Lukostřelecký a šermířský turnaj Aurum Tábor

Se skupinou Aurum Tábor spolupracuje imago už pár let – vždycky pošleme pár věcí pro výherce lukostřeleckého a nově i šermířského turnaje. Turnaj se koná vždycky v srpnu. I letos! Pořád je možnost se na akci přihlásit přes událost na Facebooku, zveme všechny, jež mečem vládnou a šípu poroučí!

A teď už předám slovo Janu Svěchotovi, který povypráví o skupině Aurum Tábor a hlavně – barvitě popíše historii a průběh výše zmíněných turnajů.

Něco málo o Aurum Tábor

Rok 2013 byl naším rokem 0, kdy vznikla skupina Aurum Tábor. První jsme se zaměřili na ohňovou show, kterou jsme se snažili každým tréninkem i vystoupením zdokonalovat. Prvních pár let o nás nebylo moc slyšet. Sem tam nějaká vystoupení na menších akcích, které však pro nás byly v tu chvíli obrovské a opravdu jsme si je užívali. Největší odměnou byl potlesk a chvála diváků, to nás hnalo dál a měli jsme obrovskou chuť se zlepšovat.

Po pár letech jsme se rozhodli, že přidáme do našeho repertoáru scénický šerm a divadlo, jelikož již dříve většina z nás šermovala, tak jsme se k tomu chtěli opět vrátit.

Největším úspěchem bylo, když jsme jako skupina dostali první příležitost vystoupit na Táborských setkáních v roce 2016.

Od roku 2017 jsme začali konečně pořádně těžit z naší tvrdé dřiny. Z malých akcí se staly akce větší, například vystoupení pro LEGO Kladno, zahájení lázeňské sezóny v Karlových Varech, mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích, Foodfest v Dětenicích, na středověkých hradních slavnostech a tak dále.

Z maximálně 2 akcí ročně jsme se rázem dostali na 20 až 30 akcí ročně.

Jinými slovy, všechno nepřijde hned, nic nikomu nespadne zadarmo z nebe, důležité je vytrvat – jít za svým snem a nenechat se odradit pochybnostmi a překážkami.

Je důležité jít za svým snem. – Je třeba snít. Třeba při historickém ležení viz foto.

Turnaj v lukostřelbě – začátky

V roce 2019 jsme Já (Jenda) a Tom (říkáme mu Léťa) dostali pozvánku na turnaj v lukostřelbě do Semtěše. Nikoho jsme tam neznali, vlastně jsme ani nevěděli, kde to je. Nicméně jsme se odhodlali, to zkusit. Bylo to naše nejlepší rozhodnutí, které jsme učinili, nejen že jsme poznali spousty opravdu skvělých lidí, se kterými se přátelíme dodnes, ale zažili jsme i skvělou atmosféru historického turnaje.

Tak vznikl nápad uspořádat si vlastní turnaj v lukostřelbě s historickou tematikou, což znamenalo –  středověké zázemí (ležení), účastníky oděné do dobových kostýmů, po lese jsme rozházeli pár vlastnoručně vyrobených terčů (obvykle vycpané krabice a na nich různé obrázky zvířat), jeden slaměný terč (víc jsme neměli), a střílelo se o nějaké ty medaile a flašku dobrého pití.

První ročník byl opravdu zkušební, nevěděli jsme, kolik lidí přijede, jestli bude dost pití, zda bude dost místa na sezení, a máme vůbec nějaké sezení? Bude dost jídla? A jak to vlastně všechno zvládneme na zelené louce, kde není žádný přívod energie? Naštěstí 200 m od louky je fotbalové hřiště – správce nám povolil si od hřiště natáhnout kabel až na louku, takže jsme pospojovali mraky prodlužovaček. Sezení jsme vyřešili prázdnými dřevěnými cívkami, které jsme přetáhli starými prostěradly. Půjčili jsme si plynový gril a mohlo se začít.

Prvního ročníku se zúčastnilo 16 lidí, a i za těch neandrtálských podmínek jsme si to náramně užili.

Další ročníky turnaje = další vývoj

Po prvním ročníku jsme do toho dalšího měli co vylepšovat. Jak terče, tak zázemí. Taky jsme si dali záležet na medailích, které jsme udělali dřevěné s vypáleným umístěním. A na druhém ročníku jsme již začali oslovovat různém potencionální sponzory, kteří by náš, zatím skromný turnaj chtěli nějakou drobností obdarovat, a od této chvíle jsme navázali spolupráci s tehdy ještě Fantasyobchodem (která trvá dodnes!).

