Z karantény do boje: Jak jsem se stal fanouškem Conquestu

Léta páně 2020, v průběhu března, se pomalu začala i naše země uzavírat do karantény. Tak jsem se rozhodl, že se konečně pustím do hobby, po kterém jsem pokukoval už dobrých 10 let. Malování modelů. O wargamingu jako takovém jsem v té době ještě ani neuvažoval. Pár modelů jsem už doma měl, ale jejich stav byl žalostný. Inu projel jsem, co bylo skladem, přidal nějaký ten „nový plast“ do svých zásob modelů a pustil se do toho.

Objevování Conquestu

Šlo to od ruky a tak jsem brzy začal pátrat po něčem, do čeho bych se opravdu ponořil. Přirozeně, máme na trhu několik gigantů, notoricky známých. Ale mě zaujalo něco jiného. Artwork podivného lučištníka s kostěnou maskou a třema rukama. Pár prokliků a ejhle, objevil jsem stránky Para Bellum Games. Objevil jsem Conquest.

Informace se na mě valily jako vlna biomasy, neb zmíněný lučištník patřil k armádě Spires. Byl příslušníkem mimozemské rasy, jenž se do fantastického světa Eä dostala před celými eóny – záchranu zde našli uprchlíci před zkázou vlastního světa. Tyto bytosti, schopné pouhou vůlí tvarovat živou hmotu, následně stály za většinou událostí v průběhu věků. Hned jsem se do nich zamiloval a na nic nečekal. Starter set pro 2 hráče, plus pár boxů jednotek (hlavně ony tříruké lučištníky) jsem objednal ještě tentýž den.

První zkušenosti s hraním

Jakmile jsem modely namaloval a vyvěsil na facebook, následoval volný pád. Ozval se mi náš kamarád, který se nedal odradit mým: „Nemůžu, nemám čas, mám to jen na malování, bolí mě hlava, nejsem osprchovaný,“ a ukecal mě ke hře. V té si nechal mými marksmen clones (ti třírucí střelci) zastřelit obřího T-rexe a byl jsem zaháčkovaný. Od té doby Conquestím

2 hry v 1: The Last Argument of Kings a First Blood

Conquest jsou vlastně dvě hry. Titulní The Last Argument of Kings, regimentová verze reprezentující velké bitvy, a First Blood, skirmish varianta s malými skupinkami vojáků vedenými hrdinou. Modely využiješ v obou verzích stejně jako jejich aktivační karty. Základní mechaniky jsou taky skoro stejné. First Blood představuje jednoduchý start, pro který ti stačí hrdina a dva boxy jednotek (nebo můžeš rovnou pořídit speciální starter dostupný každé frakci, který má skvělý poměr cena/obsah), a můžeš začít hrát. Teda, první skládat a malovat. Víme, jak to u wargame funguje, žejo.

Kvalita modelů

Samotné modely jsou vyvedené ve větším měřítku než většina jiných srovnatelných her. Má to svá pro i proti. Chápu, že staří pardálové, kteří už neví, co by hráli, nehoří zrovna nadšením po modelech, které jim budou ze sbírky vyčnívat. Naopak pro mě, jakožto nováčka to byla po miniaturních modelech, se kterými jsem začínal, příjemná změna. Současně můžu pozorovat postupné zlepšování, protože jsem na Conquest lodi téměř od začátku.

Vývoj a podpora od Para Bellum Games

První sprue (plast. rámeček s částmi figurky) měly jisté nedokonalosti, ale na druhou stranu, pro mě to byly hlavně modely dronů, kterých mám teď cca 60 a počítám s tím, že jsem s nimi tak v půlce, čistě proto že: „There is no such thing as enough drones.“ Takže nějaké extra ostré detaily jako nehty na rukou, rytiny na prstenech nebo náušnice úplně nejsou na místě. Ovšem novější modely už takových detailů dosahují, jak by po malování nehtů na Valkýrách potvrdil můj drahý bratr. Za těch 5 let od vydání ušel team Para Bellum dlouhou cestu.

