Stín krkavce

Tady plynule pokračujeme z druhého dílu a to jak kvalitou tak i morbiditou a temnotou. Za mě jo toto opravdu velmi zdrařilé "zakončení" série.
Opravdu jedna z mále moderních věcí, která mě takhle nadchla. Konkurovat tomu může už jen to, že R. E. Feist napsal novou trilogii, ale to je moje srdcovka.

Pokračování příběhu o Vélinu Al Sornovi. Samotný příběhse stává dosti krutým a temným. Velké plus u těchto velkých knih a sérií, je že si kniha zachovává stále svůj level a čte se opravdu velmi dobře.

Když jsem začal číst, tak jsem si říkal, že konečně po dlouho době něco co jsem opravdu hltal a byl jsem zvědavý jak bude kniha pokračovat. Za první noc jsem dal asi polovinu knihy, což bylo rozhodně výrazně nadplán.
Opravdu dlouho jsem se tak knihou nebavil od knih R.E.Feista. Bohužel trochu negativum je, že po za mě skvělém začátku, tak knihy (asi jako obecně tyto dlouhé fantasy příběhy) začínají ne nudit, to bych si říci nedovolil, ale už nedostahují takové čtivosti jako prvních pár set stránek.

Samotný příběh je o Vélin Al Sornovi, kterého na začátku příběhu vidíme jako zajatce na cestě k souboji, který pravděpodobně skončí jeho smrtí. Jeho věznitelé se ho bojí a haní ho jako ‚zabijáka naděje‘. Velin vypráví svůj životní příběh svému historikovi a žalářníkovi, který je postupně více a více fascinován.
Jeho příběh začíná, když je mu 10 let, opuštěný u dveří cvičiště kláštera 6. řádu, tajní a smrtící váleční kněží. Odtud mapujeme jeho cestu od opuštěného chlapce k legendárnímu hrdinovi.

Příběh, který opravdu stojí za přečtení.

Nový kult "Stín krkavce" asi nevznikne, ale rozhodně je to velice nadprůměrné, těžko se dnes hledá kvalitní fantasy od nového, neznámého autora. Anthony Ryan je jedna světlá spásná tečka na obzoru, hned vedle Martina, ale toho na vrchol vynesla hlavně HBO. Příběh mě ze začátku moc nebavil, autor tvrdí, že obdivuje tvorbu Davida Gemmela, takže přišlo i srovnávání, ale na rozdíl od něj je objektivní a osudy světů a států zachycuje mnohem podrobněji než Gemmel, který má jako hlavní náplň knih oslavovat legendy (tím nechci jeho tvorbu nějak shazovat, je to král hrdinské fantasy).

Celý příběh je jakási retrospektiva dětství a rané dospělosti Vélina al Sorny kterou zachycuje bard Vernier. Dobro a zlo v příběhu je na normální úrovní težko zachytitelné a rozdíly mezi lidmi nejsou černobílé, skutečné zlo je schované pod povrchem, jako neznámá bytost, která je jakousi alegorií špatných lidských vlastností a středověké magie. Přikládám fotku mapy světa, ve které se příběh odehrává.

Nemám ráda reklamy na knihy. Marketingové knižní strategie mě štvou, tuším zradu a nerada takové knihy čtu (ale čtu, chci si udělat vlastní názor a ne jen papouškovat cizí), protože většinou je to pro mě přes veškerou reklamu odpad. Z poslední doby třeba Odstíny, knihy Alexander Potter, případně Láďa Hruška a doplňte si spoustu dalších. Na druhou stranu, nakladatelství Host mě zklame málo kdy, takže přestože jsem upoutávky na Píseň Krve viděla na více místech, podlehla jsem a koupila si jí k Vánocům.

Dobře jsem udělala. Je to epický příběh pro milovníky fantasy. Jeden z velmi nadprůměrných v tomto žánru. Připomíná Martinovu Hru o trůny, ale není tak moc krvavá a ne každá postava zemře a zároveň Rothfussova Královraha, ale Kvotheův příběh je přeci jen plnější magie.Těším se na druhý díl, který vyjde za chvilku a jí si budu mít zase co nadělit. Pozitivní je,že dva díly už jsou napsané a třetí už snad také finišuje a nebudeme muset čekat roky jako u Martina či Rothfusse.