Střelců bylo na druhém ročníku už 23. Třetí ročník bylo střelců 26. Čtvrtý ročník bylo střelců 38.

Pátý ročník – tentokrát i s šermířským turnajem

Pátý ročník byl naším zatím nejhlavnějším a podle nás i nejpovedenějším, jelikož naše skupina slavila 10 let od založení, a tak jsme se rozhodli udělat pátý ročník o něco zajímavější a bohatší. Kromě tradičního turnaje v lukostřelbě, kterého se už zúčastnilo 45 střelců, jsme současně uspořádali i šermířský turnaj, kterého se mělo zúčastnit 10 šermířů. Přestože nás nakonec bylo jen 5, i tak se turnaj vydařil, a na závěr nám zahrála táborská kapela středověké hudby Dei Gratia.

Turnaj si šermíři užili taky díky skvělým rozhodčím. Hlavní rozhodčí Tomáš H. se své role zhostil bravurně, jak kostýmem, tak svým soudcovstvím, kdy nikomu nedaroval žádný bod zadarmo. K ruce měl ještě dva „čárové“ rozhodčí, kteří byli jeho prodlouženým zrakem.

O průběhu a podmínkách šermířského turnaje

…a k tomu pár užitečných rad.

U šermířského turnaje je důležitá bezpečnost, tudíž je nezbytnou součástí zbroje přilba, pod kterou se dává vycpávka neboli batvat, dále prošívanice a rukavice, protože nejde o nacvičené souboje, tak jsou tyto tři věci nezbytnou součástí. Dále je dobré mít kroužkovou košili, kuklu, pokud děláš starší období, tak můžeš zvolit lamelovou zbroj, nebo v případě mladšího období, to budou plechy.

Je sice pravdou, že čím víc toho na sobě máme, jsme i víc chráněni, ovšem s každým kilem navíc jsme i méně pohybliví.

U nás na turnaji proti sobě nastoupili 2 vikingové a 3 gotičáci (vrcholný středověk), a bylo krásně vidět, jak vikoši měli navrch hlavně díky jejich pěstním kulatým štítům a helmám s nánosníkem (normankám), protože ty tolik nebrání ve výhledu, a co se týče tělesné „ochrany“, tak i ta je lehčí, a šermíři jsou pak pohyblivější.

Kdežto gotičáci mají většinou větší erbové štíty, které se drží celým předloktím, tím je horší manipulace, oproti pěstnímu držení. Gotičáci mívají i silnější prošívanice a delší kroužkovou košili, a aby toho dobrovolného sebe-trápení nebylo málo, tak na to vše si ještě obléknou vlněný varkoč. Co se týče helem, tak značka ideál je železný klobouk, sice má větší zásahovou plochu, ale dá se v něm dobře dýchat a viditelnost je značný benefit. Pokud máte kalotu nebo gbelc, máte sice dokonale chráněný obličej, ovšem vašimi jedinými průzory jsou dva úzké pruhy.

Co se týče samotného turnaje, tak způsobů, jak s ním naložit, je určitě spousta. My jsme si vybrali systém na 3 vítězné zásahy. Důležité je na začátku určit pravidla, tzn. zásahové a nezásahové plochy, jaké zbraně jsou povolené, a jaké naopak zakázané.

Nezásahové plochy – tím se rozumí ty části těla, které jsou nechráněné nebo méně chráněné, třeba krk, rozkrok, od kolen k chodidlům, ruce po lokty. Ostatní části jsou zásahové, tím se rozumí, že pokud dopadne sek to těchto oblastí, znamená to bod. Povoleny jsou pouze seky, nikoliv bodání, píchání.

Zakázané zbraně jsou ty, nad kterými nemá bojovník 100 % kontrolu, jako například úderné zbraně -> řemdih, palcát, bulava…, nebo taky bodné zbraně, třeba kopí, jelikož je zakázáno bodat. Sekery však povoleny jsou.

Pokud tě čeká takový mišmaš-turnaj, kde jsou jak vikoši tak gotičáci, a víš, že jako gotičák nemáš moc šancí, mám pro tebe jednu radu nad zlato. Mě se proti vikošům osvědčila taktika použít jedenapůlruční meč. Důležité je mít v ruce pouze jednu delší zbraň a nepouštět si vikoše blízko k tělu, protože na blízko je ti tato zbraň, však vy víte k čemu… Důležité je včas zareagovat třeba povolem a rychlým přesunem. Dobré je občas naznačit sek na hlavu a hned seknout na bok. Mě tato „sviňárna“ vyšla dokonce 3x po sobě na stejného protivníka.