Co se však od začátku nezměnilo, a doufám, že ani nezmění, je přístup vývojářů k hráčům. Ať už podporou i těch nejmenších komunit, distribucí pravidel, tak především způsobem komunikace s hráči a jejich zapojením do vývoje.

Pravidelně aktualizovaná pravidla jsou kompletně zdarma ke stažení. Stejně tak appka, která přímo v builderu zobrazí všechny dovednosti jednotek a hrdinů, frakční pravidla atd. A když se objeví nějaká ta chyba (jsme přece jen lidi), stačí ji opravit online, nemusí se kvůli tomu vydávat errata.

Celkově, kolem a kolem, osobní přístup vývojářů, jejich aktivní účast v diskuzích a zapojení celé komunity do aspektů vývoje je mi velice sympatický.

Nové frakce a Living World

Za zmínku rozhodně stojí i forma, jakou se vydávají nové frakce. Po prvních 5 armádách přišlo na řadu hlasování. Hráči dostali základní konceptuální informace o 3 armádách, mezi kterými hlasovali o to, která přijde na řadu další. Podobným způsobem vzniká i Living World. Příběhy odehrávající se ve světě Eä, kde komunita svým hlasováním rozhoduje, jakým směrem se bude příběh vyvíjet.

Unikátní mechaniky Conquestu

A teď něco k samotnému hraní. Čím se Conquest od ostatních wargames liší?

Zde se soustředím na regimentovou verzi, The Last Argument of Kings (pro příště TLAOK). Dvě asi nejdůležitější odlišnosti jsou Command Stack a Reinforcement.

Command Stack je balík karet, z nichž každá reprezentuje jeden regiment na stole a také hrdiny. Na začátku každého kola (ještě před tím než se určí iniciativa hráčů) si oba hráči nachystají karty regimentů lícem dolů v takovém pořadí, v jakém je chtějí aktivovat. Musíš plánovat dopředu, předvídat kroky protihráče a v případě některých frakcí taky počítat s tím, že budeš chtít buffovat / debuffovat. Až potom se určí hodem kostkou pořadí hráčů, kteří se následně střídají v aktivaci jednotlivých jednotek. Člověk musí opravdu pečlivě plánovat a kalkulovat s tím, že prioritu může vyhrát stejně snadno jako prohrát. (že prohraje iniciativu, stejně jako že ji vyhraje.) A i s tím, že něco je prostě nutné obětovat.

Druhou specialitou Conquestu je Reinforcement. Regimenty totiž nezačínají na stole, ale do hry postupně přichází v závislosti na svojí kategorii (light, medium, heavy). Lehké jednotky se dostanou do hry brzo, ale nepomohou ti se skórováním objektivů. Heavy jsou většinou mocné, silné, ale přichází v pozdějších kolech. Opět to přináší zajímavá dilemata, hlavně při stavění listu, kdy musíš vybalancovat poměr různých jednotek, abys měl všechny nástroje (nebo jsi měl nějaký jiný plán, pokud ty nástroje nemáš).

Další zvláštností je, a z mého pohledu tou nejvíce sexy, že cílová čísla podhazuješ. Pokud tedy proklínáš své kostky, že permanentně házíš jedničky, Conquest je hra pro tebe. Jedničky jsou super. Teda, pokud zrovna necharguješ. Charge chceš pořád co nejvíc házet.

Modely a regimenty

V TLAOKu se modely pohybují na čtvercových standech. Pěší obsahuje čtyři modely, jízdní a brute po jednom. Minimálně tři standy pak tvoří regiment (v tomto množství jsou v boxech). Regiment může být samozřejmě větší. Ty pak víc snesou, ale hůř se s nimi manévruje. Monstra se sice do regimentů nesdružují, na druhou stranu jejich stand je taky o dost větší.

