeb?

Jako asi první nás oslovil vývojář David Broček, který nás poprosil o hudbu do jeho humorné point’n’click adventury Goblin’s Journey, která je stále ještě ve vývoji. Můžete si ale poslechnout písničku z traileru, kde jsme zpracovali Davidův text. Často ji hrajeme i živě na našich vystoupeních. Poslechnout si můžete i hlavní téma k chystané hře Wind Rider, kde exceluje náš Maty na křídlovku.

Malou hudební třešínkou jsme přispěli s houslistou Karlem do soundtracku Last Train Home od brněnského studia Ashborne Games, na které jsem se i podílel jako Lead UI Designer. K legionářské cestě domů jsme nahráli pár depresivních lidových písní a pár vlastních melodií. Můžete je slyšet na soundtracku i ve hře, konkrétně když se podíváte na mapu Sibiře.

Nejnovějším přírůstkem je určitě soundtrack pro českou „vyšívanou“ hru Scarlet Deer Inn, za kterou stojí náš baskytarista Lukáš a jeho manželka Eva. Já jsem byl pasován do role skladatele a Karlík přispívá svými houslemi a poradou při mixování. Ke slyšení už bylo pár skladeb ve veřejném demu na Steamu, ale určitě pár kusů chceme zpracovat do plnohodnotných písní na živé hraní.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Připravujete nějaké nové projekty nebo spolupráce, které bychom měli sledovat?

Plány jsou určitě dodělat všechny soundtracky, na kterých jsme začali pracovat. :-)

Také nás baví předělávat další české lidové písně do trochu depresivnější formy. Původní nápad na tyhle zpracování byly právě skladby pro Last Train Home. Potom třeba máme jednu písničku s názvem Óda na Gwint, kde jsme zhudebnili text, který Karel našel na hřbitově. Tedy na hřbitově ve hře v Zaklínači 3. :)

Nedávno jsme zkoušeli improvizovaně doprovázet veřejné hraní gamebooku v brněnském Kině Art (záznam je na YouTube kanále Brnění) a měli jsme samé pozitivní ohlasy, tak to zkusíme někdy zopakovat!

autor Eva Lassler