Chrám větrů (vázaná)

Z každým dalším dílem chápu víc a víc rozdělení na dvě části u předešlé edice. U každé knihy si dám cca půlku. Pak mám půlroku a zbytek zhltnu na posezení.
Goodkindovy bichle by snesly proškrtání. Překvapení z prvního díly, když jsem si v závěru říkal: "Co tam chtějí ještě dělat?" a pak přišla maje oblíbenkyně Dena, se tentokrát nekoná.

Osobně mě začíná iritovat kolika zkouškami vztahu chce ještě Richarda a Kahlan provést (píšu to po zhltnutí první půlky Ducha ohně, tak mám jasno :-) ; jo a zasekl jsem se :-D ).
Po zabití Darken Rahla jsem se bál jaké nebezpečí může být větší. Ono to šlo občůrat Strážcem a Darkenem podruhé. Jagang také nepůsobí jako ořezávátko. Problém je, že knihy sklouzávají k epizodickému charakteru - Jagang na nás hodil tohle, my jsme si to pokáleli takhle. Já už bych chtěl řežbu s Císařským řádem. Zatím to smrtí hodně studenou válkou.
Snad v druhé půlce pátého dílu, ale bojím se, že Řád zase bude hrát druhé housle.
V Chrámu větru mám jedno malé zklamání. Od začátku je zřejmé, kdo je onen tajemný zabiják a moc mě mrzí, že vrah nebyl někdo jiný.

Přesto dávám pět hvězd, protože je zde hromada skvělých momentů. Kahlenina pomsta, která se vyvine v částečnou rehabilitaci "zlé" postavy. Drefanův popis epidemie, který jakoby vyskočil z roku 2020. A nepřekonatelný popis myšlenkových pochodů Kahlen, když se snaží vyrovnat s nepřízní osudu. Prostě famózní.
Jo a Nadine je tak nádherný prototyp maloměšťácké p**e až to bolí, ale seděla tam výborně. Jo, holt některé chyby z minulosti mají tendenci se vracet.