Právě modely monster jsou dalším lákadlem Conquestu. Jsou opravdu velké a na stole je nepřehlédneš. Ať už jsou to obří dinosauři W’adrhun, ohavnosti ze Spires, nebo hrdí Jotnaři, každý z nich si umí získat patřičnou pozornost a zničit kde co. Co se zničení týče, kompletní vyhubení soupeřovy armády není zárukou vítězství. O vítězi rozhodují body získané dle konkrétního scénáře. Takže pokud získáš dostatečný bodový náskok před tím, než tě nepřátelská armáda vyklidí, pořád můžeš vyhrát. Na druhou stranu, jak pravil seržant Zim v Hvězdné pěchotě: „Protivník nemůže stisknout knoflík, když mu vyřadíte ruku.“

Frakce v Conquestu

Když jsme u sdílení dojmů, krátce zmíním samotné frakce. Většina z nich ti na první dobrou bude evokovat něco z reálné historie. Chápu tuto zkratku jako snahu dát hráči představu, co může čekat. Ale vždy je tam nějaký twist, něco odlišného, nového a nečekaného. Např. Spires. Prastaré, nesmrtelné, nadpozemsky krásné bytosti, oplývající moudrostí věků, s těžko pochopitelnou agendou a neskutečnou dávkou arogance. Připomíná ti to něco? Samozřejmě že ano, ale tohle jsou mimozemšťané, kteří svou mocí ovládají živou hmotu, kroutí ji, přetváří, klonují a jejich jedinou etickou zábranou je efektivita.

Podobná překvapení pak čekají téměř všude. Kdo by řekl, že Dweghom, skvělí kovkopové a řemeslníci s rodovou pamětí, budou současně i jedněmi z nejmocnějších kouzelníků.

Sto království představuje středověké armády evropského stylu, tedy šlechtické rody se svými družinami, pozůstatky imperiálních vojsk, žoldnéře a rytířské řády.

City states představují osvícená města, jejichž estetika na tebe dýchne antikou a starými řeckými bájemi okořeněnými pokročilou mechanikou. Takže vedle hoplitů s mechanickými pažemi nasadíš i satyry či minotaury.

Nords přináší na stůl oživlé legendy dálného severu, kruté nájezdníky, zuřivé berserkry, hrdé Jotnary tyčící se k nebesům, divoké fenry, i mystické valkýry.

Na dinosaurům podobných tvorech jezdící W´adrhun, jsou hrdou rasou vypěstovanou Spires čistě pro válku. Oni ale uprchli a založili vlastní civilizaci. Divokou, drsnou, ale také plnou tradic a rituálů. Jejich armáda v boji doslova zpívá.

I Eä má svou temnou stránku. Old Dominion, kdysi kolébka lidské civilizace, je dnes černou jizvou světa. S pádem svého boha Hazlie padlo i Dominium. Ale nezůstalo padlé dlouho. Jak bůh tak jeho věřící povstali v neživotě, aby zničili to, co nejvíc nenávidí. Život.

Nejnovější frakce: Sorcerer Kings

A nakonec, Sorcerer Kings. Nejnovější frakce, poddaní mocných čarodějů, kteří mají na svědomí smrt samotného Hazlie, boha lidstva. Propojují estetiku pohádek tisíce a jedné noci s indickou mytologií a přináší komplexní herní zážitek. Svět Conquestu je spojením zažitých forem, které všichni známe a tak nějak podvědomě potřebujeme, s novým a nečekaným kořením.

Závěr

Jednou jsem narazil na otázku: „Proč bych měl hrát zrovna Conquest?“ V té chvíli jsem odpovědět nedokázal. Ono totiž záleží hodně na tom, kdo se ptá. Pokud ovšem hledáš hru, která má krásné modely, pravidelně aktualizovaná pravidla včetně apky zdarma, živoucí a rozvíjející se lore, a to vše od vývojářů, kteří se nebojí osobně komunikovat a aktivně podporují komunitu, vítej! Pokud vím, nikdo z Para Bellum Games nikdy neřekl něco v tom smyslu, že by chtěli konkurovat, vy víte komu. Že by chtěli někoho nahradit. Prostě jsou tu se světem, ve který věří a ve kterém se můžeš stát vojevůdcem, jehož sláva se bude nebeské báně dotýkat. Protože mocní světa mají vždy v rukávu jeden poslední argument.

autor Tomáš Valluch