Lukostřelecký turnaj

Nás turnaj probíhá stylem parkuru, to znamená, že máme připravený okruh třeba 1 až 2 km dlouhý, na kterém jsou rozmístěné terče. Terén okruhu je vybrán tak, aby se jednou střílelo z kopce, pak do kopce a taky v rovině. Podle terénu se vybírají i terče – za celou dobu, co se lukostřelbě věnujeme, jsme pořídili spousty různých terčů: slaměných terčovnic, 2D a 3D pěnových terčů zvířátek, a k tomu máme námi vyrobené terče z kartonu a vycpaných jutových pytlů.

Každý terč má své specifické bodování, a i zde jsou místa, která se počítají, a která ne.

Na našem turnaji máme okruh, kde začínáme na louce klasickou terčovkou, na které je připnutý papírový klasický terč s bodováním 0 až 10 bodů, střílí se na 15 metrů a na 5 šípů. Dále se pokračuje do lesa, kam poskládáme – jak jinak než terče zvířátek a různých panáčků.

Naší nejlepší „ňaminkou“ turnaje je kolíbka, neboli houpačka. Je to obyčejné prkno, které je přidělané na půlce špalku, to vytvoří již zmíněnou houpačku, na kterou se střelec musí postavit a vybalancovat se tak, aby se žádný okraj prkna nedotýkal země. Abychom měli opravdu jistotu, že se střelec nedotýká, na oba konce jsme nainstalovali pomocí kobercovky pískací hračky pro psy. Když se střelec vybalancuje a přestane se smát tomu neustálému pískání hraček, tak teprve může vytáhnout šíp z toulce, zamířit na cíl a vystřelit na terč. Většinou tato disciplína trvá ze všech nejdéle.

Snažíme se vždy udělat náš turnaj něčím zajímavější, aby to nebylo jen obyčejné střílení na statický terč, tak nás občas napadnou i různé pohybové terče, kdy natáhneme provázek a pomocí kladky spouštíme terče a střelec má pouze jeden pokus trefit terč v pohybu.

Další srandou bývá střelba padáčkem. To se postaví na okraj louky různé terče, ty se ohraničí třeba páskou a odkrokuje se třeba 50 až 70 metrů, tam přijde zatlouct kolík – od něj se pak střílí padáčkem, což znamená, že se nemíří přesně na terč, ale střílí se do vzduchu. Šíp pak letí obloučkem, a když má střelec štěstí, tak se trefí do terče, pokud ne a jeho nátah byl větší, hledá pak půl dne svůj šíp v křoví.

Další zábavnou disciplínou, která většinou hodně zamává s body a často rozhodne o finálním umístění, je soustřel. To znamená, že musím do terčovnice vystřelit 3 šípy, pokud možno co nejblíž k sobě, tím získám 3 vztyčné body, vezmu krejčovský metr a obtočím jej od jedno šípu až k tomu poslednímu a odečtu naměřenou hodnotu v cm od 100. Číslo, které vyjde, jsou body za soustřel, takže pokud budu šikovný, tak můžu mít třeba 90 bodů. Pokud však jeden šíp netrefím do terče, automaticky mám 0 bodů. Může se i stát, že rozptyl v terči bude tak velký, že mi ani metr nebude stačit.

Finální disciplínou, kterou máme všichni rádi, je králův ústup. Na tuto disciplínu stavíme i velkou konstrukci, na kterou zavěsíme záchytné sítě kvůli přestřeleným šípům. Před zástěnu umístíme terč na trojnožku, většinou kulatý slamák a odkrokujeme si 15 metrů, to je startovací kolík. Střelec musí zasáhnout terč jedním šípem (kamkoliv), aby mohl postoupit na další metu, tj. o 5 metrů dále. Pokud se netrefí, má ještě jeden opravný pokus, pak je vyřazen. Nejdále se u nás střelec dostal na 70 metrů, které bohužel neobhájil, jelikož už střílel za menší horizont.

Po odstříleném turnaji čeká organizátory to nejtěžší – sečíst všechny body a vyhlásit vítěze. Pak už jen zasloužené pivo, dobré jídlo a užívat si zasloužené pohody. Někdy nás napadne i doprovodný program, třeba na prvním ročníku jsme stříleli z praku na lego-panáčka. Nebylo to vůbec lehké!

Pokud máš stále zájem, a třeba ještě větší než na začátku článku, tak tě skupina Aurum Tábor zve na letošní 6. ročník turnaje.

autor: Jan Svěchota